BETON, POVRCH ARCHITEKTURY
Výstava v Galerii architektury Brno, 1.-29. října 2008
Použití betonu nejen jako neviditelného stavebního materiálu
Cílem výstavy a doprovodné publikace je vyzdvihnout možnosti betonových konstrukcí, různorodost betonových povrchů ve vztahu k jejich významu pro architektonický koncept. Jak je vzhled budovy ovlivněn jejím povrchem? Jak je naše vnímání stavby ovlivněno vnímáním jejího betonového povrchu? Vedle otázek, zda beton je „opravdu" trvanlivý, levný, čistý, bezúdržbový a praktický, zůstávají stranou pozornosti rozsáhlé možnosti, jak esteticky využít vše, co nabízí jeho povrch.
Výstava podá stručný přehled technologií, vysvětlí některé odborné pojmy, ale hlavně představí možnosti jeho použití jako výtvarného materiálu v širokém spektru realizací od inženýrských staveb a mostů, přes občanskou až po bytovou výstavbu. Nebudou chybět ani speciality jako jsou doplňky prvky pro městský parter a zcela nový prvek - grafický beton. Představeny budou jak české, tak zahraniční realizace betonových staveb za posledních 5 let.
Výstavu připravuje Centrum architektury ve spolupráci s vydavatelstvím Beton TKS. Výstavu doprovodí přednášky na téma „Použití betonu a praxe", úvodní přednáškou se představí autor průmyslového vzoru „grafického betonu", finský designér pan Samuli Naamanka.
Beton, jeden z nejběžnějších stavebních materiálů, je primárně používán pro nosné konstrukce. Přesto, že se jedná o materiál se životností padesát a více let, je téměř vždy zakryt - obložen, přestěrkován, nastříkán, natřen - další pohledovou vrstvou, jejíž trvanlivost je řádově pouze několik rokůt. Důvodem jsou obvykle pochybnosti o vhodnosti, o akceptovatelnosti a o možnostech provedení betonového povrchu v tuzemských podmínkách jako finální pohledové vrstvy. Naštěstí se v posledních deseti letech v zahraničí a postupně i u nás, začínají objevovat konstrukce z „pohledového betonu".
Řekne-li se „beton", bezděčně to v nás evokuje pocit něčeho nedokončeného, hrubého, a účelového. Je to skutečně tak, nebo je to spíše výsledek obecně vžitého názoru, že beton může být používán pouze jako čistě konstrukční materiál k přenesení zatížení do základů bez jakýchkoli aspirací na estetickou hodnotu? Tento názor jistě podporují nepříjemné zkušenosti veřejnosti z dob minulých, které přežili do dnešních časů (viz dálnice Dl), stejně jako představy, že vyrobit beton „je snadné". To je zjevně pravda, má-li plnit pouze funkci výplňového materiálu. Chceme-li od betonu více (pevnost, vodonepropustnost, odolnost vůči chemickým vlivům, odolnost vůči mrazu, výborně zpracovaný povrch atd.), stává se proces přípravy, výroby, zpracování a ošetřování velice sofistikovanou záležitostí, hi-techem. Jedno je však jisté: BETON TO UMÍ.
Le Corbusier využíval betonové povrchy k až „sochařskému" formování svých staveb. Ve spojení se světelnými efekty hrubé povrchy jeho „beton brut" vyzařují pevnost a jistou emocionální smyslnost (klášter La Tourette, Eveux, 1960). Speciálně upravované povrchy betonových staveb japonského architekta Tadaa Anda v nás vyvolávají pocit, že se dotkneme něčeho sametově měkkého - haptický vjem vysokého stupně (Koshino House, Ashinga, 1979 -81). Švýcarští architekti Jasques Herzog a Pierre de Meuron užili „grafický" beton na fasádě knihovny odborné střední školy v Eberswalde (1999) v kombinaci s leptanými skleněnými tabulemi. Výsledný dojem smazává rozdíl mezi betonem a sklem.
Příklady ukazují, že beton pro nás představuje pocit pevnosti, ochrany, bezpečí a jistoty (opevnění, mosty, přehrady), ale stejně tak, pokud je jako materiál použit s architektonicko-uměleckým citem, působí i na naše estetické vnímání (reprezentativní stavby divadel, koncertních sálů, knihoven, muzeí a galerií).
Je nemožné, abych vyjmenoval všechny možnosti různých úprav betonových povrchů. Jejich počet neustále vzrůstá s vývojem nových technologií. Omezuje nás jen hranice naší fantazie a našich zkušeností. Každý měsíc můžeme vidět či číst o nových způsobech použití pohledového betonu. Mezi stavbou (budovou, mostem) a jejím okolím vzniká vztah. Návrh stavby, její forma, proporce, interiér i exteriér utvářejí tento vztah. Pohledový beton pomáhá k preciznímu vyjádření architektova záměru prostřednictvím optických a dalších smyslových vjemů.
