Moderní kancelářská budova

Adolf Benš

Zdroj
Adolf Benš, Stavitel VIII, 1927
Vložil
Jakub Potůček
10.01.2007 23:45
Kancelář a organisace
Organisace administrativy, soukromé i veřejné, je věcí pohybu. Systémy, posuzované původně pouze se stanoviska techniky práce a úspory času, se prohlubují a upravují studiem psychologických předpokladů a registrací pracovních efektů. Zkušenosti takto získané se aplikují, resp. mohly by se aplikovati na veškerou administrativu.
Organisace administrativy obchodní podléhá však ještě konjunktuře. Ke změnám čistě správním přistupují změny ve velikosti a rozsáhlosti aparátu.
Prakticky se projevuje tento vývoj ve změnách osobních (systemisace), prostorových (úřadovny se rozšiřují, zmenšují či překládají) a věcných (stroje a zařízení). Je třeba si uvědomit, kolik úřadů a kanceláří u nás má ráz provisoria, požadavkům dokonalé organisace nikdy nepřizpůsobitelného. Stačí uvésti ne příliš starou budovu nové radnice.

Volný půdorys.
Moderní továrny mají přeskupování svých vnitřních disposic umožněno standartní konstrukcí a provisorním charakterem rozdělení. Přejímá-li moderní kancelář pracovní metody průmyslu, musí převzíti též zásady disposice, bez nichž tyto metody nejsou myslitelny. Pilířový systém konstruktivně pokud možno jednoduchý a přenosné příčky umožňují tvárnost vnitřní disposice bez dalších nákladů a bez stavebních změn, rušících činnost administrativní.

Vnitřní komunikace a konfigurace budovy
Uzavřená komunikace obvodová — systém většiny pražských budov, má následující nevýhody: nemožnost využití chodby k rozšíření užitečné plochy bez poruch v disposici. Nová radnice, původně vyhovující, je disposičně porušena zabráním několika podélných chodeb pro rozšíření úřadoven. Vzniká de facto disposice dvoutraktová bez chodby. Vnitřní komunikace je částečně přerušena a celek nepřehledný.
Vnitřní dvory jsou nejen zlem z hlediska hygieny, ale znamenají hospodářskou ztrátu. Vnitřní dvory, pokud nejsou příliš rozlehlé, vylučují trojtraktí, neboť zamezují v dolních patrech přístup dennímu světlu. Otázka vnitřních dvorů souvisí ovšem s okrajovým zastavěním bloků, tedy s plánem regulačním.
Veliký náklad tohoto systému u srovnání se systémy jinými je výsledkem nehospodárnosti dvoutraktí a nutnou přílišnou délkou obvodových chodeb; obtížnější a dražší instalace jsou rovněž zaviněny výše uvedenou nehospodárností disposiční.
Paprskovitá komunikace (centrální) jest podstatou většiny kancelářských a ostatních vysokých budov amerických, determinovaných důvody hospodářskými a konstruktivními a objevuje se v klasické čistotě v některých výborných disposicích francouzských minulého století, motivována hygienou a touhou po jasné, administrativně dobře ovládnutelné organisaci budovy. Možno vyzvednouti tyto hlavní přednosti: přehlednost disposiční, neboť budova má své skutečné centrum nebo alespoň páteř, k níž se vše ostatní přičleňuje, možnost lepšího využití zastavěné plochy, jelikož lze užíti střední chodby. Veškeré kanceláře jsou osvětleny a větrány z volného prostoru a ne z vnitřních dvorů. Způsob americký, že se někdy podceňuje přímé dostačující světlo denní, je maximem využití a není zaviněn principem. Možno počítati s úsporou až 50ti%, srovnáme-li systém tento s předešlým, obvodovým, lépe vyhovuje hygieně, neboť budova je na všech stranách ve styku s volným prostorem, přivádějícím dostatek světla i vzduchu. Střední chodby dají se rovněž odvětrávati přirozeně, ačkoliv je u moderní kancelářské budovy většího rozsahu na místě větrání ústřední, které je, jak bude v dalším ukázáno, také hospodárné, spojí-li se správně s vytápěním místností, veškeré instalace jsou snazší a levnější, uspoří se na délce vedení i na osazování.
Osamostatnění jednotlivých křídel se zvláštním uzávěrem, ev. s přibráním plochy chodby, neruší vnitřní komunikace. V tomto smyslu jsou chodby reservou pro úřadování ve velkých souvislých prostorách (na př. účtárnách).
Možnost rozšíření horizontálního i vertikálního je tu daleko snažší než u zastavení okrajového, neboť lze lépe navázati na systém. Poměry světelné při tom nemusí býti zhoršeny. U zastavění obvodového znamená taková změna pravidelně horší světlo a méně vzduchu, nehledě ke zhoršené přehlednosti celku.
Disposice paprskovité mohou být zjednodušeny při zvláště úzkých parcelách na pouhé komunikační centrum bez chodeb, obklopené užitečnou plochou, resp. veškerá komunikace se restringuje na prostor před výtahy a schodiště. Je to obvyklý půdorys amerických mrakodrapů.
Nelze-li již využíti vždy a všude vytčených výhod centrální disposice, je třeba alespoň v daných okolnostech využíti možné maximum. Je rovněž přirozené, že i tento systém je schopen mnoha variací. Je dokonce daleko tvárnější a prostorovější než systém zastavění obvodového. Bylo již upozorněno na jeho podmíněnost plánem regulačním. Třeba ještě zdůrazniti, jaké výhody plynou celkovému zdraví a vzhledu města přičleněním dříve uzavřených a jinak nepotřebných vnitřních dvorů prostoru uličnímu.

