Giorgio Vasari - jeden z praotců dějin umění

Arezzo (Itálie) - Byl Michelangelovým současníkem a napsal jednu z jeho prvních biografií. Italský malíř, architekt a historik umění Giorgio Vasari působil na dvoře Medicejských ve Florencii a proslul jako autor velkolepě pojatých životopisů italských umělců od rané renesance až po manýrismus. Vasari, narozený před 500 lety, 30. července 1511, je díky tomu považován za jednoho z průkopníků kunsthistorie.
     Jeho dílo s názvem Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů vyšlo poprvé v roce 1550. Dá se říci, že i po staletích zůstává důležitým pramenem k poznání umělecké tvorby renesance, ale i svébytným a čtivým literárním kusem. Právě Vasariho přičiněním jsou dnes známy konkrétní informace o osobním životě takových velikánů umění jako byli Michelangelo Buonarroti, Leonardo da Vinci, Raffael Santi, Tizian, Sandro Botticelli nebo Donatello.
     Kniha byla jakýmsi prvním pokusem o systematické dějiny umění a jejich výklad. Vasari například zavedl pojem "gotika", který měl pro něj ale hanlivý význam: jakožto ctitel antické estetiky nahlížel na středověký umělecký sloh jako na cosi zvrácené, barbarské a neuspořádané. Od Vasariho pochází i termín "manýrismus", označoval jím způsob malby velkých mistrů, později ale slovo nabylo pejorativního významu a označovalo nepůvodnost a umělost.
     Při psaní "životů" autor vycházel (nikoli nekriticky) ze zápisků svých předchůdců, z průvodcovské literatury, z  kronik i z vlastních poznámek, které si pořizoval na studijních cestách. Základem umění byla podle něj kresba - malířství, sochařství a architektura jsou jako její dcery. Vasari byl jedním z prvních, kdo kresby začal sbírat. Po jeho smrti byla kolekce rozprodána a pouze florentská galerie Uffizi a pařížský Louvre se mohou pochlubit jejími většími částmi.
     Zajímavostí je, že to byl také Vasari, kdo poprvé vyslovil domněnku, že slavná da Vinciho Mona Lisa je zpodobněním Lisy Gherardiniové, třetí manželky florentského obchodníka s  hedvábím Franceska del Gioconda. "Oči mají lesk, ústa jako by nebyla z barev, ale z masa, a když se člověk dobře dívá, může na hrdle sledovat tep," vyjádřil svůj obdiv k obrazu Vasari. Za zvláštní úsměv ženy prý mohli hudebníci a šašci, kteří ji během portrétování obveselovali.
     Architektonicky byl rodák z  toskánského Arezza činný hlavně ve Florencii, kde stojí jeho hlavní dílo - palác Uffizi s jednou z největších sbírek italského a evropského malířství. Podílel se rovněž na zastřešení známého mostu Ponte Vecchio tak, aby šlechta mohla mezi svými paláci pohodlně přecházet suchou nohou. Vasari je i autorem freskové výzdoby v interiérech florentské radnice Palazzo Vecchio a fresek ve Vatikánu. Jeho stavby stojí v Pise i v Arezzu.
     Umělec zemřel 27. června 1574 ve Florencii ve věku 62 let.