Smuteční síň do Roudnice nad Labem - 3. cena
Ing. arch. Jana Moravcová, Ing. Tomáš Novotný, Ing. arch. Tomáš Zmek
Koncept.
Smuteční síň do Roudnice nad Labem vychází z místa a programu. Na hranici města, na hranici dvou světů. Cesta podél zdi, různé atmosféry, práce s terénem, zelení, materiály, světlem. Současné tvarování hmoty, archetypy /zdi, věž, stromořadí/. Komplex stimulující důstojné rozloučení pro pozůstalé, kvalitní prostředí pro zaměstnance.
Urbanismus.
Podélná hmota směřuje radiálně k urbanismu města, respektuje směry stávajícího městského a židovského hřbitova. Příčné usazení v polovině pozemku jej dělí na rušnou, obslužnou a klidnou, pobytovou část. Hmota se zařezává do terénu, tvoří tak rampy definující segregované přístupy do budovy. Horizontální pojetí v kontrastu s věží. Měřítko a výraz balancuje mezi profánní a sakrální architekturou bez jejího předurčení. Kompaktnost umožňuje hospodárnost stavby a provozu. Spolu s rozpaženými zdmi však využívá pozemek v celé své délce a je adekvátním doplněním obou hřbitovů.
Architektura.
Klidná, neexhibující, kontemplativní. Balancované proporce celku i vnitřních prostorů. Velkorysé plochy zdí prolamované sdruženými, jednoduchými otvory. Práce se strukturami a materiály a jejich odrazností /sklo, beton, omítka, dřevo/. Tlumené přirozené světlo z neočekávaných míst modeluje jednoduché, ne banální prostory, jejichž výšky se mění v závislosti na funkci. Interiér je řešen principiálně, v náznaku.
Provoz.
Jasné vymezení a oddělení ploch pro pozůstalé a pro zaměstnance. Obslužná, rušná část je logicky umístěna v návaznosti na příjezdovou komunikaci /pohřební vozy, zaměstnanci, parkování/. Odvrácená, klidná strana pozemku je určena pro pobyt, rozjímání a komunikaci mezi pozůstalými.
Cesta, kterou návštěvník od parkování do sálu absolvuje, vede novým stromořadím /kolmo navazujícím na přetrženou doksanskou cestu/, trychtýřem mezi zdí a polem s dálkovými pohledy na Středohoří na severní roh pozemku, kde se otevírá travnatá plocha s reliéfem /umění/. Zpět rampou posetou lavičkami, pod korunami okrasných stromů do krytého předprostoru. Ten je vizuálně propojen s foyer v prvním a sálem v druhém plánu.
Nejbližší pozůstalí disponují separátní částí se zeleným atriem, vlastní toaletou a druhým vstupem přímo do sálu. Sálu dominuje nepřímé světlo z věže, doplněné lineárním, v úrovni podlahy, nerušící koncentraci. Cesta může v případě obřadu vynášení pokračovat přímo na hřbitov.
Zázemí je přístupné rampou ukončenou provozním dvorem podél dělící zdi od parkoviště. Provoz je řešen nekolizně mezi prostory pro zaměstnance a přípravnou zemřelých /filtr dvojích dveří/. Kancelář a kuchyňka prosvětlena oknem od jihovýchodu, přípravna světlíkem.
Konstrukce, technika.
Zděná, velkých tlouštěk /pozitivní akustické a tepelně akumulační vlastnosti/. Běžné rozpony, které nevyžadují nákladná řešení, dvoutrakt výškově oddělující část veřejnou od části provozní. Střecha nižšího traktu slouží pro retenci dešťové vody s chladivým účinkem na konstrukci a zdrojem pro zavlažování. Výplně otvorů ocelové, z větší části pevné zasklení, skryté rámy, střídání průhledných a tmavých opakních ploch. Interiérové dveře a dělící stěny plné, dřevěné. Celá budova nuceně větraná a příp. klimatizovaná vzduchotechnikou.
