San Francisco (USA) - Patří k nejkrásnějším mostům na světě a zná jej každý filmový fanoušek. Sanfranciský most Golden Gate (Zlatá brána) je totiž kulisou mnoha hollywoodských filmů. Od otevření 2740 metrů dlouhého červeného kolosu, který je jedním ze symbolů Ameriky, uplyne v neděli 70 let. Most přes průliv Golden Gate, který spojuje Sanfranciský záliv s Pacifikem, je nejenom významnou dopravní tepnou, po které denně v šesti proudech za pětidolarové mýtné (platí se pouze ve směru do San Franciska) projíždí až 125.000 automobilů, ale i turistickou atrakcí nabízející kromě úchvatné přírodní scenérie i pohled na město či věznici Alcatraz. Bohužel nepřitahuje pouze návštěvníky s fotoaparáty, ale je vyhledáván i sebevrahy z celého světa. Kromě toho byl po teroristických útocích na Spojené státy vytipován jako jeden z možných cílů teroristů. Oficiální statistiky sebevrahů sice před dvanácti lety přestaly existovat, uvádí se ale, že skokem z mostu ukončilo svůj život více než 1300 osob. Je jich však asi mnohem více, neboť o mnohých se nikdo nedozví. Odhaduje se, že nejméně dvojnásobnému počtu sebevrahů z mostu se podařilo jejich úmysl zhatit. Za tímto účelem zde také vartují policisté, misionáři i členové Armády spásy, most hlídají i kamery a zábrany proti přelezení zábradlí. Ačkoli se pád z téměř sedmdesátimetrové výšky na hladinu rovná dopadu na beton, podařilo se již několika sebevrahům přežít. Zachránění často vypovídají, že na ně zde působila magická síla, jakýsi stav štěstí, že právě zde mohou zemřít. Příčinami této zvláštní přitažlivosti mostu se už zabývala řada odborníků, například vědecký tým, jenž se pokusil změřit předpokládané magnetické vlnění, které by mohlo působit na lidskou psychiku. Výsledek byl nulový, zato jeden člen týmu skočil do hlubin. Přitažlivost mostu pro sebevrahy se stala noční můrou pro jeho stavitele Josepha Baermanna Strausse. Ten se údajně do konce svého života nezbavil při sledování množícího se seznamu sebevrahů pochybností, jestli nestvořil ďábelské dílo, a odmítal číst noviny, aby se nedozvěděl o dalších mrtvých. I přes smutnou bilanci mostu se však jeho stavitel stal americkou legendou. Tento nenápadný muž, který se už ve své diplomové práci zabýval záměrem přemostit Beringovu úžinu, připravoval projekt mostu 15 let. Jeho sen se začal plnit v lednu 1933, kdy byla stavba zahájena. Motivem gigantického projektu byla skutečnost, že San Francisco, oddělené mořským zálivem, stálo poněkud v ústraní mohutného rozmachu Kalifornie. Protože šlo o výjimečné místo, měla být i stavba výjimečná. To se bezesporu podařilo. Most Golden Gate ještě dlouho po svém uvedení do provozu kraloval mezi visutými mosty s největším rozpětím pylonů nesoucích nosná lana. Pylony mají i na dnešní poměry úžasnou výšku 227,4 metru a rozpětí mezi nimi je 1280 metrů. Ve výšce 67 metrů nad vodou je mostovka, která visí na ocelových lanech o průměru 90 centimetrů. Stavitelé museli překonávat bouře, mlhy a rychle se střídající příliv a odliv. Do rozestavěného mostu navíc narazila nákladní loď. Most byl i přesto dostavěn v rekordně krátké době 53 měsíců. Spolykal přes milion tun oceli a stál ve své době ohromnou sumu 17 milionů dolarů. Tisíckrát nafilmovaný ocelový obr, otevřený pro pěší 27. května 1937 a pro automobily o den a rok později, přežil bez problémů dvě silná zemětřesení, při kterých se jeho mostovka jen lehce rozhoupala. Po celých 70 let zaměstnává 200 natěračů likvidujících novými nátěry korozi. Pro údržbáře musel být vytištěn průvodce, aby v duté konstrukci pylonů nezabloudili. Most, který umožnil zkrácení cesty na sever o desítky kilometrů, stále patří k největším a nejkrásnějším stavbám svého druhu. Během posledních desetiletí byl však již několikrát překonán; nyní je nejdelším visutým mostem s rozpětím hlavního pole mez pylony 1991 metrů japonský Akaši Kaikjó. I přes Sanfranciskou zátoku se už klenou další mosty, například téměř sedmikilometrový Bay Bridge.