O plechovém domě Stevena Holla do pouště Nového Mexika jsme psali - zde. Výsledná podoba jeho další projektu do vyprahlé pouště už není tak revoluční. Hollovy estetické rozmary musely ustoupit potřebám klienta, který se přestěhoval z amerického středozápadu do Arizony a přivezl si sebou velkou sbírku současného umění. Klient chtěl dům, který by zároveň sloužil jako jeho soukromá galerie. Překrásná scenérie za zdmi domu ho až tak příliš nezajímala. Namísto rámování výhledů ven tak Holl musel rámovat díla od Koonse nebo Naumana. Svislé stěny domu byly budovány tak, že se na vybetonovanou podlahu (dělila je vrstva maziva, aby se obě betonové konstrukce nespojily) odlila další deska, která pak byla po zaschnutí za pomocí jeřábu vyzdvižena do vertikální polohy, kde byla zafixována pomocí střešních trámů. Betonové stěny na sebe přímo nenavazují a vznikají tak mezi nimi nepravidelně rozvržené otvory pro okna nebo perforované Cortenové plechy. Holl vycházel z geometrie použité již na Storefront Gallery v New Yorku. Byt o velikosti 300 m² má jedinou ložnici. Jeho obyvatelé si místo hostů dopřávají spousty světla, které se do domu prodírá všemi různými směry. Jeho obyvatelka říká: „Dům je nádobou pro sbírku a současně je součástí naší sbírky“.Link>