Počet traktů
Dosud u nás favorisovaný systém dvoutraktí odpovídá skutečně konstrukci cihelných středních zdí. Teprve konstrukce s pilíři betonovými nebo železnými si takřka vynucuje hloubku o dvou i více traktech, neboť veliké otvory okenní umožňují dokonalé osvětlení značných hloubek. Střední zdi velmi nehospodárné jsou tu nahraženy lehkými příčkami. Chodby možno osvětliti rovněž denním světlem. Buďto je příčka ji od místností oddělující vrchem zasklená, nebo nesahá až ku stropu. Toto řešení je obvyklé tam, kde má být vyloučen styk úřednictva z důvodů možné kontroly a kde nevadí souvislost akustická.
Obyčejně se namítalo, že konstrukce betonová je dražší než stavba cihelná. Skutečná kalkulace však často ukazuje opak. Připočteme-li pak ještě další zisk, plynoucí z úspory na kubatuře výškově i plošně, přijdeme při správném systému betonové konstrukce k velmi značnému zlevnění. Netřeba podotýkati, že konstrukce je tím lepší a levnější, čím volíme jednodušší systém podpor a čím méně typů konstruktivních jednotek. Je-li podkladem systému pravidelná síť, je rovněž nejlépe vyhověno předešlému požadavku. Většina amerických nových disposic je založena na síti zcela nebo téměř kvadratické. Systém pilířů není přímo závislým na vedení korridorů, spíše naopak.

