O zániku architektury

Slýcháme to v poslední době podezřele často.

Architektura je na vymření!

Architekt nebude v budoucnu dirigentem orchestru, nýbrž jen jedním z jeho nástrojů.

Bude pouhým členem týmu s rovnocenným hlasem vedle ostatních – marketingového experta, statika, sociologa, ekonoma atd.

Nijak se však nad touhle zprávou neznepokojujeme. Nemáme na tak zásadní úvahy totiž vůbec čas.

Pospícháme. Čeká nás zrealizovat barevnost stínů, pulzující ornament na fasádě, dům s tajemstvím. Je toho tolik, co ještě musíme udělat.

Ještě v poklusu však přemýšlíme.

Proč vlastně mluví o zániku architektury zásadně jen ti, kteří ji vůbec neprovozují?

Anebo právě proto ?