Rozhovor s Evou Jiřičnou

Eva Jiřičná se narodila v Československu, ale již přes 30 let žije v Londýně. Její tvorba zaujímá přední místo na poli formálních a technologických inovací. Charakterizuje ji důkladně propracovaný design soustředící se na detail a využívající vysoce moderní přístup k tradičním materiálům – sklu, oceli a kameni. V posledních deseti letech byl přínos Evy Jiřičné v oblasti architektury a designu ohodnocen různými osobními vyznamenáními, byla např. jmenována „královskou průmyslovou designérkou“ (Royal Designer for Industry, RDI), získala řád „velitelky britského impéria“ (Commander of the British Empire, CBE) nebo čestného člena Amerického institutu architektů (American Institute of Architects, A.I.A.). Eva Jiřičná v porotě zastupuje Mezinárodní unii architektů (International Union of Architects, UIA).

Jak byste celkově zhodnotila úroveň představených soutěžních projektů studentů?
Kvalita prací byla skutečně vysoká. Když zasedáte v porotě studentských soutěžích, poznáte mimořádně bohaté spektrum metod, kterými se studenti vyjadřují. Obzvláště v této soutěži pořádané společností VELUX se různé školy architektury z různých zemí prezentují zcela odlišně.

Jak byste po účasti v této porotě popsala roli světla v současné architektuře?
Světlo v architektuře je jako disciplína nejhůře pochopitelné. Samozřejmě když studujete, máte určitá očekávání a máte bohatou představivost. Různé prožitky světla, které tyto projekty analyzovaly, různé aspekty, na které se studenti zaměřili, byly mimořádně zajímavé a rozmanité. Studenti se začali na věc dívat velmi detailně, což znamená ohromný přínos pro architekturu budoucnosti. Invence je v případě světla velmi obtížná. Měli jsme možnost prostudovat a prodiskutovat velké množství různých nápadů.

Učitelé hrají v této soutěži stěžejní roli. Jaký je váš přístup k výuce?
Za svůj život jsem se navyučovala hodně a vždy se snažím být učitelkou, která nenutí své studenty aby, ji napodobovali. Ráda se vnímám jako učitelka, jež podporuje bádání, experimentování a maximalizaci představivosti. Když studujete, je to ve vašem životě naposledy, kdy pracujete ve zcela neomezených podmínkách: bez klienta, beze strachu z nákladů či stavebních povolení...

Co byste dělala, kdybyste se soutěže zúčastnila jako studentka?
Moje rada by asi byla, že je nutné si především promyslet, jak sdělit svoji myšlenku a jak ji prezentovat jednoduše, srozumitelně. Někdy chtějí studenti vyjádřit všechno, co jim vytane na mysl, a nejsou schopni realizovat proces eliminace a zjednodušení svého sdělení. Nutnost vytvořit jasné sdělení je ještě důležitější v soutěžích: když musí porota posoudit nějakých sedm set projektů, nemůže strávit mnoho času snahou interpretovat, co tím chtěl student říci, což je vždy to nejobtížnější. Když tedy prezentujete svoji myšlenku, udělejte to jasně a snažte se, aby to porotu bavilo.

Jaké jsou vaše pocity ze zasedání této poroty?
Když posuzujete příspěvek studenta do soutěže, představujete si, co byste udělali v podobné situaci. Porota se obecně řečeno snaží najít detaily, na které studenti ani nepomysleli! Je ale vždy strašně zajímavé zjistit, kolik různých pohledů a hledisek jednotliví porotci předloží. Účast v této porotě byla skvělá zkušenost. V posledních letech se kvalita výrobků VELUX výrazně zlepšila. Když používáte stejný produkt stále dokola, vždy dojde k nějakému zlepšení. Ruku v ruce s vývojem jdou investice do výzkumu, takže se výsledky finálního produktu průběžně zlepšují. Podle mě je tato soutěž součástí tohoto cyklu. Možná někdo ve společnosti VELUX bude schopen některé nápady využít. My jako porota jsme hledali nějaké praktické využití. Jsem si ale jista, že by některý útvar společnosti VELUX pravděpodobně interpretoval některé další nápady lépe než my. Domnívám se, že tato soutěž dává mladým lidem příležitost prezentovat jejich nápady.

Ztotožnila jste se s nějakým projektem emocionálně?
Světlo je neměnným aspektem našeho života a jako architektka jsem se jím často zabývala. Pracovala jsem s materiály přenášejícími světlo. Cítím tedy velmi silný vztah ke studentům, kterým se podařilo reprodukovat atmosféru svého nápadu, a někteří z nich předložili mimořádně dobré prezentace.