Italským architektům vadí "invaze" zahraniční konkurence do země

ŘÍM - Italští architekti se vydali na válečnou stezku proti zahraniční konkurenci, která se prý snaží ovládnout jejich výsostné pole. Bouři nevole u nich vyvolal zejména pocit, že nejprestižnější projekty v Itálii teď dostávají cizí architekti. Došlo to tak daleko, že italští architekti protestovali až u hlavy státu, píše agentura ANSA.
Výzva, kterou podepsalo 35 předních italských architektů včetně Vittoria Gregottiho, Guida Canelly, Franka Puriniho, Aimara Isoly, Ettora Sottsasse, Cesara Stevana a Paola Portoghesiho, nabádá prezidenta i vládu, aby "podpořili rozvoj nové italské architektury" a "bránili národní tradice".
Italská architektura je "životadárný zdroj kultury, který nesmí být ani zmařen, ani ignorován", varují autoři výzvy.
Zdůrazňují, že situace je "dramatická". Dokládají to soupisem projektů na výstavbu nových objektů, které získali cizinci - jako Američan Richard Meier, Brit Norman Foster, další Američan čínského původu Ieoh Ming Pei či Japonec Arata Isozaki. Poslední kapkou oleje je podle italských architektů postoj milánské radnice, která dala zelenou rozsáhlému projektu na revitalizaci městského výstaviště.
Faktem je, že právě tento projekt je označován za jeden z nejvýznamnějších v současné Evropě, a že ho vyhrála trojice Isozaki, Daniel Libeskind pocházející z Polska a Britka iráckého původu Zaha Hadid. S tímto triem má spolupracovat jediný Ital, Pier Paolo Maggiora.
Projekt je postaven na třech výškových budovách: 170metrové "plachtě" od Libeskinda, 185metrovém "zvlněném" mrakodrapu od Hadidové a 215 metrů vysoké věži od Isozakiho. Na světě je sice zatím jen model, ale už vyvolal pobouřené reakce. Italští kritici ho odmítají zejména jako doklad globalizace architektury, kterou lze uplatnit kdekoli ve světě.
Italským architektům navíc vadí, že projekt má být poprvé představen v Argentině, a to jako symbol "nové Itálie". Odpůrci globalizačních tendencí v architektuře a implantování cizích vzorů do italského prostředí poukazují třeba i na kontroverzní minimalistickou budovu, kterou nyní realizoval Meier v historické části Říma. Jde o skleněný kvádr nad Oltářem míru, který dal v 1. století vybudovat císař Augustus na počest svých vojenských vítězství. Kritici přirovnávají novostavbu k čerpací benzínové stanici a odsuzují "losangelizaci" italské metropole.
Podobný odpor vyvolává Isozakiho koncepce nového vstupu do proslulé galérie Uffizi ve Florencii. Kritici označují tuto kreaci jako autobusovou zastávku či rám postele. Jeden rozhorlený odpůrce přísahal, že pokud dojde k realizaci projektu, který zvítězil v roce 1998 v mezinárodní soutěži, pak vstup vyhodí do vzduchu.
Další kontroverze provázejí námět španělského architekta Santiaga Calatravy na čtvrtý most přes hlavní benátskou vodní cestu Velký kanál (Canal grande). Futuristický most z kovu a skla pro pěší je podle odpůrců políčkem do tváře romantických Benátek.
Přitom italští architekti poukazují na fakt, že cizí umělci mohli "ve své vlasti realizovat velká díla celospolečenského zájmu, která je postavila do pěkného světla". To je podle Italů v kontrastu se situací v Itálii, kde nedostatek zdrojů, zaostávající městský rozvoj a "veta" ze strany byrokracie "zbavují naše architekty stejných pracovních příležitostí".
Proti tomu zaznívá ale hlas jiného italského architekta, Danta Oscara Beniniho: "Souhlasím s tím, že naše země byla v této oblasti 50 let nečinná..., ale stále platí, že zvítězí ten architekt, který předloží nejlepší projekt".
Benini patří k těm domácím architektům, kterým se podařilo v silné zahraniční konkurenci přeci jen prorazit. V Pise má být realizována jeho koncepce dvou nakloněných věží.