Arnošt Hošek: Barevný hexachord

Pokus o zjištění původu škály tónů připomíná nám především starého Herakleita, jenž pravil, že v přírodě existuje jen sloveso — býti — a všechno jest v proudu. Epikur a jeho ctitel geniální Říman Lukretius doplnili tuto myšlenku tím názorem, že příroda se dělí na hmotu a prázdnotu. Z toho vysvítá, že Herakleitův proud, vnik hmoty do prázdného jest mírnější při větší prostoře, jíž mu připravuje prázdnota. Jednotlivé stupně pohybu poznáme číslem, celkový zjev ideí. K hmotě a prázdnému připojují se tudíž ještě dva abstraktní pojmy číslo a idea. Tímto způsobem vniká též světlo do prázdné prostory, je-li velká, nastává dělení pohybu. Proud světla se zmírní, po stupni červeně následuje oranžové, žluté, zelené, modré a fialové světlo. Stejný jest proud zvuku z hexachordu, jemuž učil Quido ďArezzo své žáky tak, že se seznámili při každém tónu též s jeho okolím. Frází rozšířit pak prázdnou prostoru, aby sledování stupňů (t. j. tónů čili barev) utkvělo v žákově paměti, Pro ně složil svůj hymnus, u kterého každý tón jest počátkem nové fráze. Quidova myšlenka stane se prázdnou frází, poznáme-li kontrapunkt čili bezohledné vyrovnání, způsobené přírodou. Paradoxon čili kontrapunktní síla v hudbě je další abstraktní pojem vedle hexachordu. Použijeme-li pro řečený pohyb mnou nalezené chvění, obdržíme tuto konfiguraci proudu světla nebo tónů: Největší odpor klade červeň, sama část pohybu podobá se ještě hrázi, jež chce zadržeti proud. Přechod chvění žluté barvy do zeleně, z tercie do kvarty Quidovy, znázorňuje nejvíce, jak prázdná prostora připravuje proudu cestu. V modré barvě čili kvintě pozorujeme již úplné překonání odporu, pád síly a v tónu a již úplnou podajnost chvění. Čím větší síla tónů, tím více blíží se prima — čili oranžová barva — původu chvění a neliší se již od základního tónu.
Naše smysly, zejména náš špatný sluch, jsou schopny pojmouti jen nejsilnější části tohoto chvění, části, v kterých zbývá největší intensita odporu. U intervalů ut, re, mi, fa jsou to nejvyšší, u intervalů sol a la pak nejnižší body. Sblížení intensivních částí chvění pozorujeme u tónů mi a fa, čímž možno si vysvětliti, proč následuje kvarta tercii po mezeře půltónní. Vnějšímu sblížení těchto tónů odpovídá vnitřní rozšíření v přechodu tercie ve kvartu, připravuje se již příští oktáva.
Větší vnitřní děj jest uzavřenější, pozorujeme tudíž ještě jeden abstraktní pojem: kontrast — toť příroda.
Umělecká tvorba má abstraktní základy. Positivní z nich jsou: proud, prostora, číslo a idea. Negativní: paradoxon a kontrast. Tyto řádky doplnil bych snad jen zmínkou o šestém smyslu — sens commun, jímž bychom mohli přikročiti ke zjištění souvislosti duhy s absolutním hudebním sluchem.