Jaromír Krejcar: Hygiena bytu

Hygiena — jedno z vedoucích hesel, pod nimiž se bojovalo a dosud bojuje za moderní architekturu. Hygiena je ale pojem velmi široký, vědecky pro potřebu bydlení dosud neprobádaný. Stavební řád stanoví určité minimum zřetele k hygieně v nejprimitivnějších potřebách. Jinak se má všeobecně za to, že moderní architektura hojným používáním hladkých stěn bez štukatůr, kachlíčkováním stěn v kuchyních atd., ale hlavně okny širokými přes celou jednu stěnu místnosti, splňuje dokonale všechny moderní vědecké požadavky na hygienu lidského obydlí ve XX. století.
Toto mínění není tak zcela správné, a sebevědomí moderní architektury, plynoucí ze zdánlivé aplikace vědeckých metod při konstruování lidských obydlí, není dosud, myslím, zcela oprávněné. Aniž bychom podceňovali dosavadní výsledky moderní architektury na zlepšení hygienických poměrů bytu, musíme přiznati, že až na několik málo pokusů o využití určitých vědec. poznatků medicínských spokojuje se moderní architekt všeobecně platnými hesly „Světlo, vzduch, slunce", která mu dnes vyhovují i formově, a opravňují ho k používání skeletových konstrukcí a skleněné fasády, což se dnes považuje za charakteristický znak moderní architektury. Hygiena je pojem široký, za který se dá schovat leckterá formová choutka. Ve jménu hygieny zatratili jsme všechny naplácané štukatury na stropech a stěnách bytů. Vyčistili jsme doslova moderní byt od všeho zbytečného. Všechno je hladké, omývatelné. Širokými okny proudí do bytu dostatek vzduchu. Nábytek, kterým dnes zařizujeme své byty, byl by před 15 lety působil příliš stroze i v sanatoriích. Pokrok je zde obrovský. Zánik starých ornamentálních forem nábytku i obydlí nastal velmi rychle a moderní, účelné konstruktivní tvary vžily se takřka rázem. Je cíle už dosaženo? Ne. Všechno to je dosud jen dobrý předpoklad pro další práci. Mluvilo se velmi mnoho o využití vědeckých poznatků v architektuře. To, co je dosud dosaženo, není postulátem vědecké práce. Přesně řečeno, není dosud řada základních stanovisek vědecky prozkoumána a určena, Máme-li dále rozvíjeti prvotní heslovité požadavky na moderní architekturu, musíme nyní přikročiti k jejich určení a přesnému vymezení na skutečně vědeckém podkladě.
Hygiena obydlí bude tu jistě na prvém místě. Ve chvíli, kdy se rozhodneme dosavadní výsledky práce v oboru bytové hygieny ověřiti skutečně vědecky a stanoviti si pevná stanoviska pro další práci, otevřeme velmi komplikované otázky hospodářské a sociální. Hygiena vůbec je jedním z hlavních kolektivních zájmů společnosti.
Co je konečně jednotlivci platné s tohoto hlediska jeho obydlí, odpovídající všem hygienickým vymoženostem dneška, když o několik ulic dále žijí lidé v nejhorších hygienických poměrech, kde bída je stálým pařeništěm infekčních chorob?
Tady začíná, myslím, problém hygieny vůbec. Dnes není problémem bytové hygieny hledání skla, propouštějícího ultrafialové sluneční paprsky zavřenými okny do bytů. Problémem, který stojí v otázce bytové hygieny na prvém místě, je prostě dostatek zdravých a hygienicky hrubě nezávadných bytů. Pak teprve bylo by možno pracovati dále metodicky na zvyšování celkové úrovně bytové hygieny.
Myslím, že v oceňování výsledků moderní technické a architektonické produkce děje se jeden základní omyl. K vůli přesnému vyjádření se zvolím nahodile (jeden z tisíce případů) tento příklad. Nedávno byla v Brně dokončena stavba přepychové vily, která je dílem arch. Mies van de Rohe. Vila je v každém směru — a mluvíme-li zde právě o hygieně, tedy i v tomto směru výrobkem technicky naprosto dokonalým. Hygienický komfort je zde vskutku bezpříkladný. Obrovská okna s posledními finesami ventilačních zařízení, skvělá sanitérní zařízení atd. Něco prostě kolosálně moderního. Bibelot moderní techniky. Tisíce sociálních filantropů při prohlížení reprodukcí tohoto technického skvostu si jistě povzdechlo, jak to bude jednou na světě krásné, až všichni lidé budou takto bydlet. Tedy zde je ten omyl, domníváme-li se, že při stavbě takových obydlí se děje nějaký technický pokrok, který si dnes bohužel může dopřáti jen zámožnější třída. Ze stanoviska technického pokroku a hygieny jsou tyto stavby mnohem méně významné, než jednání obecní rady v Zapadlé Lhotě o zařízení primitivní kanalisace ve vsi. Budoucnost, příští stavební technika, která bude výslednicí zřetelů hospodářských, sociálních, sociálně-hygienických, postaví jistě bytovou hygienu na širokou základnu všeobecného společného zájmu, z níž bude vycházeti. Dobrým příkladem práce budoucí techniky je spíše t. zv. Nový Frankfurt, a celá bytová akce Frankfurtu. I když nebylo tu dosaženo předpokládaných výsledků, přece jen byl tu velmi vážný pokus o generální řešení bytové otázky a bytové hygieny na pečlivě vypracovaných vědeckých předpokladech. Řada technických zařízení, která vskutku jsou aktivním přínosem do moderní architektury, vznikla právě ve Frankfurtě. Minimální kuchyně, nový typ koupací vany atd.
Celkem vzato, je hygiena lidského obydlí otázkou dnes výlučně sociální. Rozumíme-li pod slovem hygiena souhrn opatření, jimiž předcházíme epidemiím a nemocem, musíme především pracovati k tomu, aby zmizely jejich primérní předpoklady, jako podvýživa, sklepní a nezdravé byty atd. Dnešní technická úroveň daleko již převyšuje to, co by stačilo naprosto uspokojivě rozřešit všechny požadavky na zdravý byt každého člověka.