Chorvatsko patří mezi země, které nemají v Giardini vlastní národní pavilon a musí si po dobu konání benátského bienále pronajímat prostory, což má své světlé i stinné stránky. Leo Modrčin, letošní kurátor chorvatské expozice, se rozhodl vyřešit absenci stálého výstavního prostoru tím, že se rozhodl postavit v chorvatském přístavu Kraljevica (nejstarší loděnici s historií sahající až do 13. století) plovoucí pavilon, který pak byl do Benátek přivezen po Jaderském moři.
Modrčin vyzval ke spolupráci čtrnáct významných chorvatských architektů. Původně měl každý ateliér navrhnout svůj vlastní plovoucí pavilon, který by byl představen na bienále. Během první schůzky se všichni dohodli, že vytvoří jeden tým a plánovaný rozpočet vložit do stavby jediného objektu. Přesto nešlo o žádnou závratnou částku. Velký díl rozpočtu ukrojil nákup vlečného člunu, na němž měl pavilon vzniknout. Vzdušnou stavbu o hmotnosti 32 tun tvoří 42 vrstev ocelových výztužných sítí prokládaných distančníky. Mezi sítěmi vznikl prostor, kam mohou návštěvníci vstoupit. Uvnitř se však nenachází žádná expozice, tou je celý objekt s objemem 1000 m³. Již během realizace se mezi architekty objevili skeptici, kteří upozorňovali na nedostatečně stabilní konstrukci pavilonu. Poprvé si návštěvníci mohli pavilon prohlédnout 21. srpna při slavnostním otevření v chorvatské Kraljevici. Poté byl pavilon převezen do Rijeky a do Benátek dorazil 27. srpna. Stabilitu konstrukce pavilonu prověřila dlouhá cesta po moři, přesto se nelze ubránit dojmu, že estetika převážila nad stabilitou.
Před zahájením bienále se nad Benátkami přehnala bouřka, která ještě více narušila slanou vodou ohlodanou ocelovou konstrukci pavilonu. Plovoucí expozice tak mohla být v Benátkách vystavena jen půl hodiny, poté byla zatažena do suchého doku a celou událost už jen dokládá katalog z průběhu realizace “křehkého“ chorvatského pavilonu.
www.pavilion.hr
