Petr Pelčák - Ateliér Brno v Praze
První čtvrtek v dubnu proběhla v krásném prostoru Fantovy budovy Hlavního nádraží další přednáška z cyklu KRUHU „Brno v Praze“. Po Svatopluku Sládečkovi představil Petr Pelčák pražskou tvorbu brněnského ateliéru Architekti Hrůša & Pelčák.
Petr Pelčák v začátku přednášky dokumentoval svébytnost moravské kultury vůči české. Na příkladech z architektury, hudby i literatury z první republiky demonstroval svoji tezi o určité vyšší civilnosti a i poetičnosti moravské tvorby.
Uváděné příklady byly z doby funkcionalismu, z doby kdy byly živé ideje avantgardy a kdy pražští architekti stavěli v Praze a brněnští v Brně. Sám Pelčák pochybuje o existenci uvedených rozdílů i v současnosti, ale vyjadřuje svoje osobní sympatie k neokázalosti a poetice.
V další části přednášky Petr Pelčák popisuje práce brněnského ateliéru v Praze, popisuje Pyrrhovo vítězství v soutěži na zástavbu Pankráce, dále práci na studiích velkých administrativních center a obytných celků. Popisuje ztrátu velké inspirace v boji s koeficienty, dispozičními schématy a svazujícími normami, kdy se postupně vytrácí radost z architektury a hledání smyslu celého domu a zůstává pouze práce nad designem a modulem fasády.
Pelčákovo emotivní vystoupení v diskusi ukázalo, že si je slabosti postavení architekta „ne-hvězdy“ vůči velkému anonymnímu klientovi dobře vědom. Je příznačné, že po územním rozhodnutí došlo několikrát ke změně investora i architekta, příznačný byl i osud dvou státních zakázek - rekonstrukce královské zahrady Pražského hradu a startovních bytů v Říčanech - první projekt zastaven kvůli problémům s financováním (sic), druhý i přes vyhranou soutěž zadán někomu jinému.
Je škoda, že v závěrečném představení současné tvorby nezbylo víc místa právě pro státní a veřejné projekty na Moravě, kde je alespoň pro mne největší síla brněnských architektů včetně zmíněné regionální citlivosti a poetiky. A také pro otázku, jestli je rozdíl v přístupu zadavatelů opravdu dán naší národní mentalitou nebo větším tlakem globalizovaného světa v kosmopolitní Praze a hlubší devastací hodnot společnosti a její morálky za komunismu.
Petr Pelčák v začátku přednášky dokumentoval svébytnost moravské kultury vůči české. Na příkladech z architektury, hudby i literatury z první republiky demonstroval svoji tezi o určité vyšší civilnosti a i poetičnosti moravské tvorby.
Uváděné příklady byly z doby funkcionalismu, z doby kdy byly živé ideje avantgardy a kdy pražští architekti stavěli v Praze a brněnští v Brně. Sám Pelčák pochybuje o existenci uvedených rozdílů i v současnosti, ale vyjadřuje svoje osobní sympatie k neokázalosti a poetice.
V další části přednášky Petr Pelčák popisuje práce brněnského ateliéru v Praze, popisuje Pyrrhovo vítězství v soutěži na zástavbu Pankráce, dále práci na studiích velkých administrativních center a obytných celků. Popisuje ztrátu velké inspirace v boji s koeficienty, dispozičními schématy a svazujícími normami, kdy se postupně vytrácí radost z architektury a hledání smyslu celého domu a zůstává pouze práce nad designem a modulem fasády.
Pelčákovo emotivní vystoupení v diskusi ukázalo, že si je slabosti postavení architekta „ne-hvězdy“ vůči velkému anonymnímu klientovi dobře vědom. Je příznačné, že po územním rozhodnutí došlo několikrát ke změně investora i architekta, příznačný byl i osud dvou státních zakázek - rekonstrukce královské zahrady Pražského hradu a startovních bytů v Říčanech - první projekt zastaven kvůli problémům s financováním (sic), druhý i přes vyhranou soutěž zadán někomu jinému.
Je škoda, že v závěrečném představení současné tvorby nezbylo víc místa právě pro státní a veřejné projekty na Moravě, kde je alespoň pro mne největší síla brněnských architektů včetně zmíněné regionální citlivosti a poetiky. A také pro otázku, jestli je rozdíl v přístupu zadavatelů opravdu dán naší národní mentalitou nebo větším tlakem globalizovaného světa v kosmopolitní Praze a hlubší devastací hodnot společnosti a její morálky za komunismu.
0 komentářů
přidat komentář