Strojní a instalační zařízení budovy
Musí být uváženo a navrženo již v náčrtech. Bylo-li u staveb cihelných, kde se obyčejně se strojním zařízením vůbec nepočítalo, dosti času na instalační plány při rozkreslování plánů zadávacích, ev. ještě polírních, je u stavby betonové instalace disposici spoluurčující složkou. U staveb cihelných bývá pro rýhy a průduchy v předimensovaných zdech dosti místa, beton vyžaduje koncentraci vedení. Největšího prostoru a tudíž dobrého návrhu vyžaduje vedení kanálů a šachet strojního větrání. Normálně jsou vedeny vzduchové kanály vertikálně s kratšími odbočkami horizontálními. V souterainu jsou spojeny s ostatním příslušenstvím velikými horizontálními sběrači. Někdy lze ovšem výhodně tento systém kombinovati se sběrači svislými a s rozvodem horizontálním. Bývá to především výhodné při požadavku větrání většího počtu menších místností. Neméně důležitým činitelem jsou ovšem detailní požadavky prostorové, jež často vylučují jeden z obou způsobů.
V Americe postupují v navrhování instalací poměrně velmi jednoduše. Veškerá patra jsou od sebe oddělena dvojitým stropem, při čemž světlost dutiny umožňuje umístění veškeré horizontální instalace a dovoluje stálou kontrolu a eventuelní opravu. Průlezná výška této dutiny bývá 60-75 cm. Stoupací části instalací jsou montovány do zvláštní, celou výškou budovy procházející šachty, a mezi příruby železných pilířů a jejich obložení. Na první pohled se zdá tento způsob příliš nkladný, neboť jest třeba zvýšiti kubaturu o přibližných 5-7%, ale při množství a všestrannosti amerických instalací jest to ještě rentabilní a konstruktivně oprávněné, ba nutné. Nesmíme rovněž zapomínati, že rychlá a v jednotlivých větvích co možná neodvislá instalace je jedním z hlavních požadavků amerického způsobu stavby. Proto vyhovuje všeobecně lépe železo než beton, neboť ono dovoluje téměř současnou práci stavební i instalační.
Větrání vyžaduje velkého prostoru pro ventilátory i značné profily vzduchovodů. Čerstvý vzduch bývá uvnitř města brán lépe s výše několika pater, než z úrovně ulice, neboť, dá-li se vzduch dobře čistit od pevných součástek prachu, nedá se zbavit těžkých plynů ze spalovacích motorů. Počítá-li se s tím dosud v Americe, bude se s tím muset počítat brzy i u nás.
Příprava teplé vody a její rozvádění cirkulačním potrubím je styčným bodem instalace vodovodu a topení, jež se nejlépe osvědčuje jako topení teplou vodou. Nejen hygienicky, ale rovněž finančně a technicky. Dálkové elektrické teploměry, dovolující stálou kontrolu teploty ve všech místnostech budovy, patří dnes k instalačním samozřejmostem. Jen tak lze dosíci bezvadného provozu a tím i úspor na palivu.
Z dalších instalací třeba vzpomenouti centrálního odsávání prachu, jenž je shromažďován buď přímo ve sklepě nebo v přenosné nádobě, jež se na potrubí připojí.
Pneumatická pošta dovoluje velmi rychlou výměnu menších listů a peněz. Je několik systémů. Obyčejně lze instalovat max. 9 stanic bez zvláštní centrály; při větším počtu stanic je centrála nezbytná. Kde se nehodí pneumatika pro nutnost malého formátu, lze užíti transportérů a výtahů, jež mohou být vedeny i v několikrát lomeném směru, horizontálně i vertikálně. Jsou systémy velmi dokonalé, dovolující vysílání i příjem zcela automatické.
Rovněž moderní domácí telefonní centrála je velmi dokonalá. Dovoluje nejen vzájemný automatický styk interní, ale i přímé připojení na síť městskou. U nás je třeba pouze přepínání pro volající z automatické městské sítě. Existují však již aparáty městské služby, jimiž lze volati přímo určitou kancelář podniku, označeného summárním telefonním číslem.
Moderní podniky musí být vypraveny bezvadnou signální službou, umožňující stálou evidenci pobytu vedoucích a ředitelů a kontrolu vnitřní služby. Sem patří též signální zařízení požární, proti vloupání, centrální píchací hodiny atd.
Moderní kancelářská budova je ústrojím, vyzbrojeným mnohonásobnou sítí cév a k reakci stále připravených nervů. Zvládnout celek prostorově a směrově je věcí architektovou. Provést detailní technický plán je záležitostí odborníkovou. Že však i tu spolupracuje architekt technicky a formálně je jasné.
Stavitel VIII, 1927, s. 80, 81, 84.
0 komentářů
přidat komentář