Smuteční síň do Roudnice nad Labem vychází z místa a programu. Na hranici města, na hranici dvou světů. Cesta podél zdi, různé atmosféry, práce s terénem, zelení, materiály, světlem. Současné tvarování hmoty, archetypy /zdi, věž, stromořadí/. Komplex stimulující důstojné rozloučení pro pozůstalé, kvalitní prostředí pro zaměstnance.
Urbanismus.
Podélná hmota směřuje radiálně k urbanismu města, respektuje směry stávajícího městského a židovského hřbitova. Příčné usazení v polovině pozemku jej dělí na rušnou, obslužnou a klidnou, pobytovou část. Hmota se zařezává do terénu, tvoří tak rampy definující segregované přístupy do budovy. Horizontální pojetí v kontrastu s věží. Měřítko a výraz balancuje mezi profánní a sakrální architekturou bez jejího předurčení. Kompaktnost umožňuje hospodárnost stavby a provozu. Spolu s rozpaženými zdmi však využívá pozemek v celé své délce a je adekvátním doplněním obou hřbitovů.
Architektura.
Klidná, neexhibující, kontemplativní. Balancované proporce celku i vnitřních prostorů. Velkorysé plochy zdí prolamované sdruženými, jednoduchými otvory. Práce se strukturami a materiály a jejich odrazností /sklo, beton, omítka, dřevo/. Tlumené přirozené světlo z neočekávaných míst modeluje jednoduché, ne banální prostory, jejichž výšky se mění v závislosti na funkci. Interiér je řešen principiálně, v náznaku.
Provoz.
Jasné vymezení a oddělení ploch pro pozůstalé a pro zaměstnance. Obslužná, rušná část je logicky umístěna v návaznosti na příjezdovou komunikaci /pohřební vozy, zaměstnanci, parkování/. Odvrácená, klidná strana pozemku je určena pro pobyt, rozjímání a komunikaci mezi pozůstalými.
Cesta, kterou návštěvník od parkování do sálu absolvuje, vede novým stromořadím /kolmo navazujícím na přetrženou doksanskou cestu/, trychtýřem mezi zdí a polem s dálkovými pohledy na Středohoří na severní roh pozemku, kde se otevírá travnatá plocha s reliéfem /umění/. Zpět rampou posetou lavičkami, pod korunami okrasných stromů do krytého předprostoru. Ten je vizuálně propojen s foyer v prvním a sálem v druhém plánu.
Nejbližší pozůstalí disponují separátní částí se zeleným atriem, vlastní toaletou a druhým vstupem přímo do sálu. Sálu dominuje nepřímé světlo z věže, doplněné lineárním, v úrovni podlahy, nerušící koncentraci. Cesta může v případě obřadu vynášení pokračovat přímo na hřbitov.
Zázemí je přístupné rampou ukončenou provozním dvorem podél dělící zdi od parkoviště. Provoz je řešen nekolizně mezi prostory pro zaměstnance a přípravnou zemřelých /filtr dvojích dveří/. Kancelář a kuchyňka prosvětlena oknem od jihovýchodu, přípravna světlíkem.
Konstrukce, technika.
Zděná, velkých tlouštěk /pozitivní akustické a tepelně akumulační vlastnosti/. Běžné rozpony, které nevyžadují nákladná řešení, dvoutrakt výškově oddělující část veřejnou od části provozní. Střecha nižšího traktu slouží pro retenci dešťové vody s chladivým účinkem na konstrukci a zdrojem pro zavlažování. Výplně otvorů ocelové, z větší části pevné zasklení, skryté rámy, střídání průhledných a tmavých opakních ploch. Interiérové dveře a dělící stěny plné, dřevěné. Celá budova nuceně větraná a příp. klimatizovaná vzduchotechnikou.
0 komentářů
přidat komentář
