ARCHITEKTURA
Z pohledu architekta je původní zástavba letiště ryze účelová, kdy hlavní vertikální dominantu tvoří věž řízení letového provozu. Z pohledu dopravní obslužnosti se letiště nalézá v takřka ideálním trojúhelníku dálničních křižovatek (směry Praha, Ostrava, Vídeň, Bratislava) s napojením na železnici a skýtá tak ideální předpoklady pro fungování a růst významného dopravního uzlu.
Symbol nového terminálu se stává novým identifikačním bodem města a regionu. V případě toho brněnského se jedná o objekt, který určí nové směřování letiště jako přístavu. V souladu s celkovou koncepcí bylo rozhodnuto o dislokaci nové odbavovací budovy v přímé návaznosti na původní terminál, který bude nadále využíván pro odbavení cestujících na příletu, čímž bude původní kapacita znásobena. Pro vlastní design hrálo důležitou roli více faktorů.
Na počátku 19. století se území kolem nedaleké obce stává dějištěm známé Bitvy tří císařů. Symbolicky tak byl navržen kámen jako monumentální forma. Kámen opracovaný, oblý vlivem proudění. S identickou vnější strukturou a vazbou. Dále byl v kontrastu pro brněnskou architekturu typického období funkcionalismu navržen ANTIBOX jako forma revoltující, výrazově kontrastní. Důležitým impulsem se stává fascinace dopravními prostředky, rychlostí a aerodynamikou tvarů.
Dům je snad také stylizovaným plovoucím žralokem s žábry konoidových světlíků, je pokryt hadí kůží ze stovek segmentů včelí plástve a polyká při vstupu do obřích útrob s ocelovým skeletem a vnější membránou tisíce lidských kilometrů.
Pro cestující procházející novým odletovým terminálem je hala přestupní stanicí. Je bránou, do které se vstoupí po zemi a z níž se odlétne na křídlech. Je symbolickou bránou z města. Je vítězným obloukem spojení národů v sousedství přilehlého slavkovského bojiště. Jako most přes hranice se klene mohutnou obloukovou konstrukcí, pod níž proudí nekonečná řeka cestujících do nejrůznějších destinací celého světa.
FORMA
Při formování designu objektu byl za základ zvolen zcela jednoduchý elementární tvar kvádru, který respektuje prostorové potřeby stavebního programu a je proporčně vyvážen ke stávajícímu objektu odbavení. Stejně jako kámen ve vodě byl tento hranatý pratvar dále opracováván, modelován, avšak s respektováním hlavního systému. Pečlivé aerodynamické tvarování a kónické zkosení dalo základ budoucímu charakteru díla. Počáteční štěrbina budoucího vstupu poodkrývající opláštění byla tak dlouho zvětšována, až vytvořila onen vítězný oblouk, vstupní bránu do objektu. Prolomením střechy mocnými žábry zborcených ploch bylo dále zabezpečeno životodárné světlo jako kyslík pro fungování vnitřních procesů. Mohutně vyklenutý přístřešek dvojitě zakřiveného oblouku se stává ochranným štítem před povětrností, který svým nízkým vzepětím vyostří drama při vstupu. Protikladem jsou na protilehlé straně prohnuté luky stínících lamel, které identifikují objekt z jižní odbavovací plochy formou obřího "chladiče" a dotvářejí zakřivené linie vnějších křivek.
OCELOVÁ KONSTRUKCE
Zvláštní kapitolou při navrhování aerodynamické haly byla ocelová konstrukce, jejíž pravidelný rytmus s asymetrickým polem podstatným způsobem determinuje charakter objektu, soulad konstrukčního řešení vnitřního prostoru s opláštěním a vnějším designem. V procesu tvorby byla zvažována různá řešení, zásadní volbou bylo rozhodnutí mezi konstrukcí ocelového příhradového rámu s proměnnou výškou a realizovanou konstrukcí obloukovou se střechou shedovou. Ta disponuje logickým statickým schématem struktivní ocelové klenby, která svým opakujícím se pilovým uspořádáním vnese do hlavních prostor interiéru rovnoměrné denní osvětlení.
