Trh s uměním se za 25 let dostal k miliardovému obratu

Praha - Jednou z oblastí, které ve svobodném Československu po roce 1989 znovu vznikaly po dlouhém přerušení kontinuity, je trh s uměním. Jeho počátky nejsou nikde přesně popsány, jisté je, že za čtvrtstoletí volného trhu se jen obrat českých aukcí vyšplhal na téměř miliardu korun. První oficiální aukce výtvarného umění a starožitností se v Praze konala už v říjnu roku 1989 a víc než obchodní příležitostí byla protirežimním vzdorem.
    "Pokud se s něčím před rokem 1989 obchodovalo, obrazy byly až na posledním místě, prodávaly se šperky, hodinky, porcelán, nábytek...," říká majitel aukční síně Galerie Kodl Martin Kodl, který před 25 lety první aukci od roku 1957 v Praze uspořádal. Pomáhali mu tehdy přátelé a hlavně otec, pokračovatel rodinné tradice sběratelů umění, která sahá do 19. století. "Měli jsme víc odvahy než rozumu," říká k aukci, kterou jeho firma pořádala jako obchodní družstvo Antikva Nova Praga.
    Dražba se setkala s obrovským úspěchem. "Sešli se na ní zástupci prvorepublikové sběratelské scény, přišli v oblecích, které léta neměli na sobě, a po každém prodeji vstoje tleskali. Nebyl to potlesk za dosažený prodej, tehdy se prodávaly předměty řádově za stovky korun, byl to potlesk za to, že parta mladých lidí udělala něco, co nezapadá do kontextu socialistických pravidel," řekl Kodl, jehož aukční síň dnes objemem obratu vévodí tuzemskému aukčnímu trhu. Aukce se konala na Žofíně, pár stovek metrů od místa, kde tři týdny nato začala sametová revoluce.
    Popsán není vývoj trhu s uměním do roku 1989, ale ani v 90. letech. Základní aspekty ve studii Trh s uměním z roku 2010 popisuje Jan Skřivánek, šéfredaktor časopisu Art&Antiques. Připomíná v ní, že v socialismu byl trh s uměním částečně odsunut do ilegality. Žijící autoři museli prodávat v prodejnách Českého fondu výtvarných umění Dílo, v případě prodejů do zahraničí přes Art Centrum. Monopol na obchod se starožitnostmi měl státní podnik Antikva. Sběratelé nejčastěji nakupovali díla přímo od umělců. Obchod se starším uměním často hraničil s černým obchodem.
    Počátkem 90. letech vznikla řada nových výstavních síní, prodejních galerií a aukčních domů a předmětem trhu byla hlavně díla z restitucí. "Na prodej je řada špičkových děl starého umění i klasické moderny, ceny však zůstávají relativně nízko. V prostředí transformující se ekonomiky se nabízí řada jiných příležitostí, do čeho investovat, než utrácet statisíce za obrazy," napsal Skřivánek. Za důležitý moment označuje vstup tehdejšího majitele TV Nova Vladimíra Železného na trh v roce 1997.
    Železný začal budovat sbírku českého moderního umění a disponoval přitom nesrovnatelně vyššími prostředky než ostatní. Jeho nákupy zvedaly ceny a přitahovaly pozornost dalších investorů. Na přelomu tisíciletí se nejdražší díla dražila za několik milionů korun. V roce 1998 se kubistické Fillovo Zátiší s loutnou, džbánem a ovocem prodalo za 2,9 milionu korun, rekord drželo dva roky, než se v červnu 2000 v aukci Galerie Kodl prodaly Zlaté rybičky téhož autora za 7,3 milionu. Rekord držely šest let. Firma 1. Art Consulting přišla v roce 2000 s první aukcí na internetu.
    V letech 2003 až 2005 trh stagnoval - i kvůli vyčerpání restitucí. Oživení přišlo v roce 2006, kdy padl i zmíněný šestiletý aukční rekord, jen o 200.000 korun ho překonal obraz ruského malíře Ivana Ivanoviče Šiškina. Rekordy tehdy šly rychle po sobě, o měsíc později se prodal obraz Jindřicha Štyrského Cirkus Simonette za 8,6 milionu korun, půl roku nato obraz Josefa Čapka Koupel nohou za 9,3 milionu, když jeho vyvolávací cena byla desetkrát nižší.
    Dynamickým růstem trh procházel i v následujících letech, a to i navzdory ekonomické krizi. Údaje o objemech prodejů jsou k dispozici od roku 2003. Rekord tuzemských aukcí patří od roku 2012 obrazu Františka Kupky Tvar modré vydraženému za 55,75 milionu bez aukční přirážky. V top ten Tvar modré následují díla vydražená od 16 do 22 milionů korun.