Jan Vaněk (1891–1962) – Civilizované bydlení pro každého

Pozvánka na výstavu

Vložil
Kateřina Lopatová
12.03.2010 06:00

Jan Vaněk - dobová karikatura z časopisu Index

Třebaže během svého života spolupracoval Jan Vaněk krom dalších s architekty jako byli Jan Kotěra, Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Pavel Janák, Josef Gočár, Hugo Gorge, Josef Hoffmann ale třeba také Adolf Loos či Ludwig Mies van der Rohe, jeho jméno zůstalo poněkud v ústraní. Tuto skutečnost má napravit pražská repríza výstavy věnované této osobnosti, jež rozpětím svých aktivit překročila hranice bytového designu k počinům vydavatelským ale třeba právě i architektonickým či urbanistickým.
Motivován tradicí rodinného nábytkářského podnikání i přáním svého otce studoval Vaněk C.K. odbornou školu pro zpracování dřeva v Chrudimi, po jejímž absolvování odešel do Německa, kde získával praxi u renomovaných nábytkářských firem. Po návratu v roce 1911 převzal třebíčský rodinný podnik, který reorganizoval a rozšířil pod názvem Umělecko-průmyslové dílny. Firma se v roce 1921 stala jednou z výrobních základen vznikajících Spojených uměleckoprůmyslových závodů (UP), jež se v následujících letech staly největší nábytkovou firmou v Československu a synonymem nejprogresivnějších trendů. Přesto v roce 1925 Vaněk opustil nejen pozici zdejšího vrchního ředitele, ale i celou společnost a následně založil zpočátku v Brně a od roku 1934 v Praze vlastní podniky spojené většinou s bytovým designem: S.B.S. Brno (Standard bytová společnost Brno), PMB Praha (Poradna moderního bydlení) a DDZ Praha (Dílny pro dům a zahradu).
Byť neprošel odborným studiem, představovaly Vaňkovy architektonické a urbanistické projekty zákonité pokračování jeho všestranné tvůrčí činnosti. Realizoval vzorové malometrážní domky v Černé Hoře (1925), v Brně (1925–1926) a obytnou kolonii v Rybitví (1939–1941). Navrhl adaptaci a přístavbu objektů dětského léčebného ústavu Zdravá generace v Choceradech (1934–1935) a s Ferdinandem Fenclem se podílel na projektu Masarykova sanatoria v Dobříši (1936–1938), dodnes aktuální a dokonalé ukázce architektonického i interiérového pojetí stavby pro daný účel. Poněkud překvapivě byl však také autorem urbanistické studie: komplexu výrobních provozoven a správní budovy Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Rybitví u Pardubic (Východočeské chemické závody, dnes firma Synthesia, a.s.) realizovaného v letech 1938–1941.
Na pražské verzi výstavy, jež byla nejprve v roce 2008 představena v Muzeu města Brna, má návštěvník až do srpna možnost vidět na osmdesát sbírkových předmětů sestavených v prostorových instalacích – autentických ukázek meziválečného nábytku různé technologie a konstrukce zpracování, velikosti i původu.

Jindřich Chatrný, autor výstavy, vedoucí oddělení architektury a urbanismu Muzea města Brna

Tři otázky pro autora výstavy Jindřicha Chatrného

Jan Vaněk zasáhl svým renesančním přístupem do řady oborů. Jak však lze charakterizovat jeho hlavní přínos?
Jindřich Chatrný: Vaněk obsáhl celé spektrum bytové kultury, což znamená, že na rozdíl od svých profesních druhů nepojímal interiér a jeho vybavení jen v rovině nábytku samotného. Vnímal jej globálně, v celistvosti, i s bytovými doplňky – jako byly textilie, potahové látky, stolní nádobí, sklo a samozřejmě umělecká díla. A samosebou na to velmi úzce navazovala specifická záležitost spojená s řešením dispozice a ekonomií provozu dané bytové jednotky.
Z dnešního pohledu je také velmi důležité si uvědomit, kde leží kořeny sektorového nábytku, velmi intenzivně využívaného od padesátých let a v našich bytech dnes zcela běžného... A pokud půjdeme proti toku času, zjistíme, že prvním návrhářem, který přišel s tím, že nábytek je možné k sobě přistavovat a vymyslel tedy tzv. přistavovací nábytek, byl právě Jan Vaněk. Prosazoval naprosto hladké formy, které na sebe přesně pasovaly. Z šíře výroby vystupovaly především dva základní prvky: úzká skříňka v sekretáři, který měl výklopnou desku a která se v případě potřeby mohla používat jako deska psacího stolu a úzká vitrínka – skleník.
Mohli bychom samozřejmě připomenout i další: Vaněk byl vynikající člověk v oblasti reklamy. Mnohé z principů, které dnes sledujeme v reklamních strategiích firem, úspěšně rozvíjel už ke konci dvacátých let v rámci své firmy Standard bytová společnost. Zaměřil se na vizuální styl firmy – ať už to bylo útočné logo z písmen S.B.S. v modrém poli nebo reklama tištěná prakticky ve všech dobových časopisech, postavená na krátkých anotacích a fotografiích, jež zychycovaly interiéry navržené většinou pro slavné osobnosti – spisovatele, lékaře, právníky, filosofy...

