Vídeňané napřed kritizují, pak si ale nové stavby většinou oblíbí

Vídeň - Vídeňané o všech významnějších nových stavbách ve svém městě vášnivě diskutují. Zpočátku obvykle převažuje kritika, zvláště když jde o něco atypického, neobvyklého nebo dokonce provokativního. Většinou si však na novinky časem nejen zvyknou, ale dokonce si je oblíbí. Počáteční odpor pak často přerůstá v hrdost, v níž hraje významnou roli i hrdost na vlastní toleranci.
    Jako typické příklady mohou posloužit jedny z  nejznámějších budov v rakouské metropoli vůbec: Hundertwasserův dům a Haasův dům.
    Dům postavený podle návrhu excentrického malíře Friedensreicha Hundertwassera východně od centra Vídně v letech 1979 až 1986 vyvolával zpočátku velké protesty. Stavba vznikla jako projev odporu tvůrce k podle něj bezduché moderní architektuře a zejména při pohledu zvenku porušuje snad všechna ustálená stavební pravidla, směrnice a zásady - nemá žádné přímé linie, rovné plochy, žádné symetrické tvary, má různobarevnou fasádu, okna různých velikostí a tvarů, stromy na střeše i terasách, věžičky, cibulovité kupole atd.
    Zpočátku velmi kontroverzní objekt se však brzy stal jednou z nejnavštěvovanějších pamětihodností Vídně a její obyvatelé jej nejen vzali na milost, ale začali se jím i pyšnit. Mimochodem, dům stále slouží původnímu účelu, tedy je domem obytným s 50 atypickými byty.
    Podobným příkladem je takzvaný Haas Haus, tedy Haasův dům v samém centru města. Projekt architekta Hanse Holleina byl dokončen v roce 1990 a vyvolal snad nejvíc protestů v novodobých dějinách města. Supermoderní stavba ze skla a zeleného mramoru, v níž jsou obchody, restaurace a kanceláře, byla odvážně zasazena do prostředí, kde ji obklopuje samá historická zástavba, navíc přímo naproti nejznámější vídeňské budově vůbec - katedrále svatého Štěpána. Také v tomto případě se ale vztah většiny Vídeňanů brzy změnil a dnes je naopak vysoce oceňováno právě to, že ve skleněných stěnách domu se katedrála jedinečně odráží.
    Ke stavbám vyvolávajícím vášnivé diskuse stoupenců a odpůrců patří ve Vídni i moderní svatostánky. Je mezi nimi například i takzvaný Wotrubův kostel, který byl postaven v roce 1976 na jihozápadě města podle návrhu sochaře Fritze Wotruby a je tvořen 152 nepravidelně na sebe postavenými kvádry, nebo ultramoderní katolický kostel architekta Heinze Tesara, který ale dobře zapadá do futuristického prostředí vídeňského sídla OSN.