Kolem Pompidouova střediska polemika neutichla ani po 30 letech

Paříž - Se stavbami, které se takříkajíc vymykají normálu, má Paříž zkušenosti nejméně od roku 1889, kdy byla dokončena Eiffelova věž. Přes poprask, který tehdy vyvolala, je to dnes hlavní symbol města a nikoho už nenapadne se nad ní pozastavovat. Třeba se téhož dočká i Pompidouovo středisko moderního umění, jehož architektura ještě třicet let po otevření vzbuzuje polemiku silnější než jiné výrazné stavby posledních desetiletí, Montparnasskou věží počínaje.
    Architekti Renzo Piano a Richard Rogers postavili budovu, která svým potrubím, lešením, prosklenými výtahy a vývody ventilace na plášti vyvolává dojem věčné rozestavěnosti. Odpovídalo to jejich snaze zdůraznit ideu neustálé tvorby a neukončenosti umění.
    Polemiku to vzbudilo už tehdy. Valéry Giscard d'Estaing, který v roce 1974 nahradil v prezidentské funkci zesnulého Georgese Pompidoua, se prý dokonce po nástupu zajímal o možnost stavbu zastavit.
    Polemika trvá dodnes a je možné slyšet v ní vše i opak všeho - "skvělé", "geniální", "architektonický zázrak", "plně odpovídající účelu", ale i  "diskutabilní", "nanejvýš průměr", "příliš kontrastující s okolím", "hrozné". Do druhé skupiny patří i přezdívka "plynárna", kterou někteří Pařížané muzeu dali. Ze soudů návštěvníků vychází lépe vnitřek budovy, kde je mimo jiné i velká a velmi navštěvovaná veřejná knihovna.
    Bývalá dlouholetá pracovnice muzea Jana Claveriová, která přišla do Francie z Československa, nedávno na otázku ČTK, jak se Pařížané na muzeum dívají, odpověděla "No, zvykli si". Někteří prý pořád říkají, že tam v životě nevkročí. Stejný názor měla podle ní i ve Francii žijící česká malířka Toyen (1902-1980), která tam odmítala vystavovat. Claveriová také řekla, že ve své původní podobě budova nevyhovovala, protože kvůli prosklení byly problémy se světlem, takže se dodatečně musily vybudovat vnitřní zdi a kóje s umělým osvětlením.
    Přes polemiku, a možná trochu i  kvůli ní, patří ale Pompidouovo středisko k hlavním atrakcím města. Je to třetí jeho nejnavštěvovanější objekt po Eiffelově věži a Louvru.