Dva rodinné domy

Vila Merz, Vila Vyhlídka

Dva rodinné domy
Oba domy jsem navštívil již před dvěma lety ve stádiu rozestavěnosti v hrubé stavbě a nejen mě tehdy zajímaly okolnosti, za nichž došlo k tomu, že v městě s tolika kvalitními architekty, tradicí školky a SIALu, hned dva rodinné domy navrhli architekti ze vzdáleného Brna. Potvrdilo se, že šlo o náhodu, v tomto případě mimořádně šťastnou. Liberečtí stavebníci, z nichž jeden pochází z jižní Moravy, zavítali do brněnské části Řečkovice a zde jim padl do oka právě dokončený rodinný dům. Od majitele zjistili autory, ihned je telefonicky kontaktovali a i přes nevelké nadšení architektů, je ještě ten den navštívili. Aleš Burian tehdy prohlásil, že rodinné domy příliš neprojektují, neboť to je vůbec největší dřina za nejmenší peníze a tudíž, když už takovou zakázku přijmou, tak si také vybírají s kým do tak riskantního podniku, jako je ta vůbec nejintimnější věc ve vztahu architekt - klient, půjdou. Leč stalo se a nemalou měrou k tomu přispěly originální a osobité požadavky investorů a rovněž i lokality, na nichž se mělo stavět. Stavebníci byli totiž zděšeni tím, co převážně viděli na zdejších staveništích, slušně řečeno - nepořádek. Ten rozhodně na svých stavbách nechtěli. Na jedné služební cestě je zaujalo příkladně uklizené staveniště v Rakousku natolik, že firmu dle billboardu kontaktovali. Vyšlo najevo, že dotyční jsou ochotni stavbu provést, leč dodávají pouze dřevěné domy. Architekti se následně na místě seznámili s poměrně, u nás, netradiční technologií, omezeními, ale i možnostmi, jenž tento systém nabízí a v souvislosti s tím angažovali i místního experta na ekonomicky i ekologicky šetrný provoz domů. Už jen tyto okolnosti potvrzují, že nejde o běžné stavebníky a běžné stavby, navíc každý z nich ukrývá jisté jedinečnosti. Ateliér B&K tak plně obstál i v drsnějším klimatu libereckém. Klienti spokojeni. Jen mohou čekat na návštěvy těch, kteří se budou pídit po architektech jejich příbytků.
Ačkoliv se oba domy nacházejí v atraktivní lokalitě Liberce, na severním okraji města, konfigurace terénu je zcela odlišná, nicméně jedna nepovzbudivá okolnost je pro oba pozemky společná. V bezprostředním okolí na sousedních parcelách se nacházejí nové objekty pokleslého tvarosloví, nevábného, občas až bizarního vzhledu s valbovými a sedlovými střechami, z neznámých důvodů pokryty hnědými betonovými, či keramickými taškami. Jedním z hlavních úkolů pro autory tak bylo, tuto skutečnost pokud možno eliminovat.
Menší dům "Na kopci" na mírném severním svahu vychází ze signifikantních poznávacích znaků ateliéru. Jasné hmotové hranolové figury, ale v tomto případě právě atypicky narušené zešikmením severního obytného křídla, což je u rodinných domů v Řečkovicích, na Preslově, Krondlově i Na vyhlídce nevídané řešení. S porušením tvrdé ortogonálnosti jsme se zatím mohli setkat u Geodisu v Brně a školy v Litomyšli. Tak jako v předešlých případech i zde má svou logiku a je jasně hmotově vyjádřeno. Více jak 120? rozevření rozšiřuje soukromou zónu pozemku a i uvnitř domu nabízí překvapivé plynutí prostoru pro příchozího, zvýrazněné ještě snížením podlahy obývacího pokoje, což je naopak motiv 100% uplatněný na všech dosavadních realizacích rodinných domů ateliéru. Dispozice je přehledná, prostory jsou proporčně přiměřené, což nebývá u některých ambiciózních vil, působících spíše jako muzea moderního umění, vůbec obvyklé. Všechny obytné místnosti (kromě jedné) jsou orientovány do soukromé části a ze všech je výstup na terén, nebo terasu. Další ze společných znaků obou domů - život na terasách, posuvné dveře a absence jakéhokoliv vodorovného příčníku v otvorech. Do ulice a k sousedům převládají stěny s jednotlivými okny, do zahrady plochy skel. Dům umožňuje variabilní a bezkolizní užívání a může fungovat jako dva nezávislé byty. Tektoniku podtrhuje i zvolené řešení fasád. Přízemní sokl tvoří keramický obklad k jehož barevnosti i textuře lze mít výhrady, patro pak vodorovný modřínový obklad se spárou, (© Burian & Křivinka), která přispívá k razantnější podpoře horizontality objektu. Té je dosaženo především integrací bloku garáže do soklu přízemí včetně zachování horní hrany teras nad nimi. Přitom vertikály členění oken a dveří, sloupů "zápraží" i pergoly, včetně komínů vytvářejí potřebnou eurytmii. Marně se hledá výtka k pojetí domu, od precizního osazení do terénu, přes jasné tvarové a hmotové pojetí a přesvědčivou dispozici. Klasický kvalitní neofunkcionalismus v lehce romantickém neomoderním pojetí plně uspokojuje potřeby měšťana. Ta trocha romantismu z jižní Moravy - toť valenou klenbou vinný sklípek sklenutý, v libereckém kopci ukrytý. Jakoby to snad ani jinak nešlo, tak samozřejmě dům působí. Ale stačí se rozhlédnout po okolí a vidíme, že šlo…
