Výstava Jörg Immendorff - Malerstamm
Svérázné, originální, nezaměnitelné. Tak je opisováno dílo malíře a sochaře Jörga Immendorffa, předního německého autora posledních desetiletí. Výběr toho nejlepšího z jeho sochařské tvorby, charakteristické bizarními postavami opic, představí pražská Galerie Jiří Švestka od 1. září do 14. října. Tuzemskému publiku se tak po výstavě Josepha Beuyse v Museu Kampa nebo skupinové prezentaci německého umění posledních 40 let v Galerii hlavního města Prahy (Městská knihovna, „Co bych byl bez Tebe...“) nabízí možnost seznámit se s dílem dalšího špičkového německého tvůrce, který je na jedné straně vyzdvihován teoretiky a na straně druhé vyhledáván sběrateli.
10. října od 18.30 se uskuteční přednáška historika umění Pavla Lišky.
Jörg Immendorff (ročník 1945) je považován za čelnou osobnost německého neoexpresionismu, a to po boku George Baselitze nebo Anselma Keifera. V jeho díle – zejména malířském – je možné odhalit odkazy na surrealismus a dadaismus stejně jako prvky politického komiksu a satiry. Nezapře ani ducha Kunstakademie Düsseldorf, kterou vystudoval.
Sám Immendorff se však zdráhá hovořit o neoexpresionismu i o „nových divoších“ (Neue Wilde). Odmítá zbytečné „politizování“ své tvorby. „Tehdy jsme nejdřív hodně mysleli, a pak malovali. Filosofie byla naším denním chlebem,“ vzpomíná Immendorff na 70. léta na Kunstakademie Düsseldorf. Se svými souputníky v tvorbě komentovali realitu rozděleného Německa, stejně jako umění samotné. Pátrali po úloze umělce ve společnosti.
Jörga Immendorffa katapultovala do popředí zájmu laické i odborné veřejnosti série šestnácti velkoformátových obrazů Café Deutschland, která vznikala mezi léty 1977 až 1982. Jeho vidění světa mělo blízko k podobenství, ironickému komentáři, sžíravému komiksu. Autor trefně glosoval společenský a politický život kolem sebe, často pracoval se symboly jako svastikou, dělnickou pěstí, orlem z německého státního znaku anebo srpem a kladivem.
Práce Jörga Immendorffa především 80. let – to je melting pot doznívající frustrace z 2. světové války a hledání nové identity Německa, Berlínská zeď, studená válka, revoltující mládež v západní a frustrace z vlády jedné strany ve východní části Německa, utopie sociálně spravedlivé společnosti…
Immendorffovi nikdy nešlo pouze o zachycení dobové atmosféry a reality. Všestranný autor, který získal renomé i jako scénograf předních evropských divadel a festivalů, ve svých pracích vždy abstrahoval k univerzálnějším otázkám a problémům.
Jedním z Immendorffových ústředních témat je umění a umělci, se všemi vazbami na společnost. Dostal se až ke kořenům podstaty umění – mimesis (nápodobě skutečnosti). Na této platformě vznikly první skulptury / figury opic v polohách připomínajících svět lidi. A zejména umělců: opice v bizarních polohách s pitoreskními výrazy na tvářích drží často v rukou štětec či paletu anebo připomínají kontemplující umělce či obecně člověka-tvůrce.
Galerie Jiří Švestka vystavuje právě dvě desítky těchto figur (neboť s klidným svědomím můžeme hovořit o figurativním umění). Sochy byly instalovány na vyšší sokly, čímž se dostaly na roveň lidské výšky. Nutkání srovnání světa opic a lidí je proto ještě daleko intenzivnější. Skulptury doplňuje několik maleb s vročením 2005. Svým způsobem jde o husarský kousek Jiřího Švestky, neboť Immendorff svou tvůrčí činnost v posledních letech výrazně omezil.
Důvodem je nemoc centrálního nervového systému (ALS, amyotrofická letarální skleróza – Lou Gehringův syndrom), která byla u autora objevena v roce 1998. V důsledku toho Immendorff ochrnul na levou ruku a je odkázán na invalidní vozík. Jeho sarkasmus a notná dávka sebeironie se však nevytratily.
