Ludwig Mies van der Rohe: Inaugurační adresa Armourovu institutu technologie

Celá výuka musí začít praktickou stránkou života. Skutečná výuka to však musí přesáhnout, aby zformovala osobnost. Prvním cílem by mělo být vybavení studenta znalostmi a dovednostmi pro praktický život. Druhý cíl spočívá v tom, rozvinout jeho osobnost a umožnit mu, aby své znalosti správně využil. Tato pravá výuka se netýká jen praktických cílů, nýbrž i hodnot. Naše praktické záměry nás svazují se specifickou strukturou naší epochy. Naše hodnoty jsou na druhou stranu zakořeněny v duchovní povaze člověka. Naše praktické záměry poměřují jen náš materiální pokrok. Hodnoty, které vyznáváme, odhalují úroveň naší kultury. Jakkoli se praktické záměry a hodnoty liší, jsou přesto úzce svázané.
Neboť k čemu jinému by se naše hodnoty vázaly než k našim životním záměrům? Lidská existence se zakládá na dvou sférách. Naše záměry nás ujišťují o našem materiálním životě, naše hodnoty umožňují náš život duchovní. Platí-li to o všech lidských aktivitách, v nichž je obsažena byť i ta nejnepatrnější otázka hodnoty, pak obzvláště toto platí o architektuře. Ve své nejprostší formě Architektura vyrůstá z čistě
funkčních úvah, ale může dosahovat přes všechny stupně hodnot až k nejvyšší sféře duchovní existence, až do říše čistého umění. Chceme-li uspět ve svém úsilí, musíme si v organizaci systému naší architektonické výuky tuto situaci uvědomit. Systém musíme zasadit do této reality. Všechna výuka Architektury musí tyto vztahy a vzájemné vztahy vysvětlovat. Musíme objasňovat, krok za krokem, jaké věcí jsou možné, nezbytné a významné. Má-li učení nějaký účel, pak tedy musí vštěpovat pravé porozumění a odpovědnost. Výuka nás musí vést od neodpovědného názoru k pravdivému odpovědnému úsudku. Musí nás vést od náhody a přibližnosti k racionální čistotě a intelektuálnímu řádu. Veďme proto naše studenty po cestě disciplíny od materiálů přes funkci k tvořivé práci.
Kde bychom mohli najít větší konstrukční jasnost a vyšší inteligentní řád než v dřevěných stavbách minulosti? Kde jinde bychom mohli najít takovou jednotu materiálu, konstrukce a formy? Zde je uložena moudrost celých generací... a stejně tak ve stavbách z kamene: jak přirozené cítění
vyjadřují! Jak jasné porozumění materiálu! S jakou jistotou se všechno spojuje! Jaký smysl měli jejich stavitelé pro to, jak by se kámen měl či neměl použít! Také z cihel se můžeme učit. Jak vnímavý je tento malý šikovný tvar, jak užitečný pro každý účel! Jaká logika tkví v jeho vazbě, vzorci a tkáni! Jaká bohatost je v nejjednodušším povrchu zdi! Ale jakou disciplínu tento materiál vyžaduje!
Každý materiál má své specifické rysy, kterým musíme porozumět, chceme-li ho použít.
Neméně to platí o oceli a betonu. Nesmíme zapomenout, že všechno závisí na tom, jak materiál užijeme, nejen na materiálu samotném.
Dlouhá cesta od materiálu přes funkci k tvůrčí práci má jediný cíl: vytvořit řád mimo zoufalý zmatek naší doby. Musíme mít řád, přidělující každé věci, co jí patří, podle její povahy. Měli bychom to udělat tak dokonale, že svět našich výtvorů vykvete zevnitř. Víc nechceme: víc nelze udělat. Nic nemůže vyjádřit cíl a význam naší práce lépe než hluboká slova sv. Augustina: „Krása je zář Pravdy."

Více informací >