Výsledky soutěže na řešení pavilonu pro EXPO 2010

Fasádu českého pavilonu bude zdobit struktura města. Na čelní stěnu arch. Jiří Buček a jeho kolegové ze studia SIAL otiskli jeden z nejkvalitnějších městských celků v celosvětovém měřítku, pražské Staré město. Struktura je sestavena z malých jednotek, které dohromady vytvářejí jednotlivé městské bloky. Těmito jednotkami jsou gumové puky, významný vývozní artikl našeho státu a symbol našich světových sportovních prvenství. Kompozice puků osázených na bílém podkladu pomocí ocelových trnů dodává pavilonu prostorový dojem živého a cenného výtvoru lidského působení v průběhu staletí v centru Evropy - v Česku.
Návštěvník vstoupí do expozice pod strukturou Staroměstského náměstí. Nad zvlněnou krajinou se tu bude vznášet město, které z krajiny vyrůstá a nemůže se bez ní obejít. Město je ve skutečnosti i v expozici tvořeno plody, které naše civilizace vytvořila a jež naše města chrání. Ty jsou zarámovány v lehkých závěsných kubusech stejně, jako architektura rámuje náš reálný svět.
Návštěvníci v pavilonu měkce našlapují v  trávě nebo odpočívají na terénních vlnách a přitom pozorují pravidelnou síť ulic nad hlavami. Mezi ulicemi se pohybují a v blocích hledají a objevují plody civilizace - nápadité exponáty.
Autorka ideového záměru Lenka Lindaurová sestavila tým převážně mladých, avšak často již mezinárodně renomovaných tvůrců, s nimiž představí významná civilizační témata. Akcent přitom položila na poutavou až magickou formu: divák má být okouzlen, emocionálně zasažen a překvapen. Expozice na něj neútočí, ale vtahuje jej do sebe.
Vystavěná díla budou originály vytvořené přímo pro EXPO. Jednotlivé prostorové moduly budou zpracovávat následující plody civilizace:

Technologie
- uprostřed modulu nad hlavami diváků levituje velké skleněné srdce v realistické podobě, mění se jeho osvětlení zevnitř i zvenčí, mění se zvuk, na stěnách kolem probíhá 3D simulace připomínající operaci, ale také jakýsi čilý technologický ruch složité výroby
výtvarné zpracování: Federico Díaz
hudba, zvuky: Hynek Šnajdr

Nejbližší prostor, ve kterém žijeme
- v modulu je vytvořen reálný obytný pokoj v nadživotní velikosti, který prezentuje novátorský mladý český design a zdůrazňuje lidskou touhu po vlastním soukromí uprostřed ruchu města, potřebu domova
realizace: UP závody

Doprava
- na jedné straně představuje technickou dokonalost a vytříbenost designu dopravních prostředků a jejich rychlý vývoj, na druhé straně s humorem konstatuje problémy zbytnělé mobilizace
projekce: modely designových automobilů z historie české výroby
realizace: archiv NTM, spolupráce s ateliéry produktového designu VŠUP Zlín
instalace: Tomáš Džadoň, přívěs Roubenka, objekt v životní velikosti umístěn v modulu s projekcemi, který je divákům otevřen jen částí své stěny
projekce: videa Jakuba Nepraše, Generator P 730 (skutečný ruch města počítačově zasazený do miniaturních elektronických tištěných spojů), Fresco Plant (velkoformátový světelný květ promítaný na stěnu složený z lidského mraveniště sestřihů z různých míst města)

Energie
- v modulu je umístěna na podlaze velká pohyblivá socha, jakýsi robot, který je krásný, ale možná i nebezpečný, pokud ho neovládáme rozumně. Paralela mezi Golemem a robotem, který má svůj šém (objekt je interaktivní) a funguje také jako dětská prolézačka
výtvarný návrh: David Černý

Smysly a jejich ztráta či manipulace
- čistě smyslová prezentace slouží k upoutání pozornosti diváka. Světlo, barva, vůně a zvuky se linou z modulu, který končí nad hlavami diváků, jejich intenzita reaguje interaktivně na množství lidí pod ním
hudba: Jan P. Muchow
speciální efekty: Artcom

Ekologie
- žhavé současné téma možných ekologických katastrof je pojato varovně, ale s humorem. Ve volné ploše krajiny-podlahy pod moduly se v prohlubině objevuje černé jezírko, které reaguje na přicházející diváky záhadným bubláním v kontrastu se zrychleně rostoucí vegetací v okolí - přeměna ekologické zátěže v pozitivní produkt
instalace: umělecká skupina Rafani

Česká republika
- prezentace nádherné země, která je pro většinu čínských návštěvníků neznámá. Živé pohledy a časosběrné dokumenty z regionů ČR, promítané na vnitřní strany pavilonu či strop
objekty: Jakub Nepraš, Ementál
film: Vratislav Šlajer, Bionaut

Sport
- nadživotně velké míče našeho nejrozšířenějšího národního sportu - fotbalu, naložené ve formaldehydu ve velkém skleněném kvádru.
Součástí interiéru bude i restaurace, kterou navrhl designér Tomáš Veselý.
"Oslovil mě jeho moderní koncept jako jedno z mála nabízených soudobých řešení. Projekt Urbanizované krajiny rovněž nejlépe ze všech přihlášených návrhů řešil dispozice provozních a komerčních prostor pavilonu," zdůraznil generální komisař Pavel Stehlík.

