Mozaika na vstupní fasádě Jurkovičovy vily

Vstupní fasádě vily Dušana Jurkoviče v minulosti výrazně dominovala skleněná mozaika. Autorem návrhu mozaiky byl Adolf Kašpar (1877-1934), malíř a grafik, známý především díky svým ilustracím románu Babička Boženy Němcové. Mozaika znázorňovala výjev z pohádky Bača a šiarkan a v roce 1906 ji realizovaly Sklářské závody Bohumila Škardy v Brně.
Kašparova mozaika se nedochovala, byla zničena zřejmě ještě během 1. světové války nebo v následujícím období. V roce 1938, kdy dům koupila Růžena Švancarová, již mozaika na průčelí nebyla. Na jistou dobu ji nahradila malba, definitivně zamalovaná snad v průběhu druhé světové války. Vzhledem k tomu, že neexistuje prováděcí dokumentace, ani podrobná fotodokumentace ke zničené skleněné mozaice v průčelí, upustila Moravská galerie v Brně od výroby neautentické kopie a rozhodla se pro dílo současného umělce, který dostal stejné zadání, jako měl v roce 1906 Adolf Kašpar. Nová mozaika opět navrátí domu jeho živou atmosféru a přidá kvalitu současné umělecké tvorby.
V rámci výběrového řízení oslovila MG pět umělců. Kritéria pro jejich výběr byla dvě: figurativní malba a zajímavá práce s barvou. Oslovenými umělci byli Josef Bolf, Veronika Holcová a Petr Písařík z České republiky a Juraj Gavula a Bohdan Hostinák ze Slovenska. Tvůrci dostali stejné zadání, jako měl v roce 1906 i tehdejší tvůrce mozaiky na Jurkovičově vile Adolf Kašpar: pohádku Bača a drak. Kromě ní získali podrobný rozbor díla v historických souvislostech a komentář o úloze mozaiky na fasádě domu.
Soutěž obeslali tři autoři, Bohdan Hostinák a Petr Písařík se omluvili. Autorem vítězného návrhu se stal Josef Bolf, který nejlépe splnil podmínky kladené zadavatelem, dodržel zadání pohádkového námětu, zvládl práci s měřítkem vily. Jeho návrh stál nejblíže pojetí Adolfa Kašpara, zároveň je velmi originální a aktuální.

O MOZAICE
Pohádka Bača a šiarkan byla publikovaná v roce 1903 v předním periodiku českých modernistů Volné směry. Redakce se tehdy rozhodla zařadit speciální číslo věnované pohádkám, které neslo název Sníh. Důraz byl kladen na slovanské pohádky, ale objevily se zde i pohádky "germánské". Pohádka Bača a šiarkan je dnes veřejností považována za dílo slovenské lidové slovesnosti. Jeho geneze je však složitější. Ve slovenském prostředí existovaly původně dvě pohádky, které na svých cestách na Slovensko zapsala Božena Němcová. Obě pohádky spojila v jednu O bačovi a šarkanovi a pod pseudonymem Š. Danieli převyprávěla v almanachu Perly české. Tato pohádka se posléze vrátila zpět do slovenské lidové kultury.
Proč se Jurkovič rozhodl pro Adolfa Kašpara, je otázkou. V časopise Volné směry totiž ilustroval pohádku Mikoláš Aleš, se kterým Dušan Jurkovič spolupracoval už na výzdobě Pusteven (1898) nebo Spolkového domu ve Skalici (1904). Snad mu ho doporučil Hanuš Schwaiger, který i po svém odchodu do Prahy měl v Brně stále významný vliv mezi členy Klubu přátel umění a Kašpar patřil k jeho žákům.
Realizaci skleněné mozaiky zadal Dušan Jurkovič Bohumilovi Škardovi, majiteli skláren, který se zabýval výrobou vitrážového skla. Ve spolupráci s Jurkovičem vytvořil několik realizací. Nejvýznamnější byla mozaika na fasádě Spolkového domu ve Skalici (1904) s námětem Sv. Štěpán, král uherský, a právě i mozaika na vlastní vile v Žabovřeskách (1906).
Skleněný materiál nebyl sestavován z klasických čtvercových teserů, ale ze skel řezaných podobně jako vitráže a snad možná také jako vitráže dokreslovaných. Třpytivost a blýskavost mozaiky byly pro koncepci domu velmi důležité. Použití mozaiky na fasádě budovy patří k důležitým prvkům moderny a vedle veřejných budov se objevovaly stále více právě na fasádách vil. Velký význam pro rozvoj tohoto prvku ve vilové architektuře měla realizace kolonie domů na Matildenhöhe v Darmstadtu, která byla díky jejich hlavnímu projektantovi Josefu Mariu Olbrichovi v celé střední Evropě s napětím sledována. Pro Jurkovičovu koncepci měl zřejmě zásadní význam dům malíře, grafika a dekoratéra Hanse Christiansena, který si na fasádě svého domu navrženého v letech 1900-1901 Olbrichem nechal vytvořit skleněnou mozaiku s motivem Adama a Evy. O jejím použití se rozhořela diskuse a byla obdivovaná jako příklad velmi moderního ztvárnění fasády.
Tématem pohádky Bača a šiarkan je úcta k zemi, přírodě a tradicím, zároveň ukazuje oslnění tajem pohádek a magie, pro secesi příznačné. Stěžejní je figura draka zobrazeného v duchu pohádky jako strážce pokladu. Kašparovo zpracování ale dále rezignovalo na historismy a nejvíce právě ve figuře draka se obracelo k současnosti a podoba draka byla inspirovaná oblíbenými a velmi módními obrázky čínských draků. Stejně tak progresivní byla i figura sovy, respektive sov, v horní části mozaiky. Zde se autor opět obrací k Olbrichovi, přesněji Kolomanu Moserovi, který navrhl dekor sov na fasádu Olbrichova výstavního pavilonu Secession na Karlsplatz ve Vídni (1898). Po stranách byly dvě mužské figury. Nereprezentují ovšem důsledně hlavní aktéry pohádky, baču a černokněžníka, ale zachycují pouze baču vstupujícího do skály / vystupujícího ze skály (?). Použití figur v mozaice na fasádě bylo pro Jurkovičovu tvorbu typické (Pustevny, Skalice, Luhačovice…). Vedle symbolického obsahu jimi bylo možné vtisknout budově měřítko.