Už se to vážně nedalo vydržet. Osm let praxe a žádná realizace. Byli jsme z toho v depresi. Všichni naši klienti buď nezískali úvěr, nebo zkrachovali. A všechny projekty tak končily v šuplíku.
A pak přišel Technoart. Vypadalo to velmi nadějně. Prosperující stavební firma hledala možnosti vlastní investice a místo pro vybudování sídla. Koupila tedy historickou budovu hotelu Metropol na Dornychu s přilehlými pozemky a my začali pracovat na projektech. Záhy se však ukázalo, že pro plánovanou investici jsou pozemky malé a tak jsme museli využít i prostor střechy Metropolu. Jenomže i to bylo málo a tak jsme se velmi neradi pustili do příprav na asanaci objektu. Nebylo to vůbec jednoduché, budova hotelu se nám hodně líbila, utěšovali jsme se proto iluzí pokroku a možností zrealizovat novostavbu rozsáhlého administrativně sportovního areálu. Navíc jsme museli prokázat, že historický objekt s nádhernými klenbami v přízemí není předmětem zájmu památkové péče. Podařilo se nám prokázat, že se objekt nenalézá v seznamu chráněných objektů a že hranice Ochranného pásma městské památkové rezervace je v Regulačním plánu zakreslena v rozporu s vládním vyhlášením městských památkových rezervací a jde tedy ve skutečnosti po odvrácené straně Dornychu. Po získání souhlasu památkářů jsme zpracovali plány na asanaci objektu a následně získali povolení na asanaci od stavebního úřadu. Rovněž stavební povolení pro novostavbu areálu bylo vydáno. Stavba začala.
Investor mezitím rozjel rozsáhlé aktivity v Kazachstánu. Bylo velmi obtížné zastihnout někoho z vedení firmy, neboť neustále lítali do všech možných zemí ze všech možných důvodů. Pak Technoart zkrachoval. Nikoho z vedení jsme už nikdy neviděli a asanaci objektu hotelu Metropol musel na nařízení stavebního úřadu dokončit správce konkurzní podstaty, neboť objektu scházela delší dobu střecha a hrozilo tak jeho zřícení.
Naše deprese se krátce poté ještě prohloubila. Devět let praxe a žádná realizace. Jen asanace omylem nechráněné historické budovy.