Rodinný dům Pszczolkovi

Na prohlídku jsme se vydali v týdnu, kdy probíhal po celé Praze Designblok. Doufali jsme, že posledních pár hodin otevřených dveří prvního RD ateliéru HŠH je jeho součástí, a bude k dispozici široké veřejnosti. Nakonec se dvouhodinová akce proměnila v soukromou oslavu finálního nastěhování rodiny do domu. Všichni přítomní byli na nás nezvané velice vstřícní a dovolili nám kamkoliv nahlédnout. Na oplátku jsme ušetřili pohoštění náletu holubí letky.
Projekt mě zaujal už během dubnové přednášky autorů na ČVUT. Potěšilo mě, že nevymřeli klienti ochotní financovat pionýrskou (pioneer v positivním slova smyslu) architekturu a jsou ochotni riskovat nezdary, které jsou vždy spojeny s něčím, co se děje prvně. Významné domy 20.století provázaly téměř vždy potíže. Klienti s nimi nebyli příliš spokojeni, neměli možnost dlouho si jich užít a dobový tisk je ignoroval nebo se o nich nezmiňoval příliš pochvalně. Co se od té doby změnilo? Klienti se na fotografiích v novinách usmívají, pochvalují si spolupráci architekty. Tuzemské časopisy nešetří chválou, a ty zahraniční i cenami. ArchiWeb si dovolil několik výtek na adresu stavby:
Co domu škodí je jeho umístění a obousměrná provokace. Na jedné straně si sousedky z katalogových domků ťukají na čelo ("tak tohle má být ta moderní architektura") a samotným uživatelům stavby se po vynaložení nemalého úsilí, aby bydleli konečně kvalitně, se bude kaž- dodenně nabízet výhled na to, proti čemuž se sami vzepřeli. Věřím, že časem nastane pohlcení domku přírodou, aby se zbrousily hrany s tak kontrastním okolím, ale ten čas mohl být ušetřen, kdyby byl malý zlomek z ceny domu věnován pečlivějšímu výběru místa. Nehledě na to, že za pár let bude mít rodina s odrostlými dcerami trochu jiné požadavky na bydlení. Snad každý bude hledat srovnání ve slavném domě manželů Eamsových. Těm však podnebí umožnilo nezabývat se tolik tepelnou technikou domu a konstrukce měla být co nejjednodušší. HŚH sami spíš než na podstatu konstrukce hleděli na její výtvarnou stránku. Řez domem (časopis Architekt 11/2004, s.44) dává jasnou odpověď, že sloupky nebo trámky nejsou všude tím, čím se na první pohled tváří.

---

Vila stojí v západní části Berouna na jižním svahu, odkud je krásný výhled do okolní krajiny. Nachází se v oblasti nové výstavby rodinných domů, od kterých se neodlišuje pouze svou vizuální stránkou, ale i větším pozemkem a především majiteli stavby.
Objekt je navržen jako prostorová struktura - mřížka - složená z 24. krychlí. Každá krychle představuje samostatnou objemovou jednotku, které je podle potřeby určena funkce. Jednotlivé místnosti jsou definovány polohou a počtem obsažených polí v pomyslné prostorové šachovnici. Do této abstraktní struktury je organizován provoz rodinného domu. Čtvercová pole jsou podle potřeby vymezeny pevnými nebo posuvnými stěnami. Ty respektují základní strukturu a jsou vkládány do rastru 3 x 3m. Pole se od sebe neodlišují a jejich charakter je určen pouze jejich náplní. Vertikální propojení některých krychlí umožňuje lépe pozorovat a vnímat geometrickou strukturu vily.
Stavba je řešena jako montovaný ocelový skelet s výplněmi z betonu a skla. Jedná se v podstatě o malý panelák s nosným modulem 3 x 3 x 3m. Není zde žádná hlavní fasáda, žádná hierarchie - všechny části se pojí dohromady stejným systémem. V celém objektu jsou eliminovány chodby. Místnosti jsou spojeny různým způsobem, a vytvářejí tak prostorovou bohatost, což také poskytuje pravou flexibilitu v užívání. V prostorové síti se může jak architekt, tak i klient pohybovat velmi svobodně. Výsledek nemusí být natolik přísný, jak je prezentováno na našem domě. Architekt může definovat pouze základní prostorovou síť, do které se posléze ve spolupráci s klientem budou vkládat a utvářet místnosti, a tím i prostory. Dům nabízí i v budoucnu proměny podle potřeb uživatele.