muselo být sdělení Myslbeka opravdu zdrcující. Ale jak je vidět, tak i autority se mohou mýlit. Ale ten Myslbek byl opravdu nemilosrdný. Stejně jak řekl Niemayer o L.C.: byl to velký umělec, ale malý člověk.
Nevím proč očekávat ihned obratem od obzvláště "velkého" umělce nějaké obzvláště veliké lidství. Často pravda je naprostým opakem. Např. Picasso dle jeho nejbližších byl skutečný "monster" a mnozí se nechali slyšet, že z jeho díla k nim promlouvá sám ďábel.
To bych ale samozřejmě samovolně (hezkyčesky: automaticky) nepřenášel na třeba J. V. Myslbeka. Pravdou je, že Bílkova tvorba není zrovna příliš "akademická", jak jeho sochy, tak i třeba jeho pražský dům. Obojí upoutává nejvíce svojí "jinakostí" a z toho bych viděl, odkud vyplývá Myslbekovo hodnocení, který v té "jinakosti" možná viděl "neumělost".
Na příkladu třeba Josefa Lady je možno vidět, že i umělec "akademicky neúspěšný" se může státi umělcem vskutku národním. Jeho kresby mne upoutaly ještě než jsem uměl číst a psát a na rozdíl od mnoha změn v mém vkusu, názorech a chutích, jimž je přirozeně každý vystaven, na své cestě životem, stále odivuji Ladovo nadání se vepsat do lidské duše.
Mimochodem, to o LC netvrdil jenom Niemayer. LC, podobně jako právě Picasso, Ayn Rand a další, jim podobní, byli v minulém století mnoha náma (a snad i sebou samýma) bráni za polobohy, přetvářející náš svět. Jak se pak divit.
a tedy pro umělce na začátku: Svět není zlý, je jenom přísný. Josefa Ladu vnímám podobně. Přidal bych, že rozuměl dětské duši. Zajímavé je porovnání jeho umění se vepsat s pro mně chladnějším Trnkou.
Na Bílkovi je zajímavé, že jako secesní sochař si postavil moderní dům, s kompaktním tvarem, plochou střechou, režnou fasádou, žádnou planoucí secesi nebo rozeklaný kubismus. Taky se už psal rok 1911. Že LC a Picasso jsou hlavní obrazoborci a propagátoři jinakosti je fakt, tak nějak si to vytlučené 20. století bez nich ani nelze představit. K tomu Ladovi a Trnkovi, já teď znovu objevil Pejska a kočičku od Čapka.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Nevím proč očekávat ihned obratem od obzvláště "velkého" umělce nějaké obzvláště veliké lidství. Často pravda je naprostým opakem. Např. Picasso dle jeho nejbližších byl skutečný "monster" a mnozí se nechali slyšet, že z jeho díla k nim promlouvá sám ďábel.
To bych ale samozřejmě samovolně (hezkyčesky: automaticky) nepřenášel na třeba J. V. Myslbeka. Pravdou je, že Bílkova tvorba není zrovna příliš "akademická", jak jeho sochy, tak i třeba jeho pražský dům. Obojí upoutává nejvíce svojí "jinakostí" a z toho bych viděl, odkud vyplývá Myslbekovo hodnocení, který v té "jinakosti" možná viděl "neumělost".
Na příkladu třeba Josefa Lady je možno vidět, že i umělec "akademicky neúspěšný" se může státi umělcem vskutku národním. Jeho kresby mne upoutaly ještě než jsem uměl číst a psát a na rozdíl od mnoha změn v mém vkusu, názorech a chutích, jimž je přirozeně každý vystaven, na své cestě životem, stále odivuji Ladovo nadání se vepsat do lidské duše.
Mimochodem, to o LC netvrdil jenom Niemayer. LC, podobně jako právě Picasso, Ayn Rand a další, jim podobní, byli v minulém století mnoha náma (a snad i sebou samýma) bráni za polobohy, přetvářející náš svět. Jak se pak divit.