Dopady architektonické praxe na ekonomiku ČR
Studie EEIP potvrzuje, že architektonické soutěže jsou nejvhodnějším způsobem zadávání veřejných zakázek na projektové práce
Česká komora architektů se při propagaci architektonických soutěží setkává s řadou mýtů. Jedním z nich je jejich časová a finanční náročnost. Šedesátistránková analýza společnosti EEIP Dopady architektonické praxe na ekonomiku ČR, jež vznikla na objednávku Ministerstva pro místní rozvoj ČR, přitom potvrzuje, že architektonické soutěže nejsou ani nákladné a ani zdlouhavé. Dokument zpracovává především problematiku architektonických soutěží a porovnává jejich efektivitu s klasickým výběrovým řízením ve veřejných zakázkách.
Studie EEIP uvádí, že význam architektury je mnohdy zjednodušen pouze na oblast estetického vnímání. Dobře vyprojektovaná stavba či územní plán mají přitom pro investora nejen přidanou hodnotu, nýbrž především hodnotu ekonomickou: „Kvalitní architektura přitom souvisí např. s dlouhou životností a udržitelností staveb, s trvalostí stavebních děl, s nižšími náklady po dobu životnosti staveb, s nižší energetickou náročností staveb/sídel, s vhodným začleněním staveb do území, vhodným prostorovým uspořádáním sídel, s vyhovující dostupností/napojením na okolní sídla apod. Nižší kvalita stavebního díla pak naopak může vést k vyšším nákladům na opravy a údržbu, ke ztrátám vyvolaným méně kvalitním provozním a dispozičním uspořádáním a v neposlední řadě i ke ztrátě společenského významu veřejné stavby.“
Cílem všech investorů by proto měla bezesporu být kvalitní a udržitelná architektura. Dvojnásob to pak platí v případě veřejných zakázek – stát by zde měl jít příkladem a chovat se jako řádný hospodář. Přitom se v praxi mnohdy setkáváme s tím, že na tom nejzásadnějším, tedy na projektových pracích, chce i veřejný zadavatel co nejvíce ušetřit. Levný projekt za nejnižší cenu pak v žádném případě nemůže přinést naivně očekávanou kvalitu: „Pokud chceme dosáhnout vyšší kvality architektury, je třeba začít již u návrhu projektu a u způsobu zadávání jeho zpracování, neboť jen z ekonomického pohledu může kvalitní návrh uspořit výrazné finanční prostředky ve všech fázích přípravy, realizace a životnosti stavby – a obdobné platí i pro oblast územního plánování. Je neoddiskutovatelné, že způsob zadání zpracování návrhu projektu má vliv na jeho kvalitu.“
Čím více je studie nebo návrh stavby konkrétní, tím lépe se vypořádá s budoucím provozem stavby a celkovými ekonomickými náklady. Jako ideální formu výběrového řízení na projekt uvádí analýza EEIP architektonické soutěže (tzv. soutěž o návrh dle ZVZ). Přestože se České komoře architektů daří počet architektonických soutěží každoročně navyšovat, zadavatelé k tomuto způsobu zadávání veřejných zakázek sáhnou jen v mizivém množství z jejich celkového objemu. „V oblasti územního plánování jsou např. z 51 % veřejné zakázky zadávány na základě nejnižší ceny a ze 49 % na základě ekonomické výhodnosti. Obdobná situace jako u územního plánování nastává i v oblasti stavebnictví. Využívání soutěží o návrh je zde též v minoritě – podíl soutěží na všech výběrových řízeních činí přibližně 1 %,“ uvádí EEIP.
