K úmrtí Matthiase Ricka

Berlín má mnoho podob a každý si tu brzy najde svůj svět. Zatímco k berlínským racionalistům si u nás cestu hledá jen úzký okruh architektů, tak berlínský raumlabor svou spontánností a lidskostí oslovuje široké laické spektrum. Díky dvouletému působení raumlabor na pražské VŠUP jsme mohli na vlastní kůži okusit architektonický aktivismus, jehož podstatu tvoří komunikace a vedení dialogu. Jejich cílem je vytvářet místa, kde se mohou lidé scházet, diskutovat a oslavovat. Jejich stavby se v první řadě starají o lidi, kteří je budou využívat, a teprve pak o estetiku postaveného. Neusilují o to, aby jejich stavby problémy ihned vyřešily, ale sloužily jako mediátor a prostředník, který se bude lidí ptát na jejich přání. Jejich instalace spojuje lidi a ideje.
V roce 2002 se k raumlabor_berlin připojil také Matthias Rick. Jejich společnými experimenty se podařilo zpřístupnit otázky urbanismu širokému okruhu laiků. Při propagování architektonických myšlenek často využíval způsoby vlastní uměleckým a divadelním sdružením. Díky těmto neobvyklým postupům se mu brzy podařilo vzbudit velký mezinárodní ohlas. Jeho experimenty přispěly k jinému pochopení architektonické disciplíny a dalšímu rozšíření hranic tohoto oboru. Matthias Rick svou energií strhával celé okolí. Uplynulou dekádu uspořádal (společně s raumlabor_berlin) po celém světě bezpočet workshopů včetně několika projektů v České republice.
Matthias Rick zemřel nečekaně během spánku v noci na 28. dubna 2012 v braniborském Stolezenhagenu, kam si přijel vyzvednou sochu pro berlínskou výstavu „Grosse Weltausstelung 2012“. Bylo mu teprve 47 let.