Punk v české architektuře - repríza výstavy v libereckých Lázních

Source
Galerie Jaroslava Fragnera
Publisher
Tisková zpráva
23.06.2016 16:50
Petr Stolín
Fránek Architects
H3T Architekti

Repríza výstavy Punk v české architektuře se koná v Oblastní Galerii Liberec od 16. června do 28. srpna 2016.

Punk bývá spojovám především s hudbou a životním stylem a bývá definován mnoha adjektivy a vlastnostmi pro něž je společným bodem provokace. Výstava představuje práce českých architektů, které provokují své okolí. Jsou tedy punkové?
Punk má v sobě paradox spojení tvořivé a ničivé síly a toho jsme se rozhodli pro výstavu také využít. Doslova totiž punk v architektuře existovat nemůže, protože je to přístup především destruktivní a antisystémový. Potvrzují to také odpovědi oslovených osobností. Je to červená nit tu více tu méně pronikající na povrch vyslovených úvah. Naproti tomu v pozadí výstavy je patrná jasná snaha zůstat u architektury, tedy u toho, co slavný historik architektury Nikolaus Pevsner pojmenoval obrazně hned na úvod své významné knihy o dějinách evropské architektury: „Přístřešek pro kola je stavba; katedrála v Lincolnu je architektonickým dílem.“
Punk v architektuře jsme uchopili velmi volně, nesnažíme se o uměleckohistorickou definici tohoto pojmu. Nesnažíme se v žádném ohledu o změnu zavedené narace dějin architektury. V podstatě jsme termín „punk“ změkčili a vyrobili z něj jakési brýle, kterými se díváme na současnou architekturu i historické stavby. Díky tomuto punkovému pohledu se před námi propojili architekti z různých období, jejichž postoj je ve srovnání s převládající architektonickou tvorbou ironický, antinormativní, utopický – vždy ale výrazný a v mnoha ohledech dodnes inspirativní.
Návod, jak se vypořádat s nesourodou ahistorickou směsicí je prostý: jde o projekci obsahu metafory architektonického žargonu „udělal to punkově“ do historie. Jsme si velmi dobře vědomi, že ani jeden z uvedených autorů by se za punkera neoznačil a že vytvářet taková umělá uskupení není zrovna metodologicky korektní. Je to však velmi dobrý způsob, jak podtrhnout smysl výstavy a přivést do diskuze vynikající architekty skrze jejich díla bez ohledu na dobu, kdy aktivně tvořili.
„Udělal to punkově“ proto můžeme bez váhání použít jak na Michelangelovy atektonické sloupy v předsálí knihovny sv. Vavřince (Biblioteca Medicea Laurenziana) ve Florencii, tak na Borrominim rozhýbaný prostor v kostele San Carlo alle Quattro Fontane v Římě či odvážné přiznání litiny v prostoru čítárny Bibliotheque Nationale od Henriho Labrousta v Paříži. Z minulého století je příkladů ještě více a pro potvrzení otevřenosti zvoleného přístupu jsme neváhali zařadit i díla umělců vyzývavě pracujících s architekturou či jejími elementy. A z druhé strany mince umělecké akce architektů jako hořící křídlo Coop Himmelb(l)au. Jádrem výstavy je výběr několika takových „jinakých“ architektů na současné české architektonické scéně. Ovšem nesnažíme se o post-manifest, vybraná jména netvoří uzavřenou skupinu. Je proto i nakonec jedno, zda výsledné dílo „punkově“ vypadá, nebo zda bylo „punkově“ uděláno. Zda je provokativní vzhledem nebo myšlenkovým obsahem či obojím současně.
Nedílnou součástí je fakt, že výběr architektů si nečiní nejmenší ambice být dokončeným – opak je pravdou. Předkládáme bohaté a lákavé menu pro vlastní rozvahu – prosíme návštěvníka o doplňování či vyškrtávání dle ctěné libosti.
Filip Šenk, kurátor výstavy
0 comments
add comment

Related articles