Jiří Kroha: Sociologické fragmenty bydlení

Vložil
Jakub Potůček
07.03.2007 23:00
Lidé bez práce, bez chleba, bez bytu, lidé bez starosti a bez sociálního vědomí, v architektuře úlohy bez stavebníka a architekti bez zaměstnání nebo bez vědomí toho všeho příčin - to jest dnešní svět, prostředí architektury v roce 1933.
A právě toto prostředí hladových lidí na jedné a ohromných možností výrobních současné techniky na straně druhé jest jediným prostředím, v němž možno i nejširší veřejnosti pochopiti, že nutno vytvořiti pro skutečně účinné organizování bydlení nejprve vědu o bydlení. Základem vědy o bydlení jest vědecká sociologie. Sociologickým rozborem jednotlivých procesů bydlení a dokonce všech úloh opatřovaných architektonicky v jejich vztazích biologických, sociálních, technickoekonomických, kulturních a politických dialekticky přicházíme k jejich dosahu a účinu ve společnosti. Zmíněným rozborem docházíme k tomu, že základní procesy biologické nabývají forem, které odhalujeme jako deformaci třídní, většinou zahroceně protisociální.
Ukáže se nám, že základní procesy biologické během historického vývoje společenského zformovány a usoustavněny byly podle určitých, nikoliv z celé společnosti, nýbrž z určitých jejích částí vznikajících požadavků, vedouce k příslušným třídním normám. Rozborem ukazuje se třídní standard kontra standard sociální.
Moderní výrobní metody navodily možnost vyššího sociálního standardu, který např. byl zdůrazňován při počáteční propagaci soudobé moderní architektury. Jestliže místo tohoto vyššího všeobecného sociálního standardu, např. v bydlení, docílili jsme pouze zvýšení třídního standardu určitých vrstev, pochopíme, že příčinou tohoto rozporu mezi skutečnou možností současných výrobních metod a jejich skutečným účinem jest strukturální složení společnosti.
Vědecká sociologie, aplikována jsouc v otázce bydlení, nejjednodušší metodou srovnávací ukazuje nám rozdíly třídního a sociálního standardu, který za stávajících hospodářských poměrů vlastně jest pouhým slovem.
Skutečnost třídních standardů projevuje se ve všech procesech bydlení.
V expozicích na výstavě stavebnictví a bydlení v Brně vystaven jest sociologický fragment bydlení, v němž opticky a graficky znázorněny jsou všechny procesy bydlení věcně, funkcionálně a na druhé straně tak, jak projevují se v jednotlivých složkách sociálních. Biologické funkce anabolické (přijímání potravin, zažívání a trávení, vyměšování) a biologické funkce katabolické (spotřebování energie, růst, pohyb, rozmnožování) doloženy jsou v tomto sociálním fragmentu v jejich třídně různém průběhu a ukazují, jakých různých zařízení pro tytéž funkce nutno konstruovati v důsledku diferencované struktury sociální.
Tento sociologický fragment chce ukázati všechny procesy fyziologické i psychické (fyziologie a psychologie bytu v příslušných vztazích sociálních, technicko-ekonomických, kulturních i politických). Chce osvětliti tyto vztahy architektovi i neodborníkovi. Chce ukázati ekonomickou nutnost uspořádání těchto nerovnoměrně vytvořených zařízení. Chce ukázati, že výrobní normalizaci, typizaci a standardizaci nutno podložiti přijatelnou normou sociální, nikoliv třídní, aby vůbec normalizace, standardizace a typizace projevila se úměrně účinnou.
Tento sociologický fragment chce ukázati současně dynamiku zmíněných procesů tak, jak probíhají v jednotlivci i v rodinně organizovaném celku.
Hygiena bytu, energetika bytu, fyziognomie a psychologie bytu analyzuje se zde ze stanoviska třídního. Byt jako součást prostoru sociálního děje, jako součást třídně vyvlastněná nebo jako část, v níž vyvrcholují nedostatky onoho sociálního prostoru, tj. bydlení kapitalistických tříd kontra bydlení proletářskému.
Sociologický fragment chce prokázati přímé odezvy dnešního hospodářského řádu v otázce bydlení.
Technická ekonomie, tak jak ji v moderní architektuře sledujeme, musí býti nutně podložena sociologickým rozborem jednotlivých procesů bydlení. Proto základem mé expozice jest:
  1. sociologický fragment bydlení,
  2. analýza bytové plochy,
  3. plošný rozbor určitého bytového minima,
  4. energetika bytu.
Částečné výsledky těchto rozborů uplatňují se ve vystavených plánech sociálního rodinného domu, respektujícího domácnostní provoz bydlení, tak jak pravděpodobně pro přechodnou dobu jevil by se přijatelným pracujícímu proletariátu.
Expozice v sobě zahrnuje ještě plány a modely minimálních bytů, kolektivních a komunálních domů, plány a modely škol, nemocnic atd., analýzu sadů a hřišť a jiných osidlovacích a výrobních ploch, např. Velkého Brna, a dále ideologicky laboratorní práce jako: sociální rekreační sídliště (zimní město, letní město) a příklad rekonstrukce zemědělské obce Ořešína u Velkého Brna:
  1. rekonstrukce při poměrném rozdělení půdy,
  2. rekonstrukce na základě družstevním,
  3. vybudování agrocentra pro bezzemky, převedené z dříve zmíněné obce Ořešína.
Tato výstavní expozice snaží se ukázati, jakým způsobem nutno postupovati, aby při výchově byl si architekt vědom sociálního dosahu své práce a závislosti této práce na sociálních jevech.
Vystavený sociologický fragment týká se bydlení městského. Jeho přirozeným pokračováním bude sociologická srovnávací analýza bydlení zemědělského, při níž bude možno vyzvednouti rozdíly mezi městem a venkovem, rozdíly, jichž odstranění jest ve shodě s přestavbou společenskou, ze základních úloh nové architektury sociální. Vystavený sociologický fragment jest prvním stupněm analýzy, jest srovnáním, které i na svém prvním stupni ukazuje strašlivé důsledky nerovnoměrně rozdělených důchodů, jichž odstraněním a uspořádáním zabývá se sociální politika. Moderní architektura zde vědecky vyúsťuje v sociálně politický výsledek architektonické práce.
Výchova architektonická nemůže přivésti architekta až k tomuto vyústění, ale nesmí jej vésti po cestách, jež nikam nevedou.
Architektonická vědecká výchova se ukazuje jako cesta do boje a nikoliv jako cesta na víkend!
Tvorba VIII, 1933, s. 616-617

0 komentářů
přidat komentář