Hlavní nosný systém tvoří prostorová konstrukce z ocelových válcovaných profilů. Základními prvky je 6 oblouků v příčném směru, zalomené vaznice v podélném směru, rámové věže na obou koncích haly, podélné ztužení a stabilizace. Odbavovací hala je půdorysných rozměrů 81 x 44,5m, výška obruby střechy +10,75m, hlavních oblouků +12,20m. Tuhost konstrukce v příčném směru je tvořena hlavními nosnými oblouky vetknutými do základových patek pomocí předem zabetonovaných šroubů. Rozpětí oblouků činí 38,8m, vzepětí 12,85m, poloměr 21m. Nosný profil oblouku je navržen z ocelové silnostěnné trubky TR 530x20. Ve čtvrtinách rozpětí jsou oblouky stabilizovány podélnými příhradovými nosníky obíhající střechu haly dokola. V podélném směru je tuhost haly zajištěna dvoupatrovými ztužujícími věžemi v obou čelech objektu.
Objemu tělesa byl záměrně přizpůsoben i detail konstrukčních prvků. Tvarově čistá vnější forma je podpořena funkčním jednoduchým hmotným detailem svařované konstrukce dimenzované metodou konečných prvků tak, aby přílišným dalším členěním nesnižovala čitelnost hlavního systému. Ten je charakteristický osovými průhledy a proměnnou perspektivou.
GEOMETRIE A MODUL
Hlavní roli při formování architektury objektu hraje přísná geometrie, která v tomto případě minimalizuje nahodilost. Přesto se logikou věci reagující na pohyb slunce, vnáší do systému asymetrie, která je prolnuta celým konceptem objektu. V exteriéru vnímáme ze severní i jižní strany východní přízemní křídlo spojovacího krčku s pasáží a jakoby tažený ponton původní budovy, který do jednoduchého díla vnáší ducha komplexu. Z letecké ptačí perspektivy se proti větru vzpínají na severozápad otevřená žábra světlíků, kterými prostupuje světelný tok zprostředkovávající kontakt vnějšího světla s vnitřním prouděním organismu. Ta jsou nesena pravidelnými ocelovými oblouky. Jejich asymetrické pospojování vytváří z interiéru vnímanou plastickou zborcenou hladkou plochu členěnou plnostěnnými vazníky. Pravidelné členění dává rytmus konstrukčnímu systému a vytváří dynamicky tvarovaný prostor pomyslných vln stropní hladiny. Devítimetrový modul hlavních oblouků je střídán modulem šestimetrovým vnitřní vestavěné galerie spojující postranní východní a západní věže s administrativou. Tato galerie o modul posunutá směrem jižním vnáší do nitra nejistotu nepřehlédnutelného, bariéru neproniknutelného a tajuplného skrývající v sobě složitý systém nezbytných bezpečnostních a pasových kontrol. Nezabrání však vnímání kontinuity jednolodního prostoru protnutého vetknutými oblouky a doplněného dvěmi pomyslnými bočními loďmi nad úrovní těchto.
STŘEŠNÍ PLÁŠŤ, MATERIÁL A BARVY
Podstatou vnějšího designu je monolit aerodynamického pláště. Za tímto účelem byla s ohledem na tvar vyvinuta speciální šestiúhelníková titanzinková šablona o proměnné šířce a konstantní výšce 550mm, vytvářející kompaktní střešní a zároveň fasádní krytinu. Podařilo se tímto způsobem podpořit myšlenku atypického oblého tvaru a popřít tradiční členění objektu na fasádu a střechu. Fasáda a střecha se tu prolínají a vytváří jednolitou strukturu napínané "hadí" kůže. Barevné a materiálové řešení je založeno na použití TiZn pláště v přírodním provedení. Toto zaručí přirozenou pro materiál typickou barevnost v průběhu životnosti, která bude akcentována patinou povrchově reagujícího materiálu. Členění obvodového pláště na malé kazety zajistí optické slynutí plochy i v případě nerovnoměrné barevnosti jednotlivých šablon v rámci celku.
