Památkáři: šlechta se o vrácené památky vesměs stará dobře

Praha - V České republice byly během uplynulých 17 let vráceny v restitucích přibližně tři desítky hradů a zámků. Ač se téměř vždy s novým případem, kdy objekt získají potomci původních šlechtických vlastníků, objeví obavy veřejnosti o budoucnost takové památky, podle odborníků se drtivá většina šlechty o hrady a zámky stará dobře. "A to i přesto, že se jim často nedostává peněz. Horší zkušenosti jsou s majiteli památek, kteří počátkem 90. let objekty koupili kvůli spekulacím. Památky léta chátraly, dokud se vlastník nezměnil," řekl dnes ČTK Pavel Jerie pověřený vedením Národního památkového ústavu.
    Uvedl to v souvislosti s aktuálním požadavkem pravnučky Františka Ferdinanda Habsburského na vrácení státního zámku Konopiště. Minulý týden podala určovací žalobu.
    Tradiční šlechtické rody se podle Jerieho o  restituované objekty vesměs dobře starají. Uvedl příklad Nového Města nad Metují, kde tamní zámek vlastní Josef Bartoň-Dobenín. Hrad Český Šternberk je nejnavštěvovanější památkou v soukromých rukou. Za poslední roky navíc zájem turistů výrazně roste, z 92.000 návštěvníků v roce 2003 až po loňských téměř 130.000. V soukromých rukou je také zámek Orlík, který patří Karlu Schwarzenbergovi.
    S údržbou rozsáhlých areálů ale mají někteří soukromí vlastníci problémy kvůli finanční náročnosti, takový je třeba příklad zámku v  Roudnici nad Labem vlastněným jednou částí rodu Lobkowiczů. Problémem totiž je, že v dřívější době vlastníkům zámků vydělávaly přilehlé polnosti, lesy či rybníky. Restituenti je buď nedostali - což je zejména případ církví, nebo jim vráceny byly, ale v současné době zisk z jejich obdělávání nestačí na provoz nemovitostí. Tak tomu však bylo již za první republiky a obdobné případy jsou i  v zahraničí. V Británii například šlechtě také mnohdy peníze chybí a zámky prodává.
    Zanedbané a chátrající památky, kterých v Česku i dnes ještě není málo, mají často na svědomí vlastníci, kteří je zakoupili a poté třeba zastavili v bance. To je i případ zámku v Buštěhradě u Kladna. Počátkem 90. let jej zakoupila firma Jerri Nowikovského, dnešního majitele pražského kostela sv. Michala. Buštěhradský zámek nakonec před dvěma lety koupila zpět obec, peníze na opravu však dává dohromady složitě.
    Zámek Nové Hrady u Litomyšle dlouho chátral, mobiliář byl po restituci přes sliby rodiny rozprodán. Restituent se ale rozhodl zámek prodat a i když novému majiteli zbyla jen prázdná budova, podle památkářů ji dobře zrekonstruoval a částečně zpřístupnil, dnes pracuje na opravách přilehlé zahrady. Mnohé podobné případy ale končí až úplným zánikem památky.
    Jsou ale zcela opačné příklady, kdy soukromý majitel památku zakoupil a vzorně ji opravuje - příkladem je třeba jihočeská tvrz Cuknštejn, kterou opravuje podnikatel a loni krátce ředitel jedné z poboček NPÚ Tomáš Pek, či barokní zámek Týnec u Klatov, z něhož buduje novou kulturní dominantu okolí sběratel umění Jan Pelánek.
    Ani se zámkem Konopiště by se po případné restituci z památkářského hlediska nic nestalo - je národní kulturní památkou a vlastník o ni musí ze zákona pečovat. Mobiliář zámku je kulturní památkou, pokud by ho chtěl někdo odvážet ze země, musí k tomu dát souhlas vláda.
    Podle zkušenosti s dříve restituovanými zámky se téměř nic v těchto objektech nezmění ani z pohledu návštěvníka. Přílišnou váhu nemá ani argument, že soukromý vlastník nezpřístupní veškeré prostory zámku, protože je prostě užívá k bydlení. Ani státní hrady a zámky nejsou přístupné celé, využívají se totiž třeba jako depozitáře a opět na nich často bydlí jejich správci, tedy zaměstnanci státu. Navíc prohlídka objektu trvající mnoho hodin by pravděpodobně pro většinu návštěvníků ztratila na atraktivitě.
    K proceduře případného navrácení Konopiště se nevyjadřuje NPÚ ani ministerstvo kultury. Příslušným správním úřadem ve věcech majetku státu je ministerstvo financí a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.
    V důsledku restitucí a privatizace se v  tuzemsku změnil poměr vlastníků památek. Zatímco před rokem 1989 patřilo 60 procent památek státu, dnes je v nestátním vlastnictví 93 procent nemovitých kulturních památek. Ze 130 hradů a zámků přístupných veřejnosti se jich původním vlastníkům vrátilo více než třicet. I majitelé restituovaných zámků, stejně jako všichni vlastníci památek, mohou ale žádat a žádají o příspěvky od státu prostřednictvím programů ministerstva kultury.