Sídliště Biberhaufenweg

Sídliště Biberhaufenweg představovalo na počátku 80. let minulého století odklon od tradiční vídeňské sociální výstavby. Nejednalo se o rozsáhlý soubor, kam by se mohly nastěhovat desítky rodin rodin, ale naopak nabízelo prostorovou velkorysost komorního rodinného bydlení na předměstí. Na bytovém komplexu ve 22. okrsku se podílela čtveřice vídeňských ateliérů. Ztvárnění centrálního náměstí má na svědomí Heinz Tesar, boční uličky Otto Häuselmayer, bytové domy v popředí Wafler Architekten a zkosené řadové domy v zadní části Carl Pruscha. Cílem věhlasných architektonických jmen bylo pozvednou průměrnou výstavbu na periferii. Projektu předcházela důkladná příprava spojená s organizováním pracovních seminářů a analýz městského plánování. Výsledkem je co nejpestřejší spektrum obytné typologie a také jeden z prvních příkladů “malé architektury“ vyřešené do detailu.