Cílem výstavy a doprovodné publikace je vyzdvihnout možnosti betonových konstrukcí, různorodost betonových povrchů ve vztahu k jejich významu pro architektonický koncept. Jak je vzhled budovy ovlivněn jejím povrchem? Jak je naše vnímání stavby ovlivněno vnímáním jejího betonového povrchu? Vedle otázek, zda beton je „opravdu" trvanlivý, levný, čistý, bezúdržbový a praktický, zůstávají stranou pozornosti rozsáhlé možnosti, jak esteticky využít vše, co nabízí jeho povrch.
Výstava podá stručný přehled technologií, vysvětlí některé odborné pojmy, ale hlavně představí možnosti jeho použití jako výtvarného materiálu v širokém spektru realizací od inženýrských staveb a mostů, přes občanskou až po bytovou výstavbu. Nebudou chybět ani speciality jako jsou doplňky prvky pro městský parter a zcela nový prvek - grafický beton. Představeny budou jak české, tak zahraniční realizace betonových staveb za posledních 5 let.
Výstavu připravuje Centrum architektury ve spolupráci s vydavatelstvím Beton TKS. Výstavu doprovodí přednášky na téma „Použití betonu a praxe", úvodní přednáškou se představí autor průmyslového vzoru „grafického betonu", finský designér pan Samuli Naamanka.
Beton, jeden z nejběžnějších stavebních materiálů, je primárně používán pro nosné konstrukce. Přesto, že se jedná o materiál se životností padesát a více let, je téměř vždy zakryt - obložen, přestěrkován, nastříkán, natřen - další pohledovou vrstvou, jejíž trvanlivost je řádově pouze několik rokůt. Důvodem jsou obvykle pochybnosti o vhodnosti, o akceptovatelnosti a o možnostech provedení betonového povrchu v tuzemských podmínkách jako finální pohledové vrstvy. Naštěstí se v posledních deseti letech v zahraničí a postupně i u nás, začínají objevovat konstrukce z „pohledového betonu".
Řekne-li se „beton", bezděčně to v nás evokuje pocit něčeho nedokončeného, hrubého, a účelového. Je to skutečně tak, nebo je to spíše výsledek obecně vžitého názoru, že beton může být používán pouze jako čistě konstrukční materiál k přenesení zatížení do základů bez jakýchkoli aspirací na estetickou hodnotu? Tento názor jistě podporují nepříjemné zkušenosti veřejnosti z dob minulých, které přežili do dnešních časů (viz dálnice Dl), stejně jako představy, že vyrobit beton „je snadné". To je zjevně pravda, má-li plnit pouze funkci výplňového materiálu. Chceme-li od betonu více (pevnost, vodonepropustnost, odolnost vůči chemickým vlivům, odolnost vůči mrazu, výborně zpracovaný povrch atd.), stává se proces přípravy, výroby, zpracování a ošetřování velice sofistikovanou záležitostí, hi-techem. Jedno je však jisté: BETON TO UMÍ.
Le Corbusier využíval betonové povrchy k až „sochařskému" formování svých staveb. Ve spojení se světelnými efekty hrubé povrchy jeho „beton brut" vyzařují pevnost a jistou emocionální smyslnost (klášter La Tourette, Eveux, 1960). Speciálně upravované povrchy betonových staveb japonského architekta Tadaa Anda v nás vyvolávají pocit, že se dotkneme něčeho sametově měkkého - haptický vjem vysokého stupně (Koshino House, Ashinga, 1979 -81). Švýcarští architekti Jasques Herzog a Pierre de Meuron užili „grafický" beton na fasádě knihovny odborné střední školy v Eberswalde (1999) v kombinaci s leptanými skleněnými tabulemi. Výsledný dojem smazává rozdíl mezi betonem a sklem.
Příklady ukazují, že beton pro nás představuje pocit pevnosti, ochrany, bezpečí a jistoty (opevnění, mosty, přehrady), ale stejně tak, pokud je jako materiál použit s architektonicko-uměleckým citem, působí i na naše estetické vnímání (reprezentativní stavby divadel, koncertních sálů, knihoven, muzeí a galerií).
Je nemožné, abych vyjmenoval všechny možnosti různých úprav betonových povrchů. Jejich počet neustále vzrůstá s vývojem nových technologií. Omezuje nás jen hranice naší fantazie a našich zkušeností. Každý měsíc můžeme vidět či číst o nových způsobech použití pohledového betonu. Mezi stavbou (budovou, mostem) a jejím okolím vzniká vztah. Návrh stavby, její forma, proporce, interiér i exteriér utvářejí tento vztah. Pohledový beton pomáhá k preciznímu vyjádření architektova záměru prostřednictvím optických a dalších smyslových vjemů.
Michal Števula, redakce časopisu BETON TKS
0 komentářů
přidat komentář