Druhý dům Na vyhlídce - úbočí jihozápadního svahu Jizerských hor s výhledem přes panoráma města na vždy fascinující Ještěd s vysílačem. Poloha jak v Brně u Tugendhatu, jen této parcele pár set metrů chybí, především dolů po svahu. Šarmantní a razantní paní investorka zadala rébus : jeden dům, dva byty, tři vstupy, pokoje s výstupem na terén, či na terasu, výhledem na Ještěd, vše propojit tak, že časem lze rozpojit. A pánové to zvládli a navíc ještě v téměř čisté symetrii. Zde podotýkám, že opět pozoruhodné novinky v práci ateliéru. Z potenciálu po- zemku je vytěženo maximum, obdélníkové, symetricky komponované dispoziční bloky jsou terasovitě ustoupeny a završeny dvěma samostatnými, pultově skosenými hranoly. Tento motiv jednak zřetelně naznačuje, že jde spíše o dva domy v jednom, díky společné podnoži, jednak je působivým prostorovým členěním s cézurou nejvyšší terasy, umožňující průhled na Ještěd, navíc příznivě traktuje a člení především severní stěnu plochého průčelí, které se v části uplatňuje celou výškou tří podlaží. Za velmi originální považuji, jak autoři nakládají s problematikou garáží, které u takových staveb obvykle nejsou jen pro jeden vůz. Na domě v Řečkovicích jde o pouhé přisazení ke stávající hmotě domu, zatímco na Preslově je nad garáží rozvinuta hlavní obytná plocha, Na kopci je včleněna do domu a střechu tvoří obytná terasa se zelení, na Krondlově je rovněž před- sazena , ale přitom integrována do hmoty domu. Zde vytváří nástupní most do druhého podlaží a při svých rozměrech je velmi dobře skryta v terénu. Nemohu se rovněž ubránit dojmu z vily Tugendhat při příchodu do domu z ulice. Vcházíme do haly z níž jsou přístupné ložnice a odtud vede točené schodiště do níže položeného hlavního obytného prostoru se zcela proskleným hlavním průčelím a opět se zapuštěnou obývací částí. Na rozdíl od zmíněné vily zde můžeme přímo vystoupit na terasu s inte- grovanou zelení a navíc si tento zážitek můžeme dopřát dvakrát. Právě využití teras ve vazbě na konfiguraci pozemku považuji za největší klad domu. Stačí se podívat kolem a vidíme, že tato nabídka není samozřej- mostí. Započteme-li i terén v jižní části pozemku s bazénem, pak jde o čtyři úrovně nabízející bezprostřední propojení vnitřních částí domu s ex- teriérem na jižní stranu. Motiv zdvojených kruhových schodišť se následně projevuje v interiéru oblouky nosných, plných stěn. Jako mezi dvěma ňadry, jak citovala paní domu architekta, vstoupíme do rudé koupelny. Architektura exteriéru opět pracuje s principem soklu z lomového kame- ne a modřínovým podélným obkladem nadzemních podlaží. Intimní části zahradního průčelí traktují jak horizontály teras, tak souvislé plochy oken a posuvných dveří, zatímco tři další fasády hovoří řečí stěn s přesně kom- ponovanou hrou otvorů. Důsledné dodržování figury domu členěním v ploše je narušeno jen na osu vysazeným arkýřem ložnice v jižním průčelí, jako kontrast k vynechání hmoty nad ním a arkýřkem u kuchyně v západním průčelí. Precizní práce s materiálem a detailem je dnes samozřejmostí, ale ateliér B&K se jí věnuje s maximální péčí. Pozoruhodnou typologickou lahůdku najdeme v přízemí u vstupu ze zádveří do místnosti domácích prací. Jedno dveřní křídlo s dvěma zárubněmi umožňuje proměnu chodby ve stísněné situaci v plnohodnotné WC.
V porovnání obou libereckých domů zde můžeme hovořit o příznivějším působení kamenného soklu vůči keramickému v kompozici s jinak identickým dřevěným obkladem. Z obou realizací ovšem doslova vyzařuje péče autorů jak o celkový koncept, tak o každý detail. Přitom tyto domy, byť jednoznačně soudobé, neznásilňují okázalou demonstrací formálních dogmat moderní architektury. Maximálně využívají potenciál prostředí a splňují požadavky na kvalitní a pohodlné bydlení. Již sama volba dřevěné konstrukce, jež se projevuje na podlahách, stropech i stěnách uvnitř i vně vychází sice z tradičního materiálu, ale v novém tvarosloví. Horský cha- rakter zvláště domu Na vyhlídce odkazuje jak k blízkosti Jizerských hor, tak i ke tradiční skandinávské architektuře, jak ji známe především ze šedesátých let. Vazba na přírodu, pokora, ale i jasné tvůrčí sdělení bez okázalých gest.
Karel Doležel | psáno pro časopis ARCHITEKT 10/2004 (str. 34-41)

Vila Merz Liberec, ul. Horská
Autoři: Ing. arch. Aleš Burian, Ing. arch. Gustav Křivinka
Spolupráce: Ing. arch. Tomáš Jenček
Sadové úpravy: ing. Eva Vágnerová
Technický dozor investora: ing. Karel Otřísal
Generální dodavatel stavby: 1. regionální stavební, s.r.o. Liberec
Projekt: 2002
Realizace: 2002-2003

Vila Vyhlídka Liberec
Autoři: Ing. arch. Aleš Burian, Ing. arch. Gustav Křivinka
Spolupráce: Ing. arch. Šárka Paroulková
Technický dozor investora: ing. Karel Otřísal
Generální dodavatel stavby: 1. regionální stavební, s.r.o. Liberec
Projekt: 2002
Realizace: 2002-2004
0 komentářů
přidat komentář

Více staveb od Architektonická kancelář Burian - Křivinka