Budovy škol v původní drobné zástavbě obcí tvoří často dominanty v území. Je tomu tak i ve starých Ďáblicích. Škola dominuje výškou a velikostí hmoty na nejvyšším místě návsi. S razantním rozvojem obcí se zvětšují školní zařízení nebo se improvizuje. S improvizací měli ďábličtí v 70. a 80. letech bohaté zkušenosti, školy se stavěly spíše na sídlištích. Až v roce 1999 se zrealizoval projekt rozšíření školy se zastropeným dvorem v koncepci oddělených stupňů v památkové zóně historického jádra obce.
Poměrně záhy však nová kapacita opět nevyhovovala. Nový požadavek 4 kmenových učeben byl v průběhu projektování navýšen o rekonstrukci školy s vytvořením 2 nových učeben.
Dostavba školy s novým hlavním vstupem a nástřešní letní učebnou vně uzavírá a uvnitř propojuje původní školní blok. Umístěním objektu v tradičním principu, kdy budovy úspěšně oddělují soukromý prostor od veřejného, vzniká veřejný rynek využívaný pro školní akce.
Vnitřní provozní propojení výrazně zvyšuje komfort užívání. Nová dostavba a rozšíření školy z roku 1999 vytváří drobným architektonickým pojetím a vnitřním vybavením jeden architektonický celek. Druhým celkem v bloku budov je původní majestátní budova staré školy. Prosvětlení, zpřehlednění a vložení nových oddychových koutů v přistavovaných částech doplňuje velkorysost a krásu obnovených prostorů staré budovy a spoluvytváří přátelské prostředí. Dvorana v přízemí s jídelnou a malým atriem jako "vzpomínkou na původní dvůr" je centrálním prostorem školy, kde se můžou všichni sejít.