Na 8. března připadají osmdesátiny jednoho z nejvlivnějších filosofů současného světa - Ernsta Tugendhata. Mimoděk nám to připomene, že stejně dlouhý úsek dějin vyměřil čas stejnojmenné vile, u které můžeme přehlédnout, jak toto dílo ovlivňovalo a stále ovlivňuje architekturu během oněch dlouhých 80 let. Zde ale souvislosti končí. Ernst Tugendhat si dává příliš záležet na tom, aby vila, která byla tak trochu stavěna i pro něj, s ním nebyla pokud možno spojována.
Ernst Tugendhat se narodil v Brně, nikoliv však ve vile ale na klinice, a prvním bytem kde se ocitl, byl byt na Drobného ulici, kde tehdy rodiče bydleli. Rodina byla prodchnuta německou kulturou a mluvilo se zde v podstatě jenom německy. Poté, co se Hitler o pár let později chopil moci, byl malý Ernst poslán do české školky, později potom do dnes již vybombardované české chlapecké školy hned vedle kavárny Esplanade. Jak se mně později svěřil, měl s češtinou stále potíže a prý to bylo znát i na chování učitelů. Školní výsledky však o ničem takovém nesvědčí. V současnosti již bohužel češtinou nevládne.
Ve slavné vile sice prožil velkou část dětství, varoval bych však před úvahami, jak tato výjimečná architektura formovala charakter jeho filosofie.
Ještě jako malý poznal, co je to být uprchlíkem. Jeho rodiče zavčas před nacismem unikli, kdy byla jejich pouť přes několik zemí dopředu důkladně připravena a založena na vynikajících informacích. Tento skutečný projev aktivity proti hrůznému nebezpečí je sám o sobě vzrušující realitou. Tugendhatovi sice pozbyli většinu majetku, zachránili si však život a to rodiny jako celku. Téma uprchlíků bylo proto později Ernstu Tugendhatovi blízké a věnoval se mu teoreticky v několika pracích. Po útěku z Československa nějakou dobu navštěvoval kantonální školy v Sankt Gallen aby později, kdy se opět s bezpečným předstihem uchýlili do Venezuely, absolvoval znamenité Collegio Americano v Caracasu, provozované na vysoké úrovni presbyteriánskou církví a které má velký podíl na formaci venezuelské elity. To již měl ale dosti konkrétní zájem o filosofii, když byl pro ni zapálen po přečtení Heideggerovy knihy, kterou mu bezděčně zapůjčila matka již ve čtrnácti. Z Colegio Americano byl znamenitě připraven pro americké univerzity a brzo po válce proto absolvoval prvotní univerzitní studium na Stanfordově univerzitě. Poté přešel do Evropy, kde se stal také Heideggerovým žákem na univerzitě ve Freiburgu, absolvoval, poté získal doktorát na Aristotelské téma s prací Ti kata tinos. Od roku 1980 byl řádným profesorem na Freie Universität Berlin, kde se nejvíce rozvinula jeho veřejná činnost. Tugendhat byl v podstatě v souladu s rodinnou tradicí velmi blízko výrazné levici a angažoval se také v mírovém hnutí. Známé jsou jeho účasti v průvodech proti americkým střelám. Přesto neváhal spolu se svým starším kolegou Jürgenem Habermasem navštívit v nelehké době Prahu, kde na začátku března 1982 přednášel v bytech (na podzemní univerzitě podporované nadací Jana Husa) Ludvíka Hejdánka a Petra Rezka. Při vstupu do Rezkova bytu stáli venku dva uniformovaní příslušníci VB, filozofa však dovnitř vpustili a nechali seminář bez vyrušení. Tugendhat byl hostujícím profesorem na řadě dalších univerzit mimo jiné v Oxfordu a na prestižních univerzitách Jižní Ameriky. Po revoluci krátce přednášel i v Praze. Po jeho jmenování čestným občanem se bohužel nepodařilo uspořádat jeho angažmá na Masarykově univerzitě, ač jsem se o to velmi snažil a přimlouval na všech stranách. V oné době jsem s ním měl možnost vést rozsáhlé rozhovory při procházkách Brnem, které jen potvrdily jeho odstup od architektury a téměř žádný zájem o problémy, se kterými se architektura potýká. Pro architekturu je patrně významný snad jediný jeho výrok, kdy na ustavičné dotazy, co říká zápisu do listiny UNESCO, poznamenal, že důležitá je hodnota díla sama (vily Tugendhat) a nikoliv formalita jakéhokoliv zápisu. Připomenu, že vila byla světově významná od samého počátku a jeho rodině i dalším osobám to bylo zřejmé již ve 30. letech. Bylo to jemné připomenutí soustředit pozornost k podstatě věcí a nikoliv k nedůležitým formalitám.
Mezi architekturou a filosofií mohou být nepřímé spojitosti. Teoretické myšlení je jistě více než žádoucí pro strategii uvažování architekta, stejně jako někteří z filozofů, zejména ti zabývající se etikou se někdy chápou témat architektury jako východiska pro svá zobecnění. Přímá spojitost však může být někdy ošidná, jak se ukázaly spíše unáhlené spekulace o tom, jak prostor a milieu vily formoval myšlení budoucího filosofa. Stejně je na místě velká opatrnost při závěrech, že filosofie a teoretické spisy Romano Guardiniho přímo formovaly konkrétní projevy Ludwiga Mies van der Rohe.
Ernst Tugendhat je autorem řady vlivných prací, z nichž některé vyšly také česky a první z nich právě péčí Petra Rezka - Ernst Tugendhat: Logicko-sémantická propedeutika. Praha Rezek 1997.
Dovolujeme si popřát zdraví a další elán k tomuto ctihodnému životnímu jubileu. Ad Mea Veesrim Šana.