Jaromír Krejcar: Architektura transatlatnických parníků

ARCHITEKTURA TRANSATLANTICKÝCH PARNÍKŮ

jest skvělým příkladem moderní architektury, jejíž formy, vyplynuvše jedině z krajní účelnosti jako produkty moderní techniky, definují tvárně dnešek.
Řeč těchto forem jest jasná, moderně cítícímu člověku srozumitelná a blízká jako jest mu bližší cestování v moderním transatlantickém parníku než na galejní lodi.
Srovnáme-li loď, na níž Kolumbus před 400 lety přistál u břehů Nového světa, s dnešním transatlantickým kolosem, vidíme dosti „patrný" rozdíl. Tehdejší forma lodi, jež odpovídala tehdejším možnostem technickým, byla mimo to i tvárným výrazem své doby. — Kdyby byl vývoj architektury spěl analogickou cestou vývoje technického, měli by­chom dnešní moderní velkoměsta analogicky krásná, úměrná formou dnešní úrovni technické. Po­něvadž však architektura formově ustrnula na akademické představě krásna, a sledujíc „výtvarné tra­dice" zapomněla zcela sledovati tradici svého primárního účelu; aplikováním artistních forem cizích technickému podkladu věci stala se pouhým l'art pour 1'artismem, musíme dnes, chceme-li spatřiti díla čistých, moderních forem architektonických, jíti k věcem, jež byly na štěstí uměním přezírány, a které ušetřeny artistní deformace staly se tím, čím v dobách stylové jednoty, bylo kdysi umění, totiž formovým výrazem doby. Umělecká architektura hledá marné odůvodnění své existence od dob, kdy se rozešla s technikou (konstrukcí).
Dnes jeví se nutnost stále zdůrazňovati kulturní povinnosti vůči umělecké architektuře, aby nezahynula, a to samo jest důkazem její neschopnosti života. Sotva napadne koho, aby stále se dovolával, že auta, aera, lodi, expresní vozy etc. musí býti vyráběny s větším porozuměním pro moderní tvar a přece vidíme, že spontánně vznikají zde celé serie předmětů dokonalé krásy tvaru.
Reprodukujeme loď před krátkým časem zbudovanou, majíce za to, že tato architektura, podmíněná jedině účelností a zcela daná moderní technikou, jest
mnohem krásnější a proto i pozoruhodnější než pouhé artistní pokusy o architektonickou formu, které, zůstávajíce jenom na povrchu, nemají vztahu
k vnitřním prostorům a jsou asi tak na místě jako folklorový ornament na karoserii auta, nebo vypalování na propeleru aeroplanu.