Ve Švýcarsku bude dokončeno ražení nejdelšího železničního tunelu

Faido (Švýcarsko) - Mezi švýcarskými městy Faido a Seidun bude v pátek slavnostně dokončeno ražení Gotthardského železnič- ního tunelu, který se s 57.072 metry stane nejdelším na světě. Primát doposud držel japonský železniční tunel Seikan s délkou 53.850 metrů, který spojuje ostrovy Honšú a Hokkaidó.
    Ražení Gotthardského železničního tunelu, které začalo v roce 1999, mělo být původně dokončeno na jaře 2011, ale díky rychlému postupu prací se jej podaří završit již v pátek. Poslední metr a půl alpské horniny, který má přístroj přezdívaný Sissi v přímém televizním přenosu prorazit krátce po 14:00 SELČ, bude symbolicky významným, ale ve skutečnosti jen drobným krokem během 25 let trvajícího plánování a stavby tunelu.
    Gotthardský železniční tunel, kterým by první vlaky měly projet v roce 2017, je součástí sítě švýcarských tunelů, jejichž výstavba má přijít na asi 15 miliard eur (asi 367 miliard korun). Cena Gotthardského tunelu samotného se odhaduje na 9,83 miliardy švýcarských franků (zhruba 179 miliard korun).
    Ve Švýcarsku, kde byl první železniční tunel postaven již v roce 1882, představuje ten Gotthardský unikát. Stavbu, kterou schválili Švýcaři v několika referendech před téměř 20 lety a za niž každý z nich zaplatí 1300 dolarů (asi 22.600 korun), oceňují jak ekologové, tak inženýři.
    Ekologové si od tunelu slibují, že umožní část přepravy zboží přenést ze silnic na koleje a odlehčí tak alpským dálnicím. Dva roky po otevření tunelu bude z rozhodnutí Švýcarů zaveden limit, který omezí počet nákladních vozidel, jež budou moci projet Alpami. Nově to bude 650.000 kamionů za rok, zatím jich každý rok Alpami projelo kolem 1,2 milionu.
    Podle agentury DPA se tunel sestávající ze dvou tubusů z inženýrského pohledu rovná malému zázraku. Během ražby, na které se podílely i 400 metrů dlouhé vrtné soupravy s vrtací hlavou o průměru až deset metrů, nastaly jen minimální horizontální a vertikální odchylky nepřesahující jeden centimetr.
    Na ražení tunelu se podílelo na 2500 horníků, sedm z nich přišlo při výstavbě o život. Z tunelu, který je někde i 2500 metrů pod vrcholkem hory Piz Vatgira, museli odstranit na 13 milionů kubických metrů horniny. To je množství, jímž by se prý dal naplnit nákladní vlak, který by dosahoval z Curychu až do New Yorku. Část tohoto materiálu bude použita na obnovení alpských jezer, která byla vybagrována kvůli štěrku.
     Spolu se všemi bočními a spojovacími tunely má podzemní systém délku 152 kilometrů. Po položení odhadem 230 kilometrů kolejí bude za několik let tunelem jezdit na 300 osobních a nákladních vlaků denně rychlostí až 270 kilometrů za hodinu. Cesta z Curychu do Milána pak bude o hodinu rychlejší a zabere jen dvě hodiny a 40 minut.