Porota nakonec upustila od hledání skutečného super-projektu a v rámci jednotlivců nominovaných se spíš snažila obsáhnout a nominovat celé spektrum prací – dostavby, rehabilitace, malá architektura, design, konceptuální projekty, velké soubory staveb, zahradní architektura. Nejzávažnější diskuse pak nakonec vznikla v ateliéru Ivana Kroupy. Pan architekt Reimann povídal o nových problémech v plánování, kdy se urbanisti v Německu zabývají spíš řízeným zmenšováním měst, demolicí sídlišť. Hlavní motto soutěže vystihl architekt Antonín Novák: 10 procent architektů dělá velkou architekturu, která se dostane do časopisů a knížek, ale skutečné poslání těch 90 procent je kultivace prostoru. V ateliéru Kroupa se k architektuře přistupuje tímto způsobem, studenti se spíš než vytvořit výrazné hmoty a budovy snaží řešit konkrétní problémy různých území a najít řešení, která přispějí k celkovému zlepšení situace, než aby tento problém využili k seberealizaci ve formě architektury. Zadání jsou nadmíru reálná, vznikají ve spolupráci se zástupcem samosprávy (obec Ostrá), lokálními investory (ZTS Dubnica), nebo jsou to zadání, která visí ve vzduchu, ale nikdo se neodváží do nich pustit (R35, Bar před Fakultou)
Tyto závěry nakonec porotu vedly k udělení ceny Dušana ateliéru Kroupa, respektive KOLEKTIVU STUDENTŮ Z ATELIÉRU KROUPA, AULÍK, NOVOTNÝ