Vaněk pracoval s celou řadou architektů. Měla spolupráce s některým z nich vyjímečný charakter?
J. Ch.: Dnes je naprosto nepochopitelné, že sám neprošel jedinou odbornou školou. Přitom projektoval i návrhy domů v Černé Hoře nebo v Brně na Alšové ulici... Naprosto neuvěřitelná zakázka, kterou se bohužel nepodařilo ověřit, je komplex výrobních a správních budov Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Rybitví u Pardubic z let 1938 – 1941. Naprosto unikátní záležitost, kde objekty přizpůsobil modulu baťovské zlínské architektury. Šlo tedy o pilířovou sestavu a cihelnou vyzdívku, u níž ale Vaněk modul oproti Zlínu pozměnil na daleko větší: 90 x 20 metrů. Technologie výstavby zůstala ale úplně stejná. Neuvěřitelné není jen to, že oslovili právě Váňka ale také skutečnost, že dokázal nakreslit perfektní projektovou dokumentaci...
Vrátíme-li se však k otázce, velmi intenzivní spolupráce přerůstající v celoživotní přátelství se váže k období brněnskému. Vaněk tehdy začal úzce spolupracovat s tehdejší hvězdou brněnské funkcionalistické scény Bohuslavem Fuchsem. Setkali se už u projektu Fuchsova vlastního domu, na sanatoriu doktora Kropáče a mnohých dalších. Vyvrcholením byl ale samozřejmě hotel Avion. Sám Fuchs ve své korespondenci, která je uložena na našem pracovišti (oddělení architektury a urbanismu Muzea města Brna – pozn. redakce) definuje, kde byly interiéry provedeny jím samotným a kde ve spolupráci s Janem Vaňkem. A v tomto autentickém dokladu je u hotelu Avion uvedena věta: Jan Vaněk komplet interiéry a zařízení. Tím mu de facto přiznává autorství veškerého mobiliáře, bytových dopňků... i jejich rozvrhu v místnostech.

Objevil jsi během přípravy pražské reprízy výstavy o tvorbě Jana Vaňka něco nového, pro tebe osobně překvapivého?
J. Ch.: Po brněnské výstavě nastalo určité období, kdy se začali přihlašovat lidé, kteří měli k Janu Vaňkovi jistý vztah. Buď ti, kteří měli jeho dobovým nábytkem vybaveny interiéry nebo starší generace, která jej ještě zažila. Takto došlo k navázání řady kontaktů, například s rodinou malíře a grafika Petra Dillingera. Vaněk s ním byl řadu let v kontaktu a vytvořil pro něj interiér jeho brněnského bytu. Nám se díky vstřícnosti rodiny podařilo část předmětů z Dillingerova bytu získat do muzejních sbírek. Dlouhou dobu jsem také například hledal konkrétní nápojovou soupravu z křišťálového skla. Vaněk ji navrhl v roce 1946 pro Krásnou jizbu. Nikdy se nám nepodařilo v soukromých ani muzejních sbírkách nalézt ani její část. Až kolegyně v jednom brněnském bazaru natrefila na vinné sklenice z této sady... Přípravy pražské výstavy tak byly obohaceny o řadu nových objevů včetně písemných dokladů a publikací. Stejně tak jsme k této příležitosti nechali pro větší názornost vyrobit modely Vaňkových skříňových sestav...

Výstava probíhá do 22. srpna 2010 v hlavní budově Muzea hlavního města Prahy, Na Poříčí 52, Praha 8

Autor výstavy — Jindřich Chatrný
Kurátor výstavy — Maria Szadkowska
Architektonické řešení — Jan Roháč, Bronislav Stratil
Grafické řešení výstavy — Ondřej Zámiš
Modely — Fakulta architektury VUT v Brně, Ústav nábytku, designu a bydlení Mendelovy univerzity v Brně

úvodní text je sestaven s pomocí tiskové zprávy