Revitalizace bojiště na Bílé hoře

Památník na Bílé Hoře v Praze stojí na místě prvního střetu vojsk roku 1620, odtamtud se bitva přesouvala směrem k letohrádku Hvězda. Okolí dnešního památníku tvoří louka obklopené zástavbou rodinných domů, z nichž některé zasahují až do pláně. K vlastní mohyle vede vyšlapaná cesta. Bezprostřední okolí památníku je udržované. I dnes je z pláně vidět letohrádek Hvězda.

Součástí zadání tedy bylo upravit prostor pláně a zatraktivnit tuto lokalitu pro rekreační účely.

Řešení vychází primárně z charakteru pláně – tedy bojiště. Terénními úpravami je naznačen vzhled bojiště, kde byla použita děla ve větší míře. Krátery posetý střed pláně tvoří jednak hřiště pro děti, příp. psy a jednak dokladuje historický charakter lokality. Krátery se pohybují od 3 do 8 metrů průměru a 1,5 – 3,5 m hloubky.

Původní mohyla zůstává zachována. Díky blízkosti tramvajové zastávky je přístupová cesta od ní, co do kapacity, dominantní. Její směr ovšem nikam nevede, proto je symbolicky zakončen největším kráterem. Z kompozičního hlediska je důležitá Alej Českých exulantů, na kterou navazuje druhá navrhovaná komunikace vedoucí až k vlastní mohyle. Navazující stromořadí mizí postupně do ztracena. Obě cesty jsou zpevněny vyskládanými kameny a zachovávají tak přírodní charakter celku.

Celá pláň je dotvořena stromy, které omezují působení zástavby rodinnými domky na celou pláň a posilují přírodní působení pláně. Ve směru letohrádku Hvězda je vynechán pruh mezi stromy, který zachovává výhled.

---

Komentář poroty:
Silný koncept úpravy památného místa bitvy na Bílé hoře asociuje bojiště prohlubněmi v terénu - stopami po zásazích střel: abstraktní a výtvarně přesvědčivý monument je zároveň originální krajinnou architekturou.