Městské divadlo v Zafra

Nuevo Teatro Municipal de Zafra

Městské divadlo v Zafra
Spolupráce:Arancha Montero, Jesús Isla, Joaquín Longhi, Carlos Brage, Lucía Fernández
Adresa: Calle de Fernando Moreno Marquez, Zafra, Španělsko
Realizace:11.2009
Užitná plocha:2808 m2
Zastavěná plocha:2673 m2




Veřejný prostor vyžaduje neustálý rozvoj: návrh předpokládá, že přednostní historické a krajinné hodnoty jsou slučitelné s dalšími, kde převládají rekreační nebo ekologické aspekty. Nové divadlo ve městě Zafra na jihozápadě Španělska se snaží skloubit každodenní události a řeší přechod mezi pamětihodným městem a rozestavěnou 'periferií' za pomocí pěšího spojení. Nové uspořádání vytváří mírně svažité cesty umožňující dostupnost návštěvníkům a zamezující vjezdu vozidel. Venkovní prostory a terasovité zahrady pokrývá kamenná dlažba z portugalských kostek. Nepravidelný půdorys vymezují historické stavby (s klenutými sklepy a břidlicovými zdmi), které byly opraveny a zachovány pro budoucí rozšíření kulturních aktivit. Tvar pozemku měl přitom podstatný vliv na způsob 'rozesetí' funkčního programu po areálu a vytvoření nového 'obalu' stavby s měřítkem více odpovídajícímu původním objektům, absorbujícím neuspořádanou geometrii místa a nabídnutí reprezentativního výrazu stavby. Hlavní objem (obsahující hlediště, jeviště, hlavní vstupní sál a zkušebny) rozehrává amplituda rozlámané střechy. Návrh splňuje veškeré technické požadavky a variabilitu potřebnou pro podobná zařízení v malém městě (film, divadlo, koncertní sál,...). Objekt se však kromě pouhého funkčního naplnění či rozjímavého zapůsobení snaží také probudit tradiční roli diváků vnímaných jako pasivní složka divadla a do určité míry přizvat návštěvníky a kolemjdoucí ke spoluúčasti, aby se zapojili, aniž by dokonce museli usednout na místo v hledišti. Tomuto úkolu má napomoci řada “architektonických nástrojů”. Například jeviště (svým umístěním nabízí přímé naložení a vyložení z dodávky) se může doslova otevřít městu a občanům, zatímco sedadla v hledišti jsou rozložená do pixelů, jejichž poskládáním vzniká obraz stále hledícího místa obklopeného přírodně zbarvenými stěnami.
Od divadla se očekává, aby bylo dobře fungujícím místem navrženým tak, aby podněcovalo určitý druh snění. Proto musí obsahovat tradiční omezení zmírňující účinek denního světla ve prospěch důmyslně kontrolovaného umělého osvětlení, které však jen málokdy upoutá svými typologickými nebo programovými parametry. U divadla v Zafra je osvětlení zapojeno do celkového konceptu, nabývá aktivní úlohu a posiluje hravou povahu stavebního programu, vytváří další grafickou vrstvu, navádí návštěvníky rozdrobeným územím a pomáhá vytvářet klidnou a evokující atmosféru, je partnerem připravujícím na nadcházející divadelní hru. Obdobný způsob recyklace se odráží i v dalších částech stavby (dveře od ledničky jsou použitá jako okna, recyklován starý nábytek,...), kde byly satelitní antény natřeny reflexní barvou a přeměněny ve výkonný a přitom levný druh svítidel vytvářející ve foyer oblaka.

0 komentářů
přidat komentář