Hermann Muthesius: Reakce v uměleckém řemesle

Zvolna se očišťovalo umělecké řemeslo od strusek secessních stylových bludů a zjevilo se r. 1906 na výstavě uměleckého průmyslu v Drážďanech jako zdárné dítě nové doby, s novými nároky, novými ideály a novými požadavky krásy. Všichni spolupracovníci na tomto vývoji očišťovacím byli tehdy přesvědčeni, že celá desítiletí trvající cvičení v napodobení historických slohů jsou konečně nadobro odbavena. Výsledky těchto slohových cvičení platily nepochybně za slabošské výkony stařecké doby, jež sama ztratila sebedůvěru. Zdálo se, že co přišlo na místo toho, vyprýštilo z ducha dnešní doby, že znamená jaksi krystalisaci moderního myšlení.
Další duševní pochody se přidružily. Opírajíce se o anglické popudy, němečtí národové soustředili u sebe nyní všechnu moderní umělecko-řemeslnou práci a vykonali tak — o tom není sporu — průkopnické dílo pro celý svět, stále více mezinárodní. Kdežto románští národové ještě stále drmolí svoje staré slohové formulky, kdežto práce v Anglii po tvořivých desítiletích, vyznačených působením Williama Morrise, poněkud splošila, zdálo se, že je nyní vyhrazeno německy mluvícím národům převzíti vůdcovství při dalším tvoření stylových forem výrazových; mimo to se vyskytl názor, že nevadí, přidruží-li se k tomu také se stanoviska obchodní politiky nejzávažnější důsledky. Příklad Francie byl na snadě.
Nový vývoj uměleckého řemesla, jež sice poskytovalo jak r. 1906 v Drážďanech tak na výstavě mnichovské r. 1908 a téhož roku na vídeňské Kunstschau (viz autorův článek o významu těchto výstav ve Stylu I. s. 201., pozn. překladatele) dokonalý obraz, byl přece omezen z počátku jenom na nejvyšší kruhy. Přes moderní výkony velikého počtu činných a čilých umělců zaujímalo široké obecenstvo ještě stanoviště, přející celkem činnosti imitujícího období. Jenom zvolna si dobývaly nové snahy přízně širších kruhu. Tito příznivci byli však většinou příslušníci středních vrstev; bohatí především šlechta vzdalovali se ještě všeho. Není ovšem možno zazlívati šlechtici, bydlí-li v dobře zařízeném zámku z XVIII. století, že se nestará o nové náběhy k vytvoření dobového umění. Pro něho neplatí nutnost, aby se zviklaly staré formy, on nerozumí snaze změniti dosavadní šablonu, protože žije v dokonale hotovém prostředí. Je však příznačné pro tohoto šlechtice, že jinak již dávno se odpoutal ve svém denním životě a ve své sportovní činnosti od forem XVIII. století. Jeho sedlo, puška, hůl na procházku, kapesní hodinky, schránka na cigaretty, cestovní kufr, ba i jeho kočár nemají již vztahu k XVIII. století, jsouce dítkami své doby a bylo by přímo nemyslitelné, aby hlaveň lovecké pušky byla dnes vyzdobena plastikou v kovu, jako bývala v XVIII. století, nebo aby cestovní kufr byl pokryt raženým ornamentem v kůži. Na tomto poli shledáváme všude živé moderní cítění. Z toho seznáváme: Zcela mimo vědomé vytváření forem v uměleckém řemesle, jak je provozovala desítiletí XIX. století v střídavém sledu, dokonal se v našem jednoduchém užitkovém náčiní, v obleku, v povozech a zbraních vývoj slohový, snažící se po jednoduchosti, hladkém povrchu a logičnosti a při tom přece po eleganci a ušlechtilosti v novém slova smyslu, vývoj slohový, jenž je vzdálený a zcela neodvislý ode všech uměleckých směrů. Nikdo již nemůže dnes pochybovati o jeho vyhraněných a příznačných výsledcích. V záměrech nového uměleckého řemesla posledního desítiletí ozývala se vzpomínka na tyto bezděčné stylové proměny v užitkovém náčiní. A tato ozvěna přinesla rozhodně silný popud. Tím spíše byly oprávněny naděje na vytrvalost a dalekosáhlý vliv tohoto umělecko průmyslového hnutí.
