Nepostradatelným domovníkům ve Francii zvoní hrana

Paříž - Vynášejí odpadky, zametají schody, s očima na stopkách ostražitě sledují nepovolané osoby, naslouchají žehrání, drbům a vzdechům zvláště opuštěných stařečků a stařenek. Ale jedinečný "concierge" - strážce obytných domů, který je ve Francii zároveň holka pro všechno - hlídač, terapeut a instituce - z francouzských měst mizí. A s ním mizí po staletí zaběhaný styl života, píše agentura AP.
    Správci domů jsou natolik součástí francouzské identity jako bílé bagety a víno se sýrem. Pojem domovník je doslova vestavěn do starších budov - obývá strategicky umístěný malý příbytek v přízemí, kde žije a bděle dohlíží na budovu.
    Jenže v uplynulém desetiletí přišla jen Paříž o nejméně 10.000 správců domů a Francie jich ztratila celkem asi 100.000. Nahradily je především úklidové firmy, říkají experti a organizátoři kampaně za jejich záchranu. Patří k nim i konzervativní poslanec Pierre Lellouche, podle kterého služby sice přijdou obyvatele domu levněji, ale chybí jim domovníkův lidský přístup. Osobní pozornost, kterou jim správce domu věnuje, oceňují obzvláště staří lidé.
    Ve snaze zachránit instituci domovníka chce Lellouche prosadit daňové zvýhodnění pro majitele bytů, kteří je zaměstnávají. Doufá, že jeho návrh, který podpořila i vládní strana prezidenta Nicolase Sarkozyho, se dostane v parlamentu na přetřes v  nadcházejících měsících.
    Eugenie Manuelová, která "domovničí" už 31 let a má své místo jisté, lituje, že její profese je na ústupu. "Je to opravdu moc špatné. Domovníci jsou staří, často nemají rodinu, nemá je kdo potěšit," konstatuje.
    Eugenie zosobňuje strážce pařížských domů a nenápadný vliv, který mohou mít. Je rodilá Portugalka, jako mnozí pařížští domovníci, a na dvoře domu založila malou zahradu, kde nechybí ani klec s papoušky.
    "Všichni se na tom podílejí, každý rok sázejí rostliny," říká Eugenie o nájemnících. "Mám tuhle práci ráda a to, co dělám, dělám s láskou a úctou."
    Domovníci nebyli vždycky tak oslavovaní. Museli se vypořádat se svou pověstí drben. A pak, policie často využívala správců domu jako informátorů. Během okupace Francie nacistickými vojsky za druhé světové války pomáhali někteří domovníci lidem skrývajícím se před nacisty, jiní ale spolupracovali s okupanty.
    Domovníci se objevují v knížkách Balzaka, Zoly i jiných. Mají dokonce už 80 let své noviny - L'Echo des Concierges. Román francouzské autorky Muriel Barberyové z roku 2006 nazvaný L'Elegance du Herisson o malém, ošklivém, ale sečtělém správci domu se stal bestsellerem.
    "Lidé nám věří. Nasloucháme jim, ale to, co nám řekli, musíme vzápětí vymazat z paměti," říká Jean-Michel Hennequin, který odstartoval kampaň za zachování funkce domovníka. "Čeká se od nás, že budeme neutrální."
    Třiapadesátiletý Hennequin přiznává, že díky zaměstnání správce domu v Sucy-en-Brie ve východní části Paříže unikl životu na ulici a získal střechu nad hlavou. Teď vydělává 1500 eur (37.300 korun).
    Jeho povinností není jen udržovat dům v čistotě. Někteří domovníci také dohlížejí na staré obyvatele domu, chodí do lékárny, nebo se dokonce starají o  zvířecí miláčky lidí, kteří odjeli na dovolenou.
    Správce domu "je součástí života budovy", míní sociolog Hervé Marchal z univerzity v Nancy ve východní Francii.
    "Domovník je důvěrník, člověk, kterému svěříte malá tajemství," míní Marchal. "Správcové domu znají všechna tajemství, jako třeba, jestli muž podvádí manželku, nebo tak."
    Domovníci existují ve Francii nejméně od 18. století. Nicméně kořeny původu tohoto zaměstnání se táhnou až do středověku.