Kaple Panny Marie Královny

Obec Jestřebí vzdálená tři kilometry od Brtnice, rodného města architekta Josefa Hoffmanna, byla do roku 1997 vesnicí bez vyhrazeného středu, který tradičně symbolizuje kostel. V roce 1993 sice biskupství vyhlásilo na projekt římskokatolické kaple soutěž, ale pro nedostatečné ujasnění místa stavby byla realizace odložena. Vypracování nového projektu obec později zadala vítězi soutěže, brněnskému architektovi Ladislavu Kubovi, v jehož urbanistické studii z roku 1995 se objevil návrh dostavět prodejnu na zadní straně návsi, a tím vytvořit blok uzavírající západní část. Stavební parcela pro kapli byla v projektu posunuta na východní okraj, k hlavní silnici. Nevýrazná přízemní zástavba okolních rodinných domů si vyžádala pojmout koncept kaple jednoduše a neokázale. Východiskem se stalo použití materiálů v minulosti typických pro okolí - bíle omítaných cihel a dřeva. Kaple stojí na podélně orientované gotizující dispozici, která vychází ze symboliky mandorly a vyjadřuje tak zasvěcení prostoru Panně Marii - Královně. Svou vnější uzavřenou formou objekt vzbuzuje jistotu a bezpečí. Hmotné 600 mm široké stěny s bílou vápennou omítkou se směrem na východ sbíhají do ostrého břitu evokujícího příď lodi, jaký se v dekorativně jemnější podobě opakuje i v průčelí. Objekt zakrývá prohnutá sedlová střecha z dřevěného šindele.
Jednotný vnitřní prostor kaple je dimenzován asi pro třicet osob. Autor oddělil kněžiště od místa určeného věřícím pouze nízkým stupněm a osvětlil je jediným oknem vyříznutým diagonálně z hmoty stěny. Za nejvýraznější prvek interiéru lze považovat odhalený dřevěný krov. Motiv krovu prochází evropskou novodobou sakrální architekturou od beuronského stylu přes modernu (J. Plečnik), expresionismus (Kropholler), funkcionalismus (R. Schwarz) a jeho tradicionalistické proudy (C. Holzmeister) až ke kultivované švýcarské architektuře druhé poloviny 20. století (H. Baur). U kaple v Jestřebí byl vytvořen konkávně prohnutými krokvemi, kotvenými do železobetonového věnce. Purizující jednoduchost interiéru autor zdůraznil kamenným stolem Páně, dřevěnými lavicemi, výklenkem s kamennou hlavicí pro plastiku Madony a nádobou na svěcenou vodu z téhož materiálu. Typologicky shodné prvky se objevují i v exteriéru: masivní dřevěné vstupní dveře s výraznou vysoustruženou klikou, detail zvonu vystupující ze štítu. Pokora stavby, podtržená tvarovou čistotou, připomíná středověké vesnické kostelíky nebo barokní kapličky. Gotická i barokní tradice je v okolí velmi silná (Jihlava, Brtnice, Třebíč, Žďár nad Sázavou). Takto realizovaný objekt, manifestující návrat k tradičním hodnotám, může být jedním ze způsobů, jak se zhostit projektování sakrální stavby drobnějšího charakteru bez nadbytečné okázalosti a hry se symboly. Kaple v Jestřebí jasnými čitelnými znaky vyjadřuje služebnou funkci danou stavebním typem, kterému odpovídá nejen obrácení do sebe, ale také srozumitelná komunikace s okolím. Paradoxem u této stavby zůstává osazení některých drobných detailů (v rozporu s projektem), například zlatého kování, kontrastujícího s pravdivostí surových materiálů. Problematickou stránkou, především katolických sakrálních objektů, je rovněž výběr a rozmístění kultovních předmětů (v Jestřebí až na současnou lidovou řezbu Madony dosud nebyly doplněny), do něhož dnes již architekt nemá možnost zasahovat, což bývá na škodu celkovému vyznění stavby. Nelze se vracet ke "gesamtkunstwerkům", ale jakási kolektivní souhra by zde měla existovat (viz sakrální stavby Josefa Gočára či Jaroslava Čermáka).

Autorská zpráva:
Stavba je navržena jako druhá verze téhož úkolu - na základě rozboru stávajícího roztříštěného prostoru návsi, který byl zničen nevhodnou novostavbou prodejny, a dostupné historické fotodokumentace byla zpracována urbanistická studie, která hmotově definovala dostavbu prodejny jako kompaktní horizontální těleso uzavírající západní frontu návsi v půdorysné stopě bývalé školy. Současně bylo vytipováno definitivní místo stavby kaple na východní straně, kde její průčelí tvoří vertikální protipól.
Východiskem návrhu je poznání faktu, že uprostřed typické současné moravské vesnice - tj. vesnice devastované a těžce poznamenané amatérskými přestavbami - nelze pracovat s abstraktním moderním tvarem, který by stávající chaos prohloubil. Paradoxně pak nová stavba, obklopená chalupami s „břizolitovou" fasádou, musí zachránit situaci a vnést do prostředí esenci tradice nejen použitím klasického materiálu, ale i tvaru, a zejména prvku střechy.
Snahou bylo dosáhnout srozumitelné elementární a současně specifické architektonické formy. Triviální schéma tradiční kaple je v půdorysu pozměněno zakončením presbytáře do břitu. Konstrukce krovu, čitelná v interiéru, je tvořena prohnutými krokvemi z lepených vazníků, které vynášejí dřevěnou šindelovou střechu. Tyto tvarové změny, které vycházejí z jasné geometrie a oscilace na hraně mezi tradicí a novotvarem, dodávají stavbě vlastní charakteristický výraz. Detaily jako zásek okna v boční stěně, hřebínek v omítce v ose štítu, robustní dveře, klika, konzola závěsu zvonu ve štítu (dosud není nainstalován) - podtrhují symbolický význam malé, ale v daném místě dominantní stavby.
Výstavba probíhala svépomocí, což vedlo k mnoha kompromisům zejména v kvalitě provedení, vnitřní výzdobě apod., přesto se základní koncept návrhu podařilo udržet a zrealizovat.