Před 135 lety bylo v Praze otevřeno jedno z nejkrásnějších nádraží

Praha - Před 135 lety, 15. října 1875, bylo slavnostně předáno do provozu jedno z architektonicky nejhodnotnějších železnič- ních nádraží v Česku - někdejší Denisovo nádraží v Praze - Těšnově. Současníci se ale z pohledu na novorenesanční stavbu, která ývala označována za nejkrásnější nádraží ve střední Evropě, již kochat nemohou. Překážela nové silniční výstavbě, a tak v roce 1985 definitivně zmizela v oblacích prachu.
    Stavba vyrostla na pomezí Nového Města a Karlína v letech 1872 až 1875. Zrod nádraží byl dílem Rakouské severozápadní dráhy (ÖNWB) - společnosti, která na počátku 70. let 19. století začala budovat nové dálkové spojení Vídně s Berlínem. Nová trať však Prahu míjela zhruba 30 kilometrů severně. Aby tedy ÖNWB poněkud zmírnila domácí nelibost nad opomenutím hlavního města, rozhodla se do něj vybudovat odbočnou trať.
    A na stavbě drážní společnost nijak nešetřila. Projekt zadala svému dvornímu architektovi, kterým byl Karel Schlimp, rodák z Velenic u Žatce. Schlimp, profesor na vídeňské technice, své představy zhmotnil opravdu velkoryse, když navrhl komplex budov, jež měly do mnohdy tuctové železniční architektury víc než daleko. Boční křídla ponechal bez vnějších ozdob, o to honosněji ale vybavil budovu střední: monumentálně působící římský triumfální oblouk s korintským sloupovím korunovaný alegorickým sousoším Austrie - ochranitelky orby a průmyslu. Rozlehlou odjezdovou halu pak krášlily znaky měst, jimiž dráha projížděla. Křídelní dostavby byly určeny provozním potřebám železnice, zčásti do nich Schlimp umístil i reprezentační prostory, salony, čekárny a restauraci.
    Nádraží neslo více než 40 let jméno Severozápadní, po firmě, jež je postavila. Po roce 1919 získalo název po francouzském historikovi a slovanofilovi Ernestu Denisovi. Nacisté je pak přejmenovali na Moldau Bahnhof (Vltavské nádraží). Po válce se krátce vrátil název Denisovo, komunisté je pak přejmenovali na Těšnov.
    Železniční provoz na nádraží byl ukončen k 1. červenci 1972. Stavba, jejíž část byla ubourána, byla sice v roce 1978 zapsána do seznamu nemovitých památek, přesto nakonec musela ustoupit automobilové magistrále.