Architektonické soutěže se přitom mohou na první pohled zdát nákladnými a zdlouhavými, a to zejména s ohledem na vlastní proces soutěže (diskuse o soutěžních podmínkách, prostor pro jednání poroty, dodržování lhůt dle Soutěžního řádu, honoráře porotců či odměny pro soutěžící). Nicméně při porovnání celkové hodnoty projektu a celkové doby realizace jsou výše nákladů a doba trvání soutěže zanedbatelné. Proces zahrnující soutěž o návrh navíc vede k vytvoření části návrhu, přičemž proces bez soutěže pouze k nalezení vhodného dodavatele. Zdánlivá nákladnost realizace architektonické soutěže tak v porovnání s ostatními postupy ztrácí na významu. Soutěže o návrh, pokud jsou správně a efektivně vedeny, umožňují vytvoření široké škály inovativních návrhů řešení a zaručují kvalifikované posouzení těchto návrhů odbornou porotou. Díky těmto skutečnostem je zajištěna žádoucí kvalita a následné ekonomické zhodnocení stavby.
Analýza EEIP architektonické soutěže jednoznačně vyzdvihuje a uvádí, že „k dosažení vyšší kvality v oblasti architektury je třeba zvýšit míru využití soutěží o návrh.“ Jako druhé nejlepší řešení poté doporučuje využití zadávacího řízení bez soutěže, avšak s výběrem nabídky na základě kritéria ekonomické výhodnosti, tj. ne pouze na základě nejnižší ceny.
Kvalitativní kritéria by přitom měla být hodnocena předem známou komisí s nadpoloviční účastí specialistů kvalifikovanými v daném oboru, a to zejména z důvodu odborného a objektivního posuzování těchto kritérií. Obeznámenost se složením komise má pro účastníky řízení stejný význam jako u soutěže o návrh. Ujišťuje uchazeče o tom, že je tato komise kompetentní k posouzení dodaných podkladů. Díky tomuto kroku vyhlašovatel skutečně osloví kvalitní okruh účastníků výběrového řízení. Úlohou odborníků v komisi je pak také srozumitelné vysvětlení odborných otázek hodnocení laické části komise, aby se všichni členové mohli podílet na zodpovědném rozhodování.
Kompletní studii EEIP najdete na http://www.eeip.cz/cs/poradenstvi/popis-sluzeb/pripadove-studie/.
Česká komora architektů se při propagaci architektonických soutěží setkává s řadou mýtů. Jedním z nich je jejich časová a finanční náročnost. Šedesátistránková analýza společnosti EEIP Dopady architektonické praxe na ekonomiku ČR, jež vznikla na objednávku Ministerstva pro místní rozvoj ČR, přitom potvrzuje, že architektonické soutěže nejsou ani nákladné a ani zdlouhavé. Dokument zpracovává především problematiku architektonických soutěží a porovnává jejich efektivitu s klasickým výběrovým řízením ve veřejných zakázkách.
Studie EEIP uvádí, že význam architektury je mnohdy zjednodušen pouze na oblast estetického vnímání. Dobře vyprojektovaná stavba či územní plán mají přitom pro investora nejen přidanou hodnotu, nýbrž především hodnotu ekonomickou: „Kvalitní architektura přitom souvisí např. s dlouhou životností a udržitelností staveb, s trvalostí stavebních děl, s nižšími náklady po dobu životnosti staveb, s nižší energetickou náročností staveb/sídel, s vhodným začleněním staveb do území, vhodným prostorovým uspořádáním sídel, s vyhovující dostupností/napojením na okolní sídla apod. Nižší kvalita stavebního díla pak naopak může vést k vyšším nákladům na opravy a údržbu, ke ztrátám vyvolaným méně kvalitním provozním a dispozičním uspořádáním a v neposlední řadě i ke ztrátě společenského významu veřejné stavby.“
