Příčiny a následky košaté koruny

Z atomizovaného specialisty se pouhou změnou řádu uvažování stává civilizačně pospolitý jedinec.

 
Leucanthemum
   

Květní lůžko a plodolist - tyčinky, prašníky, nitky, blizny, čnělky, semeníky a vajíčka


Proces


Dvě Leucanthemua

Když vybírám dřevo na podlahu, sleduji kontext. Když studuji mapu, hledám kontext. Když čtu historickou literaturu, studuji kontext. Když potkám květinu, také studuji kontext. Protože chci porozumět jejímu výrazu.

Stavba, která nesedí v hmotě, času a prostoru, si nemůže činit nárok na to být architekturou. Jenom kontext nám dovoluje povyšovat stavbu na architekturu. Neexistuje nekontextuální stavba, existuje jenom stavba, která dobře nečte kontext. V jádru můžeme (a máme) kontext sledovat v hmotě, času a prostoru.

Kontext (česky souvislost) slova, výrazu, spojení či události označuje věty, odstavce či jiný úsek textu či okolnosti a podmínky, které toto slovo, výraz, spojení či událost obklopují.


Logikou rozumu můžeme tedy kontext sledovat ve třech základních osách. Civilizace dokázaly dějinným vývojem rozvinout tyto tři osy do košaté koruny současného civilizačního organismu. Studium zadání stavby, které architekt provádí na začátku každého úkolu, tak není ničím jiným, než studiem košaté koruny všech poměrů a souvislostí, které zamýšlená stavba způsobí. Stavba snad vystupuje z kontextu aspoň v jedné ose, když navrhujeme objekt do vesmírného prostoru (satelit), jinak každá naše stavba vstupuje do rozvinuté a bohaté struktury civilizačních poměrů a souvislostí, do kontextu.

V archeologii má kontext (lokalita) nálezu veliký význam. Archeologický kontext je časová událost, která je zachována v archeologickém materiálu. Jedním kontextem tak může být např. vykopaná jáma či příkop, jiným kontextem její výplň.

Výrok "fuck context" vykládá náš mediálně zjednodušený veřejný prostor chybně.
Nizozemský mistr architektonického návrhu i výzkumu Rem Koolhaas nemluvil o skutečném architektonickém konceptu, ale reagoval na otázku, jak se vyrovnat s nízkou kvalitou hromadné výstavby. Na placce holandské nížiny zválcované druhou světovou válkou utíká kontext do nekonečného horizontu země i do poválečného stavebního boomu. Nizozemci si tak většinu kontextu - generace po generaci - generují sami.  I mylně vykládané Koolhaasovo gesto lze chápat právě jako ostré upozornění na kontext, jen jazykem dnešní doby. Koolhaas nečiní podle mého názoru nic jiného, než posiluje odvahu ostatních tvůrců vyrovnávat se s tím nejdůležitějším a zároveň nejtěžším, s kontextem.

V komunikaci a lingvistice je kontextem význam sdělení (např. věty) a jeho vztah k ostatním částem sdělení (např. knihy, sociálního a kulturního prostředí, v němž se sdělení odehrává apod.). Kontext je zde tedy rámcem, v němž je na sdělení pohlíženo.

Dnes máme specialisty na všechno. Koruna civilizace je dnes nejkošatější. Technologie jsou tak složité, že zdravý selský rozum je nepojímá. Odlišnosti standardů společenských nástrojů a mechanismu se mezi vrstvami společnosti příliš dramaticky liší. Zdravý selský rozum dnes prakticky nevystupuje z překvapení nad technologickými možnostmi doby. Jenže v problescích střízlivého uvažování každému dochází, že civilizace složená z tisíců, milionů a miliard atomizovaných specialistů může spět akorát tak dalšímu zániku říše římské. Naší civilizaci mohou rychle ukončit: přírodní zdroj, lidský zdroj nebo jejich kombinace. Obrnit se proti zbytečnému konci civilizace můžeme buďto slepou vírou, anebo přijetím řádu pospolitosti. Z atomizovaného specialisty se pak pouhou změnou řádu uvažování stává civilizačně pospolitý jedinec. Specializace jedince se pak automaticky propojuje se specializacemi všech ostatních jedinců. Taková pospolitá společnost potom funguje na principu hejna, které nemá žádného vůdce, ale přesto dokáže pospolitě existovat v jedinečných fraktálových útvarech - organismech.


Může být architekt vůbec specialista? A když ano, tak specialista na co? Architekt dnešní doby je specialista právě na hmotový, prostorový a časový kontext. Na základě těchto tří elementárních kritérií vtiskuje architekt novému stavebnímu organismu vlastní funkci. Jedinec v rámci hejna se podvědomě řídí sedmi svými "vedoucími" sousedy, kteří se nacházejí ve smysly zachytitelném sousedství jedince. Díky tomuto principu dokáže hejno žít v takovém uspořádání, jakým dnešní počítače stále nestačí.
   

Nectít kontext znamená nectít vlastní civilizaci. Nectít kontext znamená nectít vlastní hejno. Čím víc jedinců nebude ctít principy civilizace, tím rychleji se blížíme k rozpadu vlastního hejna! Státem legalizovanou demolici zdravého a silného domu na Václavském náměstí v Praze bychom měli pokládat za výstražnou sirénu, která se právě rozeřvala tak, až nám to trhá uši.

V textové kritice označuje kontext vztah určité části textu k textu, v němž je tato určitá část obsažena. Jednotlivé věty tak mají vztah k okolním větám, jednotlivé odstavce k okolním odstavcům apod. Kontext pomáhá textové kritice osvětlit autorem zamýšlený význam určitého slova, spojení, věty či většího úseku textu. Kontext tak hraje významnou úlohu v hermeneutice tohoto textu. Typickým příkladem významu kontextu je zde např. bible, kde každá jednotlivá část textu je interpretována s ohledem na svůj kontext od věty, v níž je spojení obsaženo, až po celý korpus biblických spisů.

"Vůbec mi neimponují některé odrůdy ekologického alarmismu a nesdílím představu, že člověk je na zemi nějakým nevítaným parazitem. Přesto si závěrem dovolím připomenout, že demolice každého domu, jako je ten na rohu Václaváku, neznamená jen další ztrátu historické paměti, ale také další zbytečnou destrukci omezených zdrojů naší civilizace. Pohled Zdeňka Lukeše proto pokládám za výraz hlubokého konservativismu, který má kořeny někde v první polovině 20. století s jeho nenapravitelným formalismem, s jeho bizarními představami modernosti a jeho rovnicemi typu vznik nového musí se rovnat zničení starého. Naopak postoj těch, kdo se staví proti zcela zbytečnému zničení, byť jen jedné malé částice našeho kulturního dědictví a naší historicky vzniklé životní sféry, pokládám za jediný přiměřený." Pavel Kalina