Ředitelka NPÚ v Plzni chce využít kláštery v Plasích a Kladrubech

Plzeň - Nová ředitelka plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu Ludmila Drncová chce najít využití pro velké klášterní komplexy v Kladrubech a Plasích a stabilizovat situaci na pracovišti po stránce finanční i personální. To jsou hlavní úkoly, řekla dnes ČTK Drncová, která byla jmenována 22. března. Plzeňskou pobočku ústavu oficiálně řídí od 1. dubna.
    Stabilizace souvisí se zásadní změnou, která se na NPÚ udála v lednu. Z  detašovaného pracoviště v Lokti vzniklo 1. ledna samostatné odborné územní pracoviště NPÚ. Plzeňská instituce přišla o 30 procent odborných pracovníků. Rozpočet se snížil o třetinu.
    "Dva menší jsou na tom vždycky biti. Úbytek pracovníků je značný, práce výrazně přibude," řekla Drncová. NPÚ v Plzni, který má po odloučení Lokte přibližně 50 zaměstnanců, se podle ní bude muset hodně snažit. Také ve vztahu k rozpočtu, protože i ten souvisí s rozdělením, dodala.
    Co se týká památek, je nejdůležitějším využít velké klášterní komplexy v Kladrubech a Plasích. Drncová chce navázat na předchozí vedení, které o to usilovalo. Pokud ty komplexy nebudou žít, tak je to špatné, řekla ředitelka. Využití objektu v Kladrubech už je nastíněno. V prostorách kláštera by mohlo být divadlo.
    Kvůli využití historického komplexu v Plasích Drncovou v pátek kontaktovali se zajímavou nabídkou zástupci pražských institucí. "Prostory by mohly sloužit mimo jiné Národnímu technickému muzeu, škole řemesel, jako detašované pracoviště zemědělské univerzity," uvedla Drncová. Chce zajistit variabilitu využití kláštera.
    Peníze na obnovu památek se dají sehnat ve strukturálních fondech. Účelně využívat je také nutné státní peníze, uvedla. Požadavek ministerstva kultury, které chce pro příští rok zredukovat počet zaměstnanců o tři procenta, považuje za nepředstavitelný. "Budeme muset svoje pozice obhájit, nejsme úředníci," dodala ředitelka.
    Drncová absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity J.E. Purkyně v Brně. Od dubna roku 1985 je pracovnicí odborné organizace státní památkové péče. Začínala jako samostatná umělecká historička. V roce 1988 se stala vedoucí historičkou umění útvaru památkové péče, pak vedoucí oddělení restaurování a následně i oddělení průzkumů.
    V roce 1999 byla členkou ministerského týmu pro Program restaurování movitých kulturních památek. V letech 2001 až 2004 pracovala v Komisi Ministerstva kultury pro restaurování; v sekci uměleckých a uměleckořemeslných děl. Podílela se například na restaurování Městského divadla v Karlových Varech, státního zámku Kynžvart, areálu bývalého probošství s  kostelem Zvěstování P. Marie a ambitem v Mariánské Týnici na severu Plzeňska.