Autorský a realizační tým:
Projektový manažer : Jaromír Švarc
Ideová koncepce : Lenka Lindaurová, Lucie Šafaříková
Architekt : Jiří Buček
Designer restaurace : Tomáš Veselý, Vladimír Soukenka
Projektant : Josef Franc
Výtvarníci, designeři: Federico Díaz, A. Tomášek, G. Vach, David Crla, Jaroslav Jurica, Jan Čapek, Otakar Diblík, Petr Tučný, Tomáš Džadoň, David Černý, Rafani, Jakub Nepraš
Architekti: Jiří Chmelík (SIAL), Pavel Šťastný (SIAL)
Hudba, zvuky: Hynek Šnajdr, Jan P. Muchow
Film, video: Vratislav Šlajer, Jakub Nepraš

Projekt SIAL - architekti a inženýři
Konstruktéři M. Mašek, P. Dolenský, F. Bielik, V. Schneider,
Statici Z. Dřevěný, V. Šrámek
Inženýring J. Tauš
Realizace veškeré realizace zajišťuje společnost FILM DEKOR a její subdodavatelé


Životopisy členů odborného týmu:

Ing. arch. Jaromír Švarc
Spoluvlastník a jednatel společnosti FILM DEKOR. Vystudoval architekturu na ČVUT Praha. Od roku 1968 do roku 1991 působil ve Filmovém studiu Barrandov jako asistent architekta a později architekt - výtvarník filmových a televizních dekorací. V roce 1993 založil společnost Film Dekor, jejíž hlavní činností společnosti je výroba filmových, televizních a výstavních dekorací, modelů a zvláštní efekty. V současné době firma zaměstnává okolo 40 stálých zaměstnanců, sídlí v Praze a patří mezi největší svého druhu v zemi. Film Dekor realizoval nebo se spolupodílel na vzniku celovečerních filmů Devátý den (V. Schlöndorff), Post Coitum (J. Jakubisko), Hellboy (G. del Torro), Van Helsing (S. Sommers), Blade II (G. del Toro), Johanka z Arku (L. Besson) či Pinocciova dobrodružství (S.Barron), na realizaci videoklipů pro C. Dion, O. Ozbourna, nebo fitness videa pro C. Schiffer, či na reklamních spotech pro společnosti Coca-cola, L.G. Electronics, Philip Morris, Renault, a další. Jaromír Švarc se rovněž podílel na realizaci různých pavilonů na několika Všeobecných světových výstavách ( EXPO 2005 - Aichi Japan, EXPO 92- Osaka, EXPO 88- Brisbane, EXPO 86- Vancouver).

Ing. arch. Jiří Buček
Vystudoval Fakultu architektury na Vysokém učení technickém v Brně. Šest let působil v Stavoprojektu Liberec, od roku 1995 dosud pak v ateliéru SIAL. K jeho nejvýraznějším stavbám patří budova zastupitelského úřadu ČR a rezidence velvyslance v Budapešti, polyfunkční objekt Park One v Bratislavě. Podílel se rovněž na projektu českého pavilonu pro EXPO 2005 v Aichi.

Mgr. Lenka Lindaurová
Vystudovala Pedagogickou fakultu University Karlovy. Působila jako kulturní redaktorka v Lidových novinách a v časopisech Playboy a Architekt, externě spolupracovala s celou řadou médií. Čtyři roky vedla magazín Umělec, tři roky stála v čele časopisu Art&antiques. V roce 2007 založila informační portál www.artservis.info. Zasedala v komisích Ceny Jindřicha Chalupeckého, sdružení Transit a grantové komisi ministerstva kultury ČR. Jako kurátorka připravila několik výstav současného umění. Od roku 2008 je ředitelkou Galerie Václava Špály v Praze.

Ing. Josef Franc
Absolvoval stavební fakultu na ČVUT, obor pozemní stavby. Působil ve Stavoprojektu Liberec, od roku 1991 v ateliéru SIAL. Na pozici vedoucího zakázky se podílel například na realizaci Rezidence velvyslance ČR v Budapešti, Státní vědecké knihovny v Liberci či českého pavilonu na EXPO.

Mgr. Lucie Šafaříková, Ph.D.
Vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu University Karlovy. Deset let působila jako produkční ve Výstavním oddělení Správy Pražského hradu, kde se podílela na produkci více než tří desítek projektů, mimo jiné např. na vybudování stále expozice Příběh Pražského hradu či na rozsáhlé mezinárodní výstavě Karel IV. - Císař z Boží milosti.

Ing. arch. Tomáš Veselý
Vystudoval ČVUT Praha - modul architektury, poté Bauhaus ve Výmaru. Působil v ateliérech KGB (Výmar) a Mimolimit (Praha). V roce 2004 založil vlastní architektonický ateliér Archplus, zabývající se návrhy interiérů, designem nábytku a realizacemi staveb. Mezi nejvýznamnější realizace ateliéru patří interiéry vstupního lobby a kanceláře firmy Syner v Liberci, Hotel Zlatý Lev v Liberci, Residence Hřebenky v Praze, soukromá vila Liberec, podkrovní byty na Starém Městě v Praze.

doc. akad. arch. Vladimír Soukenka
Vystudoval architekturu na pražské VŠUP v atelieru prof. J. Svobody. V 80 - tých letech působil jako scénograf Městského divadla ve Zlíně a Národního divadla v Praze, byl vedoucím uměleckotechnického provozu Laterny magiky. Je autorem více než 75 divadelních scénografií činoher, oper a baletů. Tři roky pracoval jako studiový architekt v České televizi, s níž externě spolupracuje dosud, podílel se na realizaci prvního pořadu ve virtuálním studiu ČT. Od roku 1991 vyučuje na fakultě architektury ČVUT v Praze, od roku 2007 vede ateliér Ústavu interiéru a výstavnictví.