Tento německý malíř, scénograf a sochař, jehož díla se prodávají za stovky tisíc eur a několik z nich vlastní také bývalý spolkový kancléř Gerhard Schröder, se tak na pražské výstavě Malerstamm v Galerii Jiří Švestka sebe i publika táže: Jaká je odpovědnost umělce za stav společnosti? K čemu je malba a proč sochat? Jak blízko má umění k otázkám etiky a morálky? Co je umění? A co umělec...?
10. října od 18.30 se uskuteční přednáška historika umění Pavla Lišky.
Jörg Immendorff (ročník 1945) je považován za čelnou osobnost německého neoexpresionismu, a to po boku George Baselitze nebo Anselma Keifera. V jeho díle – zejména malířském – je možné odhalit odkazy na surrealismus a dadaismus stejně jako prvky politického komiksu a satiry. Nezapře ani ducha Kunstakademie Düsseldorf, kterou vystudoval.
Sám Immendorff se však zdráhá hovořit o neoexpresionismu i o „nových divoších“ (Neue Wilde). Odmítá zbytečné „politizování“ své tvorby. „Tehdy jsme nejdřív hodně mysleli, a pak malovali. Filosofie byla naším denním chlebem,“ vzpomíná Immendorff na 70. léta na Kunstakademie Düsseldorf. Se svými souputníky v tvorbě komentovali realitu rozděleného Německa, stejně jako umění samotné. Pátrali po úloze umělce ve společnosti.
Jörga Immendorffa katapultovala do popředí zájmu laické i odborné veřejnosti série šestnácti velkoformátových obrazů Café Deutschland, která vznikala mezi léty 1977 až 1982. Jeho vidění světa mělo blízko k podobenství, ironickému komentáři, sžíravému komiksu. Autor trefně glosoval společenský a politický život kolem sebe, často pracoval se symboly jako svastikou, dělnickou pěstí, orlem z německého státního znaku anebo srpem a kladivem.
Práce Jörga Immendorffa především 80. let – to je melting pot doznívající frustrace z 2. světové války a hledání nové identity Německa, Berlínská zeď, studená válka, revoltující mládež v západní a frustrace z vlády jedné strany ve východní části Německa, utopie sociálně spravedlivé společnosti…
Immendorffovi nikdy nešlo pouze o zachycení dobové atmosféry a reality. Všestranný autor, který získal renomé i jako scénograf předních evropských divadel a festivalů, ve svých pracích vždy abstrahoval k univerzálnějším otázkám a problémům.
Jedním z Immendorffových ústředních témat je umění a umělci, se všemi vazbami na společnost. Dostal se až ke kořenům podstaty umění – mimesis (nápodobě skutečnosti). Na této platformě vznikly první skulptury / figury opic v polohách připomínajících svět lidi. A zejména umělců: opice v bizarních polohách s pitoreskními výrazy na tvářích drží často v rukou štětec či paletu anebo připomínají kontemplující umělce či obecně člověka-tvůrce.
Galerie Jiří Švestka vystavuje právě dvě desítky těchto figur (neboť s klidným svědomím můžeme hovořit o figurativním umění). Sochy byly instalovány na vyšší sokly, čímž se dostaly na roveň lidské výšky. Nutkání srovnání světa opic a lidí je proto ještě daleko intenzivnější. Skulptury doplňuje několik maleb s vročením 2005. Svým způsobem jde o husarský kousek Jiřího Švestky, neboť Immendorff svou tvůrčí činnost v posledních letech výrazně omezil.
Důvodem je nemoc centrálního nervového systému (ALS, amyotrofická letarální skleróza – Lou Gehringův syndrom), která byla u autora objevena v roce 1998. V důsledku toho Immendorff ochrnul na levou ruku a je odkázán na invalidní vozík. Jeho sarkasmus a notná dávka sebeironie se však nevytratily.
Tento německý malíř, scénograf a sochař, jehož díla se prodávají za stovky tisíc eur a několik z nich vlastní také bývalý spolkový kancléř Gerhard Schröder, se tak na pražské výstavě Malerstamm v Galerii Jiří Švestka sebe i publika táže: Jaká je odpovědnost umělce za stav společnosti? K čemu je malba a proč sochat? Jak blízko má umění k otázkám etiky a morálky? Co je umění? A co umělec...?
0 komentářů
přidat komentář
