Jan Stolín : Obytný soubor Pohřebačka v Opatovicích

Doba, kdy se u nás prodalo vše, se postavilo, je naštěstí pryč. S rostoucími příjmy začali lidé houfně opouštět panelové domy, aby se nastěhovali do náletu katalogových projektů plevelících předměstí českých měst. Kromě kousku vlastní zeleně se však kultura bydlení příliš nezlepšila. Nepříliš trvanlivá masová výstavba trpěla, bezmyšlenkovitě nasekanými dispozicemi či absencí veřejných služeb. To vše činí ze satelitní výstavby jen další noclehárnu v zeleni, kde skrze zelené ploty nepoznáte svého souseda a za společenským vyžitím musíte jinam.
Idea družstevního bydlení přitom u nás bývá přímo spojována s kolektivními domy, čímž se jí nedostává pozitivního přijetí. Fungující a osvědčené modely lze přitom najít v zemích, kde kvalita architektury není tak často zpochybňována jako u nás. S myšlenkami vyčlenění dopravy, zakomponování zeleně a podpoření společenských vztahů se po druhé světové válce zabývali v řadě západoevropských zemí, m.j. stačí zmínit švýcarský Atelier 5 nebo dánský architekt Jørn Utzon. Zatímco první ze zmiňovaných vzývali řád a pohledový beton, tak Utzon byl zastáncem venkovského vzhledu za použití osvědčených přírodních materiálů, což potvrzuje fakt, že obdobných výsledků lze dosáhnout různými prostředky.
Dvacet let po revoluci jsme se odnaučili bezhlavě kopírovat vzory, které jsme viděli během našich prázdninových zahraničních cest. Snahou o vytvoření příjemného a společensky fungujícího prostředí, které by bylo na hony vzdálené kobercovému náletu satelitní výstavby, byl poháněn také projekt obytného souboru v Opatovicích nad Labem, kam libereckých ateliér Jana Stolína navrhl sedm desítek rodinných domů. Zatímco dnes se všichni architekti při svých velkorysých projektech zaštiťují odkazy na barokní krajinu, tak Stolínův návrh čerpá z daleko komornější scenérie gotických obrazů, kde krajina slouží spíše jako abstraktní symbol a tvoří neutrální pozadí pro odehrání příběhu. Zvrásněná krajina s rozeklanými tvary byla předobrazem první varianty s nepravidelnými dispozicemi domů, které by kobercově v několika vrstvách pokrývaly řešené území. Z důvodu přílišného plýtvání se muselo upustit od artistní Hollovy vize 'Edge of the City' a více se přiblížit kompaktní obytné krajině, jak ji známe od holandských MVRDV.



V rovinaté krajině mezi Hradcem Králové (5 min.) a Pardubicemi (12 min.) leží vesnice Opatovice nad Labem, na jejímž okraji se v blízkosti rybníka nachází řešené území Pohřebačka. Areál měl být po obvodu lemován silnicí, kde by obyvatelé zaparkovali u svého domu automobily a dále se již jen přocházeli. Protáhlou parcelou měl procházet poloveřejný park s potokem, na nějž byly navěšeny objekty, které by podporovaly společenský život (kavárna, dětské hřiště,vyhlídková věž, …). Na relativně malém pozemku mělo vzniknout přes 70 domků, které přes svoji malou zastavěnou plochu disponovaly vlastní zahradou ze spoustou malých atrií. Přes velkou úspornost nabízí domy prostorovou bohatost. Z důvodu kompaktní zástavby se muselo pracovat v několika úrovních, čímž vznikala paralela k libereckým prvorepublikovým vilám, v nichž dodnes žije 5-6 rodin. Společné bydlení neznamená, že by obyvatelům bylo více vidět do soukromí. Hlavním úkolem je zabránit dalšímu vyčleňování obyvatel satelitních čtvrtí, kteří se z panelákových králíkáren přestěhovali do zelených ''zlatých klecí'. Projekt ateliéru Jana Stolína se pokusil překonat hranice uvažování většiny developerů a předložil návrh finančně dostupného bydlení v areálu podporujícího sousedské soužití.



Odrazem dnešní doby budiž to, že autor po předložení své půlroční práce nebyl klientem honorován a o rozvázání další spolupráce se dozvěděl až z emailu.