Londýnské routemastery směřují do "věčných garáží"

LONDÝN - Italský turista na Trafalgarském náměstí je se soudem hned hotov: "To je jako kdyby dali místo Big Benu digitální hodiny." Řeč je o historickém dvoupatrovém autobusu Routemaster. V pátek v poledne právě po průjezdu tímto náměstím a srdcem Londýna ukončí půl století pravidelné služby Londýňanům a odebere se do věčných garáží - nebo kam dopravní firmy odkládají stará vozidla.
Italova poznámka pronesená za cvakání mnoha fotoaparátů snažících se naposledy zaznamenat jednu z posledních jízd Routemasteru na lince 159 zní nadneseně. Ale 21. století nebylo zatím pro ikony britského stylu příliš milostivé.
V roce 2003 letěl naposledy nadzvukový dopravní letoun Concorde. Už se nevyrábějí klasické černé taxíky. Značky Rolls Royce a Bentley jsou obě v německých rukách, i když Němci podle některých názorů pečují o anglickou strojírenskou tradici někdy lépe než sami Britové.
"Podívejte se na 'revival' automobilu Mini," upozorňuje autor knihy Autobus, který jsme všichni milovali, Travis Elborough. "Žijeme v éře, kdy se známé značky znovu obnovují. Je škoda, že ztrácíme tuto část londýnského 'místopisu'."
Ztráta to podle mnohých je, ale Routemaster odchází s aurou hvězdy, která proslavila Londýn a kterou filmaři dodnes používají spolu s Big Benem, když chtějí rychle divákovi sdělit, že se děj přenesl do britské metropole. Dopravní podnik tento týden nestačí poptávce zahraničních i domácích novinářů na možnost ještě se projet starými autobusy, popovídat si s cestujícími, vyzpovídat řidiče, poklábosit s průvodčími.
Právě oni jsou jednou ze zvláštností Routemasteru. Všude jinde průvodčím v autobusech odzvonilo počátkem 60. let. Tady ještě v 21. století cinkají zvonkem, velí, kam si má kdo sednout, bodře poradí turistům s itinerářem a říkají každému: "Milánku."
Ovšem s výjimkou neukázněných cestujících, kteří zneužívají otevřené zadní plošiny a vyskakují na nebezpečných místech. Kde jinde mohl člověk zažít rozzlobeného zřízence dopravního podniku jak za jednoho letního odpoledne roku 2003 volal: "Nevyskakujte! Dneska jsem musel už třikrát volat sanitku a mám toho už dost."
Právě tato otevřená plošina a průvodčí na ní jsou ovšem příčinou konce routemasterů. Ostatní autobusy jezdí jen s řidičem, a jsou tedy z hlediska nákladů na pracovní sílu levnější. Otevřená platforma je nejen někdy nebezpečná, ale kromě toho konstrukce nedovoluje úpravy, aby se do autobusu mohli dostat invalidé.
Pravda také je, že Routemaster neměl nikdy vydržet půl století. Na konci 50. let, kdy přinesl technologickou revoluci lehkými slitinami v konstrukci, spolehlivým motorem, velkým vnitřním prostorem a posilovačem řízení, měl předurčeno sloužit zhruba 20 let. Od roku 1968 se nevyrábí, ale to už byl zasazen do povědomí jako jeden ze symbolů poválečné změny Londýna ze šedého, vybombardovaného města v metropoli mocnosti sice zchudlé, ale přesto dávající světu Jamese Bonda, Beatles nebo minisukně.
Londýn má dnes 8000 autobusů, z nichž přes 4000 bude nadále dvoupatrových. Lidem ale přirostl k srdci baňatý Routemaster, jakkoli rozum velí dát přednost moderním verzím. Zájem veřejnosti páteční poslední jízdu je tak velký, že dopravní podnik musel linku 159 dokonce o zbývající routmastery posílit. Od soboty ale už budou tyto autobusy dějinami - jen na dvou historických linkách budou pro potěšení Londýňanů a návštěvníků metropole objíždět hlavní památky.