Ohlédnutí za setkáním Plánování versus architekt

Předposlední listopadovou středu se přednáškový sál Domu Pánů z Kunštátu zaplnil do posledního místa. Na programu večera bylo diskusní setkání z druhého cyklu Versus architekt. Organizátoři z občanského sdružení Versus architekt se rozhodli druhý ročník tématických večerů věnovat problematice urbanismu. První díl se snažil rozřešit otázku, zda-li města plánovat či neplánovat.
Velkým zklamáním byla neúčast hlavní hvězdy večera - architekta a urbanisty Romana Kouckého, autora několika knih o urbanismu, autora mnoha územních plánů a studií, pedagoga pražské fakulty architektury. Nemoc znemožnila Romanu Kouckému přednést příspěvek, na který většina obecenstva čekala. Během večera zazněly názory Zdeňky Vydrové, Radka Kolaříka a Petra Pelčáka.
Téma večera všichni přednášející odbyli konstatováním, že se město plánovat má, otázkou zůstává jak. Bylo zklamáním, že se nikdo výsledky neplánovaného rozvoje města do hloubky nezabýval nebo nesrovnal struktury vzniklé živelným zastavováním a naopak regulovaným plánováním.

První příspěvek zazněl z úst Zdeňky Vydrové a věnoval se jejímu působení na pozici městské architektky v Litomyšli. Postupně provedla nejzajímavějšími architektonicko-urbanistickými událostmi v tomto východočeském městě. Od zastavění významné proluky na litomyšlském náměstí, kterou měl po vítězství v soutěži projektovat Josef Pleskot, avšak ve výsledku dopadla nemastně neslaně, až po nejčerstvější realizaci autobusového nádraží s navazujícím supermarketem od ateliéru RAW. Zdeňka Vydrová varovala, že funkce městského architekta není univerzálním klíčem k řešení problémů, nýbrž je nutná spolupráce politiků, městských institucí a investora.
V prezentaci se kromě děl Josefa Pleskota objevila plejáda architektů z brněnského Obecního domu. Kupodivu nejaktuálnější projekty Wellness centra od D.R.N.H. a protestantského kostela od Zdeňka Fránka se v příspěvku členky Obecního domu neobjevily.

Příspěvek profesora Petra Pelčáka by se dal shrnout do dvou částí. První vyplnil sled obrazové dokumentace antických měst s vřelým komentářem. Metafyzické formální perspektivy renesančních měst již uvrhly přítomné do letargie, z níž byli naštěstí v druhé části přednášky vytrženi fotografiemi z největšího staveniště Evropy - německého Hamburku. Přeměna hamburských přístavních brownfields na živé městské čtvrti s vlajkovou lodí filharmonie od Herzog de Meuron byla zajímavou ukázkou současného plánování města, avšak její možná aplikace do našich podmínek nebyla přednášejícím naznačena. Dozvěděli jsme se jen náznaky nespokojenosti s plánovací taktikou současných developerů, jimž jde projekční kancelář Petra Pelčáka kupodivu ochotně na ruku. Osobně jsem se těšil na analýzu úspěchu brněnské Vaňkovky, budoucnosti zábrdovické Zbrojovky nebo administrativního Spielberk parku, do něhož sice profesor Pelčák autorsky nezasáhl, nicméně byl přítomen u všech schvalovacích peripetií. Nedozvěděli jsme se nic o důvodech časté a velkorysé spolupráce jeho kanceláře s městem Brnem.

Docent pražské VŠUP Radek Kolařík v úžasném tričku a fantastických botách představil na úvod několik vlastních urbanistických projektů. V ateliéru RKAW vyznávají netradiční tvůrčí přístup, kdy pro každou urbanistickou zakázku vytvářejí speciální standardy výkresové dokumentace. Možná z tohoto důvodu působil úvod příspěvku jako kulometná palba grafického designu. Osobně jsem z představených projektů mnoho nepochytil. Mnohem zajímavější bylo pokračování přednášky, kdy přišla na řadu cesta manželů Kolaříkových do Dubaje. Množství prosluněných fotografií navodilo v sále optimistickou atmosféru, která byla vystřídána skepsí nad obrazem moderní Dubaje. Otázku udržitelného rozvoje megaměst řešilo poslední benátské Bienále a i Radek Kolařík ji často zmiňoval. Nejdůležitějším sdělením příspěvku bylo konstatování, že "není podstatné plánovat formu, nýbrž systém".

Následná diskuse nad otázkami z publika vyostřila postoje Pelčáka a Kolaříka. Zatímco Kolařík zaujímal optimistický pohled na věc s vírou v lepší budoucnost, kterou dokáží urbanisté plánovat, Pelčák předvedl lamentaci na současné společenské zřízení a nemožnost kvalitního městského plánování. Vyvrcholením diskuse bylo Kolaříkovo provokativní konstatování, že na satelitní zástavbě budeme stěží hledat urbanistická negativa, na což nedokázal čerstvý profesor z FA VUT Pelčák reagovat. Kupodivu tento nahraný míček nepobídl ke smeči ani nikoho z publika a odkutálel se do autu. Symbolicky tak uzavřel první setkání druhého cyklu Versus architekta.

Onen středeční podvečer byl poznamenán absencí Romana Kouckého. Věřme, že druhé setkání, které se uskuteční ve středu 20. února v 19 hodin opět v Domě Pánů z Kunštátu, nabídne přínosnější debatu. Tématem bude doprava, tedy nejožehavější problém současných měst. Své příspěvky přednesou jak dopravní inženýři, tak architekti. Máme se rozhodně na co těšit.