Památková péče ve Spojených státech stojí před novým fenoménem. Tím je památková ochrana privátních rezidencí, jejichž stáří se pohybuje kolem 40-50 let a které se staly ikonami moderní architektury. Na tento problém upozornil americký magazín Architectural Record. Nedávno se v tisku objevily zprávy o ohrožení mistrovských děl od F. L. Wrighta. V současnosti se pozornost upírá na rodinné domy navržené Louisem Kahnem, Robertem Venturim a Peterem Eisenmanem. Kultovní Eisenmanův Dům VI. postavený v roce 1964 na 6-akrovém zalesněném pozemku u Cornwallu v Connecticutu nabízí jeho stavebníci, Suzanne a Dick Frankovi, za 1.350.000 dolarů prostřednictvím aukční síně Sotheby's. Paradoxně je možná pozemek lukrativnější než dekonstruktivistická ikona na něm stojící. V sousedství domu Frankových vlastní své rezidence řada celebrit. Existuje reálné riziko, že nový vlastník Eisenmanův dům, který obsahuje jen jednu ložnici, strhne a postaví si větší vilu. Eisenmanova reakce na možnou demolici jeho kultovní díla možná našince zaskočí: "Je to jejich dům, mohou s ním nakládat, jak budou chtít. Myslím, že případné zničení domu je trápí víc než mě." Další z ohrožených domů má větší štěstí, poněvadž se nachází na seznamu památek Historického výboru města Filadelfie. Jedná se o slavný Esherick House od Louise Kahna, který byl dokončen v roce 1961 ve čtvrti Chestnut Hill. Uvedení na seznamu památek chrání jeho vnější podobu, avšak nevztahuje se na interiér. Současný majitel, realitní agent Patrick Gallagher, musel snížit cenu z původně požadovaných 2.400.000 dolarů na 1.100.000. Dům se stále nepodařilo prodat ani po pěti letech, kdy jej Gallagherův otec a nevlastní matka poprvé nabídli k prodeji. Cena obdobně velkého domu v okolí se pohybuje kolem 600.000 dolarů. Gallagher věří, že se objeví kupec, který Kahnovu architekturu ocení a že uchová interiér v původní podobě. Jen o 200 metrů dál stojí dům, který navrhnul Robert Venturi pro svou matku. Současná majitelka, Agatha Hughesová, se jej rozhodla prodat. Vanna Venturi House, postavený mezi lety 1962-64, je ikonou postmoderní architektury. Majitelka domu, která je dcerou Thomase Hughese, univerzitního profesora Pensylvánské univerzity, jenž dům od Venturiho matky v roce 1973 koupil, však nehodlá prodat dům bez patřičné památkové ochrany. Rozhodla se najít organizaci, která by na stav domu v budoucnu dohlížela. Prodej připravuje tři roky a dům rekonstruuje přímo ve spolupráci s ateliérem Venturi, Scott Brown and Associates. Zásadní při rekonstrukci byla volba šedozeleného odstínu fasády domu. Hughesová dodává: "Dům má teď nejlepší barvu, jakou kdy měl."