Bohužel následovala právě v okamžiku, kdy se toho nikdo nenadál a když se zdálo, že je vše uchváceno vývojem, náhlá reakce. Náhle opět se začaly napodobiti slohy. Opět se objevily zavržené třásně na židlích salonních, ovruby a osazení na záclonách, upomínající na ženské spodničky, uměle prohnuté linie noh salonních stolů, nahoru rozšířené, na nichž trčela deska stolní jakoby náhodou položený předmět, ze dřeva řezané rohy hojnosti, sypající svůj obsah na toilettní stolek a při tom náhodou podpírající zrcadlo, tkaninou napodobené zlacené rámy obrazové, jež jsouce položeny na zem jako koberce, naháněly hrůzu, že přes ně klopýtneme, postele s nebesy, nabrané okenní ozdoby. Náhle se vše objevilo a dnes se již jedna z „dílen“, dosud předbojnice moderního uměleckého řemesla, zcela zařizuje na tyto kopie stylové.
Při tom však není nejpodivnější, že se kopírují slohy, ale že jsou vzory vybírány ze zvláštností let 1850-tých. Byly nám předloženy ozdobné motivy onoho desítiletí, jež uznalo právě moderní hnutí za nejhroznější. A ještě podivuhodnější je, že tento odvážný pokus nalézá dosti ohlasu v obecenstvu, jež v očekávání neslýchaných věcí shledává tyto předměty velmi příjemnými a miluje toto bláznovství dětinského období, ačkoliv tak dlouho a tak často mělo na očích ve výkonech moderního umění interieurového celou vážnost života, pro níž nebylo nálady v oné době, zapudivší varietním uměním všechna jiná umění a jež jí byla nudná. Dožili jsme se obnoveného přílivu k uměleckému řemeslu a to z vrstev společenských dříve neinteressovaných. V tomto smyslu objevuje se zabrání těchto nových prostředků dekorativních jako rozšíření pole působnosti uměleckého řemesla a proto nelze se diviti, věnují-li se této nové hračce výrobní kruhy. Dokonce lze nyní doufati, že vyšší stavy, bohatí lidé a šlechta, budou získány, ačkoliv se dříve chovaly zdrželivě.
Ostatně byl by nesprávný názor, že jen obchodní smysl vzbudil a podporoval toto reakční hnutí. Jsou tu příčiny hlubší a dvojího druhu. Nejprve lze pozorovati, že v posledním půlstoletí se asi po 15 letech vždycky dostavil jiný směr. Z toho můžeme souditi, že lidský mozek je přizpůsoben tomuto turnu, propadaje po určité době nudě následkem nepřetržitého nazírání týchž forem výrazových. Z toho by také plynulo, že změněný směr upadá pravidelně v opak. Položíme-li počátky moderního hnutí k roku 1896, uplynulo právě 15 let. Na druhé straně však nelze popříti, že moderní umění interieurové trpí jakousi jednostranností. Úplné odhození plastického ornamentu na nábytku a nástěnné dekoraci nekryje se s cítěním lidí, kteří mají odůvodněnou zálibu pro bohatší dojem. Tento bohatší dojem ve všech obdobích byl důležitou složkou a také v posledních letech moderního hnutí cítili jsme přímo, že stále se stupňuje potřeba obnovení plastické ornamentiky, přes to však nebylo této potřebě vůbec nebo aspoň v nedokonalé míře vyhověno. Zdálo se, že moderní umělci interieuru drží se tvrdošíjně hladkých tvarů, ale ve skutečnosti zaviňovala to okolnost, že nebylo umělce, jenž by dovedl vytvořiti plastický ornament. Ornament se nehodí naší době a dokonce, i celkem vzato, v plošném ornamentu jsou výtvory moderního hnutí uměleckého nepatrné v poměru k bohaté plnosti tvaru v bývalých uměleckých obdobích. Plastický ornament moderní umění ještě nevytvořilo. Zdá se, že naše doba je zakleta k neúrodnosti na polích, na nichž je třeba se povznésti od prostě srozumitelných pojmů. Směr doby nahradil sice poesii užitečností, umění hospodářstvím, tajemnost realistností. Tak bylo možno dojiti v moderní architektuře opět k přísnosti a rhytmu, ale naprosto nebylo možno tuto přísnost pokryti poetickým půvabem organické ozdoby, jenž k nám tak zřejmě mluví z prací starého umění.
V tom spočívá problém. Nedovedeme-li vytvořiti ornamentu, měli bychom se snažiti logicky vystačiti všude bez ornamentu. Také to činíme v moderních výtvorech jako v automobilech, dvojkolkách, jachtách; také v obleku pánském je dnes poesie omezena na 5 cm² vázankové látky. Jen ve vlastním obydlí jsme se k tomuto kroku ještě neodhodlali. Zde ještě je vážným spolučinitelem zvyklost míti kolem sebe dekorační předměty, velká Část obecenstva žije ještě mezi nimi.