Londýňané se přou hlavně o mrakodrapy

Londýn - Mrakodrapy. To je hlavní téma sporu pro ty Londýňany, kteří mají názor na architekturu. Zdá se ale, že výškové budovy mají právě tolik odpůrců jako zastánců. Například mrakodrap Centre Point na Oxfordské ulici, který kritizoval osobně princ z Walesu, nebo modernější "Okurka" se poměrně pravidelně umisťují na vysokých příčkách jak v anketách nejhezčích, tak nejošklivějších budov. Stavbou, které se nezastal snad nikdo kromě architekta a která loni vyhrála v anketě o nejvíce nenáviděný dům Londýna, je výšková kancelářská budova v Colliers Wood.
    Když se člověk podíval ještě v  polovině minulého století na horizont Londýna a porovnal ho s obrazy z  předchozích století, nenašel mnoho změn. Britská metropole si s výjimkou "mrakodrapové křeče" v 70. letech a projektu Canary Wharf naproti Greenwichi zachovávala poměrně nízký profil, udržovaný hlavně kvůli tomu, aby vynikla silueta chrámu svatého Pavla. To se však změnilo a výškové budovy začínají měnit profil města nad Temží s takovou vervou, že se začíná hovořit o "mrakodrapovém šílenství".
    Právě chrám svatého Pavla je jedním z míst, kterého se moderní architektura dotkla v těsné blízkosti, což vyvolává spory. Okolí chrámu totiž prakticky srovnaly se zemí německé nálety za druhé světové války, a tak muselo být rekonstruováno. Projekt Paternoster Square z přelomu tohoto a minulého století se ovšem mnoha Londýňanům zdá příliš radikální, jiným zase sice moderní, ale banální. Má ale i mnohé zastánce, kteří tvrdí, že je naopak příkladem šetrného přístupu moderní architektury k historickému prostředí.
    Za brutální přístup k architektuře města považují naopak mnozí mrakodrap Centre Point, který se zčistajasna tyčí na roku Oxfordské ulice a Tottenham Court Road. Za příklad hrůz moderní architektury si ho vybral princ Charles. Snad každý návštěvník musí potvrdit, že Londýňanům nejspíš k srdci nepřirostl - betonové náměstíčko s  vodotrysky nikoho nepřiměje, aby se tu zastavil a odpočinul si.
    Jednou z  prvních vlaštovek modernějšího pojetí byla Okurka - tak se totiž přezdívá budově na adrese 30, St Mary Axe z ateliéru Normana Fostera. Tři roky stará, 180 metrů vysoká budova s  panoramatickou exkluzivní restaurací ve špičce je dnes nesporným fenoménem.
    I když architekti z týmu Normana Fostera dokážou hovořit hodiny o tom, jak je budova ekologicky přívětivá, pro Londýňany má význam spíše psychologický - mnohým ukázala, že vysoká budova může být zajímavá a nemusí být agresivní. I  když některé pohledy, kdy "dokresluje" siluetu starobylého Toweru, vedou k ostré kritice. Od architektů a města dostává Okurka ocenění spíše kladná, v jedné z  anket veřejnosti se umístila na osmém místě mezi nejméně oblíbenými budovami.
    Tento mrakodrap bude mít brzy "sourozence", a na něj zatím názory veřejnosti příliš příznivé nejsou. Přestože londýnské mrakodrapy v žádném případě neaspirují na světové rekordy, Financial Times psaly o "falických architektonických orgiích" a komentátor The Times Simon Jenkins hovořil o  "vrcholu architektonické imbecility".
    O mrakodrapech Heron Tower nebo Bishopsgate Tower panuje přesvědčení, že bude nejlépe, kdyby se rovnou ztratily v okolní zástavbě, což samozřejmě vyžaduje další a další mrakodrapy. Poněkud milostivější jsou Londýňané k plánovaným 300 metrů vysokým Skleněným střepům. Mělo by jít o nejvyšší obytný a kancelářský dům v Evropě. Na druhé straně za elegantní se považuje plánovaný superúzký mrakodrap Minerva.
    Otazník dlouho visel nad pokusem vyhnat Londýn do výšky, který začal na ostrohu u Temže v roce 1991 mrakodrapem Canary Wharf, jenž potopil investora v dluzích. Nakonec se ale právě kolem něj začal budovat "malý Manhattan" z výškových budov osídlených zejména finančními institucemi a médii. A mnoho Londýňanů je přesvědčeno, že pokud už v Londýně musejí stát mrakodrapy, mělo by to být právě tam.