Vnitřní prostor jednoznačně definuje tvar nosné konstrukce a členění oblých ploch podhledů. Zvolené barevné řešení tónované do jemné světlé šedomodré barvy s důrazem na ocelové prvky (tmavější barevný odstín) akcentují ocelový chladný charakter prostoru. Ostatní barevnost a pestrost do prostoru vnese až zařízení mobiliářem a nezbytná reklama, která je součástí navrženého prostoru.
TECHNICKÁ DATA
Rozpětí hlavního oblouku: 38,80m
Vzepětí hlavního oblouku: 12,85m
Základní rozměr haly: 44,5 x 81m
Maximální délka objektu: 112m
Maximální výška objektu: 13,3m
Kapacita odbavených cestujících na odletu: 1.000 cestujících / hod.
HISTORIE LETIŠTĚ BRNO-TUŘANY V DATECH
1946 - přijato rozhodnutí o stavbě nového letiště v Brně v lokalitě Tuřany
1954 - uvedeno do provozu jako státní letiště s vojenským provozem
1958 - oficiální zahájení civilního provozu na vzletové a přistávací dráze (VPD) délky 2000 m
1965 - 1970 - dosahovány největší výkony v pravidelné vnitrostátní dopravě (vzhledem k neexistenci kvalitní a rychlé pozemní dopravy zajišťovaly Československé aerolinie spojení do Košic, Sliače, Bratislavy, Ostravy, Holešova, Prahy, Karlových Varů)
1967 - vybudována nová odbavovací hala, instalován systém přesných přibližovacích majáků ILS
1978 - VPD prodloužena na 2650 m
1986 - rozšířena odbavovací budova
1982 - 1992 - letiště ve správě Ministerstva obrany
1989 - 1992 - rekonstrukce VPD a energetiky
1991 - ukončení vojenského provozu
1992 - Česká správa letišť přebírá letiště od Ministerstva obrany, v srpnu je obdrženo povolení k provozu veřejné mezinárodní dopravy, letiště zahajuje civilní provoz po několika letech útlumu
1995 - poprvé od sedmdesátých let byla překročena hranice 100 tisíc odbavených cestujících za rok
1996 - provedena částečná rekonstrukce odbavovací budovy, dokončena výstavba hasičské stanice
1997 - realizována stavba oplocení jižní části a rekonstrukce prostoru před odbavovací halou a rekonstrukce administrativního objektu
1997 - v květnu se konal první Letecký den v novodobé historii letiště, v roce 2002 se uskutečnil 6. ročník leteckého dne Velitele vzdušných sil AČR
1997 - v historii letiště první přistání velkokapacitního letounu Boeing 747
1999 - byl instalován nový ovládací systém světelného zabezpečovacího zařízení VPD
2000 - po roční přestávce byl znovu zahájen provoz pravidelné dopravy, společný projekt města Brna, BVV a ČSA na lince Praha-Brno. Provoz byl ukončen k 30.3.2001
2002 - od 1.7.2002 zahájila provozování letiště společnost LETIŠTĚ BRNO a.s., která byla založena za účelem provozování a rozvoje letiště Brno-Tuřany, majetek letiště zůstává v majetku státu
2004 - od 1.7.2004 přechází letiště do vlastnictví Jihomoravského kraje, LETIŠTĚ BRNO a.s. je nadále provozovatelem
2005 - 24. březen - zahájení pravidelné linky do Londýna - Ryanair
- 19. září poklepání základního kamene stavby nového terminálu Odlet
- 7. listopad - zahájení pravidelné linky do Mnichova - Cirrus Airlines
- 12. prosinec- zahájení pravidelné linky do Prahy - ČSA
2006 - 18. září - otevření nového terminálu Odlet