Cílem všech investorů by proto měla bezesporu být kvalitní a udržitelná architektura. Dvojnásob to pak platí v případě veřejných zakázek – stát by zde měl jít příkladem a chovat se jako řádný hospodář. Přitom se v praxi mnohdy setkáváme s tím, že na tom nejzásadnějším, tedy na projektových pracích, chce i veřejný zadavatel co nejvíce ušetřit. Levný projekt za nejnižší cenu pak v žádném případě nemůže přinést naivně očekávanou kvalitu: „Pokud chceme dosáhnout vyšší kvality architektury, je třeba začít již u návrhu projektu a u způsobu zadávání jeho zpracování, neboť jen z ekonomického pohledu může kvalitní návrh uspořit výrazné finanční prostředky ve všech fázích přípravy, realizace a životnosti stavby – a obdobné platí i pro oblast územního plánování. Je neoddiskutovatelné, že způsob zadání zpracování návrhu projektu má vliv na jeho kvalitu.“
Čím více je studie nebo návrh stavby konkrétní, tím lépe se vypořádá s budoucím provozem stavby a celkovými ekonomickými náklady. Jako ideální formu výběrového řízení na projekt uvádí analýza EEIP architektonické soutěže (tzv. soutěž o návrh dle ZVZ). Přestože se České komoře architektů daří počet architektonických soutěží každoročně navyšovat, zadavatelé k tomuto způsobu zadávání veřejných zakázek sáhnou jen v mizivém množství z jejich celkového objemu. „V oblasti územního plánování jsou např. z 51 % veřejné zakázky zadávány na základě nejnižší ceny a ze 49 % na základě ekonomické výhodnosti. Obdobná situace jako u územního plánování nastává i v oblasti stavebnictví. Využívání soutěží o návrh je zde též v minoritě – podíl soutěží na všech výběrových řízeních činí přibližně 1 %,“ uvádí EEIP.
Architektonické soutěže se přitom mohou na první pohled zdát nákladnými a zdlouhavými, a to zejména s ohledem na vlastní proces soutěže (diskuse o soutěžních podmínkách, prostor pro jednání poroty, dodržování lhůt dle Soutěžního řádu, honoráře porotců či odměny pro soutěžící). Nicméně při porovnání celkové hodnoty projektu a celkové doby realizace jsou výše nákladů a doba trvání soutěže zanedbatelné. Proces zahrnující soutěž o návrh navíc vede k vytvoření části návrhu, přičemž proces bez soutěže pouze k nalezení vhodného dodavatele. Zdánlivá nákladnost realizace architektonické soutěže tak v porovnání s ostatními postupy ztrácí na významu. Soutěže o návrh, pokud jsou správně a efektivně vedeny, umožňují vytvoření široké škály inovativních návrhů řešení a zaručují kvalifikované posouzení těchto návrhů odbornou porotou. Díky těmto skutečnostem je zajištěna žádoucí kvalita a následné ekonomické zhodnocení stavby.
Analýza EEIP architektonické soutěže jednoznačně vyzdvihuje a uvádí, že „k dosažení vyšší kvality v oblasti architektury je třeba zvýšit míru využití soutěží o návrh.“ Jako druhé nejlepší řešení poté doporučuje využití zadávacího řízení bez soutěže, avšak s výběrem nabídky na základě kritéria ekonomické výhodnosti, tj. ne pouze na základě nejnižší ceny.
Kvalitativní kritéria by přitom měla být hodnocena předem známou komisí s nadpoloviční účastí specialistů kvalifikovanými v daném oboru, a to zejména z důvodu odborného a objektivního posuzování těchto kritérií. Obeznámenost se složením komise má pro účastníky řízení stejný význam jako u soutěže o návrh. Ujišťuje uchazeče o tom, že je tato komise kompetentní k posouzení dodaných podkladů. Díky tomuto kroku vyhlašovatel skutečně osloví kvalitní okruh účastníků výběrového řízení. Úlohou odborníků v komisi je pak také srozumitelné vysvětlení odborných otázek hodnocení laické části komise, aby se všichni členové mohli podílet na zodpovědném rozhodování.
Kompletní studii EEIP najdete na http://www.eeip.cz/cs/poradenstvi/popis-sluzeb/pripadove-studie/.
0 komentářů
přidat komentář
